Krystal života

Vím co se stalo

Sebastian

Musel jsem usnout taky, jelikož mě probudil její křik. Ležela zkoulená v klubíčku a celá se třásla. Vzal jsem si jí do náruče a slabě ji šeptal do ucha. "Leo jsme tu s tebou, je to jen zlý sen. Otevři oči." Pomalu se uklidnila. Později i ty oči otevřela. Měla je vytřeštěné a od slz. "Mluv se mnou." Žádal jsem ji. Jen zavrtěla hlavou. Rychle se zvedla z postele, věděl jsem co nastane. Proto jsem ji byl hned v patách. Zamotala se jí hlava, tak jak jsem čekal, ale včas jsem ji zachytil, tak aby nespadla. "Klid Leo, nic se ti nestane. Prosím." Když otevřela oči podruhé, už byli klidnější. Vrátila se jí barva do obličeje. "Řekni mi co se stalo." Nic neřekla a jen si opatrně vyhrnula rukáv. Nemohl jsem tomu uvěřit. Její levá ruka byla celá od krve. Nejprve jsem viděl slabé škrábance, ale i potom řezné rány velmi hluboké. Okamžitě jsem si ji vzal do náruče a odnesl do koupelny, přesněji do vany. Pomohl jsem ji se dostat z mikiny, takže se mi objevil celý obrázek jejích rukou. Nejen že levou ruku měla od krve, tu pravou měla v podobném stavu, ale vypadalo to na starší rány. Chtěl jsem vysvětlení, ale ona odvrátila pohled. "Kde máte lékárničku?" Mlčela, jen mi ukázala prstem na malou krabičku na poličce. Rychle jsem vzal dezinfekci,obvazy a snažil jsem se jí pomoci. Po půl hodině asi, jsem ji zase odnesl do jejího pokoje. Usnula mi už jak jsem jí nesl, proto jsem ji opatrně položil na postel a přikryl jí dekou. A já jsem si lehl vedle ní. Po zbytek noci jsem znovu neusnul. Nemohl jsem. Snad každých pět minut jsem Leo kontroloval, jestli spí klidně. A dával jsem pozor na její ruku.

Leo

Probudila jsem se kolem desáté ráno. Nejprve jsem nechápala kde to jsem, ale pak jsem si vzpomněla na tu noc. Jak se o mě Sebastian staral a hlavně na tu nejhorší noční můru. Reflektivně jsem si sáhla na levou ruku, našla jsem tam jen obvazy. S rozvahou jsem vylezla ven z postele a začala hledat Sebastiana. V pokoji pro hosty nebyl a a ni v koupelně. Už jsem chtěla jít zpět k sobě, ale najednou jsem ucítila snad to byli tousty? Vůní omámená jsem došla až do kuchyně, kde u plotny stál jen v boxerkách Sebastian. "Dobré ráno miláčku." Trochu s nejistotou ve hlase jsem ho pozdravila. Otočil se na mě a pousmál. "Dobré ráno Leo. Myslel jsem, že budeš ještě spát. Chtěl jsem ti to přinést až do postele. Teď jsem se s tím dělal zbytečně."Je tak roztomilý, když dělá naštvaného. Viděla jsem ho jak očima pozoruje moji ruku. I já se na ní nepatrně dívám neustále. Oba jsme věděli co nastane. Do obou rukou vzal tác s jídlem a čaji, a vydal se na horu do pokoje.

Jeho snídaně byla vynikající. Trpělivě mě pozoroval až dojím. V očích jsem mu vyčetla, že čeká mojí reakci. "Chutnalo?" Zněl nervózně. Dávala jsem si načas. "Víš,.. Mohlo to být lepší." Úsměv mu ztuhl, bylo vidět jak byl zklamaný. Ukazováčkem jsem mu naznačila ať jde blíž. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na svém krku. Tím nejsladším hlasem, který jsem dokázala, jsem řekla skutečnou pravdu. "Byla to ta nejlepší snídaně, kterou jsem kdy měla." Trochu jsem se odtáhla, abych viděla jeho reakci. Stálo to za to. Celý se rozzářil, ten úsměv se mu odrážel i v očích.

Po úžasné snídani, která by mi zlepšila den nastalo peklo. Sebastian se dožadoval vysvětlení, ale já mu to nedokázala říct. Dozvěděla jsem se dost nepříjemnou věc, která by ho nadobro zničila. Nedokázal by to snést.

Noční můra z toho večera:

Seděla jsem svázaná v černé místnosti. Nechápala jsem jak jsem se sem dostala. Vždy se to odehrávalo na ulici a Sebastian mě pak zachránil. Zaslechla jsem hluch. "Milá Leo, má milovaná neteř. Určitě máš plno otázek." Richard. Snažila jsem se nějak pohnout, ale nešlo to. Světlo se rozsvítilo a přede mnou stál můj strýc. Naštvaně jsem zavrčela. "Kde to jsem Richarde." Lehounce mě pohladil po tváři. "Na to se můžeš zeptat své babičky, mé matky." Co to mele? Babička byla nemocná a ležela ve škole na ošetřovně. Za sebou jsem uslyšela otevřít dveře a kroky. Byla tam, stála vedle svého syna. Ve svém fialovém kostýmku. Vypadala zdravě, nebylo na ní poznat nic. Ale i tak jsem věděla že tu něco nehraje. Moje oči spočinuli na jejím krystalu. Slabě zářil, tak že by to oči jiné osoby nikdy nepoznali, ale já to zahlédla, muselo to trvat tak vteřinu, ale byla to pravda. Měla něco s krystalem. Ale jak je to možné? "Leo, nacházíš se ve sklepě školy. Po tom co jsem se uzdravila, jsem si uvědomila že můj syn měl pravdu. Tolik jsem ho zanedbávala." Richard se odpudivě šklebil. "Abych ti to vysvětlil má drahá. Díky tvému kamarádovi Jonathanovi jsem to čaje mé matky přimíchal tajnou přísadu. Našel jsem to velmi velkou náhodou, když jsem hledal něco o krystalech. Nevěřila by jsi co tvá pra pra pra pra babička Levandule všechno objevila. Díky ní jsem dokázal obelstit ochranná kouzla každého krystalu a dokážu se ho zmocnit. Přiměje svojí nositelku mě následovat." Nesnášela jsem ho. Jak tohle dokáže udělat své vlastní matce. "Víš teď jsi na řadě ty a pak až najdu tvojí matku, budu mít i pod kontrolou její krystal. Jen tu je malý problém Leo. A tím jsi ty!" Napřáhl ruku a chtěl mi vzít krystal. Celou místnost osvítilo zelené ostré světlo. Jen co Richard pustil krystal tajemné světlo zmizelo. "Vidíš? Tvůj krystal je vzácný. Velmi. Ale není to jen tím krystalem je to i tebou. V deníku Levandule jsem našel i zajímavou pověst. Měla kdysi dávno vidinu že se do její rodiny narodí vzácná dívka, která dokáže ukončit válku. Až nabude věku používat krystal, do jejího věna přibude ten nejcenější krystal. Pokoušel jsem se tvůj krystal si podmanit, ale nějakým způsobem to nejde. Avšak mám náhradní plán." Nevím kde se tu objevili Lizárdové,ale najednou mě odvázali a popadli. Richard vytáhl nůž. "Čepel tohohle nože je namočená v nebezpečném jedu. Jedu, který tě nezabije, ale bude ti způsobovat bolesti. Jediný lék na tenhle jed, je tvůj krystal. Pokud použiješ kouzla a uzdravíš se, bolesti ustanou." Rychlým pohybem mě řízl do levé ruky, a hned na to podruhé. Do celého těla mi projela ostrá bolest. "Stačí říct jen ta malá slůvka neteřičko." Sykl mi do ucha Richard. "A jak ti mám věřit? K čemu by ti tohle všechno bylo, kdybych se pak vyléčila?" Nebaštila jsem mu to ani náhodou. "Chytrá po své matce." Ušlíbla se Elizabeth. " Leo vše má své důvody. Když jsi dáš vše dohromady pochopíš o co tu jde." Další ostrá bolest, která mě donutila vyjeknout.

Dál si už nic nepamatuji, jelikož mě Sebastian probudil. Ruka mě bolela, nebyla to ta bolest ve snu,ale cítila jsem že je něco v nepořádku.

----------------------------------------------------------------------------

Všem se omlouvám za čekání, ale tady už máte další kapitolu.