50 reasons why i won't go out with you x lrh | CZ translation |

50.5

 Luke byl zdrcený. Co měl dělat? Od Amelie ho dělil pouze krok, ale to zapomněl na to, že se musel smířit s tím devastujícím, bolestivým, neuvěřitelným pocitem nevědomosti o tom, jestli jeho šance s ní byly fuč.

Stejně bylo pozdě. Bylo to teď nebo nikdy. Už byl v taxi, které mířilo z letiště k domu Amelie.

Někde hluboko uvnitř se domníval, že ho od sebe znovu bude odstrkovat. Důvod číslo padesát byla chvíle, kdy to mělo všechno skončit. Kdy mělo skončit cokoliv, co mezi sebou měli. Ale ani to ho nedonutilo k tomu, aby se přestal snažit.

Když taxi dorazilo k jejímu domu, podal taxikářovi peníze, načež popadl svoje tašky a vystoupil.

Podíval se na její dům a viděl rozsvícené světlo. Její postava se pohybovala tam a zpátky.

Luke se nadechl a vyndal si mobil, aby jí napsal.

17. června 2016 // 1:02

luke: jestli to část tebe stále zajímá

luke: jestli to část tebe ještě nechce vzdát

luke: jestli mě miluješ

luke: otevři dveře.

amelia: cože? o co jde?

luke: nemůžu tě tak lehce ztratit

Luke stál před jejími dveřmi s překříženými prsty a doufal v to nejlepší.

Dveře se otevřely a to odhalilo krásnou, teď už sedmnáctiletou, dívku s černými dlouhými vlasy oblečenou ve stejném pyžamu, ve kterém ho políbila.

V porovnání s dobou, kdy ji Luke viděl naposledy, vypadala teď mnohem zdravěji i přesto, že plakala. Její oči byly opuchlé a vypadala bledě, ale vypadala mnohem víc sebejistěji, co se jejího postavení týkalo. A hlavně nevypadala tak roztržitě.

"Luku, co tu děláš?" popotáhla nosem. Její hlas dodal Lukovi uklidnění a všechno, o čem přemýšlel, bylo, že jí chtěl políbit. Hlavně proto, že mu chyběly její rty. Chybělo mu to, jak jí vídal a jak slýchával její hlas, ať už osobně nebo skrze hovor.

Tohle byla ta dívka, do které byl blázen ve všech směrech.

Hledíc na ní se mu pomalu začaly do očí drát slzy. Nechtěl tohle ztratit. Nechtěl ztratit všechny ty neperfektní i perfektní věci, které mezi sebou měli.

Buď odvážný, buď statečný.

"Znovu jsem riskoval. Nasedl jsem na letadlo, abych se za tebou dostal a dojel jsem sem autem. Jeden ze dvanácti miliónů letů mívá nehodu. Možná je to malé číslo, ale pořád je to risk," řekl.

Amelia udělala krok směrem ven, čímž se přiblížila blíže k Lukovi.

"Autonehody se taky stávají. Jeden člověk ze tří miliónů lidí při autonehodě každý rok zemře. To znamená, že tři tisíce dvě stě a sedmaosmdesát lidí denně zemře. Mohl jsem být jedním z tady těch tří tisíců dvou seti a sedmaosmdesáti lidí, protože si mě od sebe odstrkovala. A cítil jsem se tak. Cítil jsem se, jako bych umíral při autonehodě." Její srdce chtělo plakat, když Luke dál mluvil.

"Všechno bylo v pořádku... my jsme byli v pořádku a já si začal myslet, že ani tvé důvody nebudou mít dopad na to, abys se mnou šla na rande. Zamiloval jsem se do tebe, takže jsem teď nahraný," zasmál se. Amelia se usmála a chtěl ho chytit za ruku, ale neudělala to.

Nenatáhla ani prst.

"Mohu tě teď opustit a snažit se na tebe zapomenout, jestli neřekneš ano. Vím, že tohle není konec světa a můžeme předstírat, že jsme přáteli, i když víme, že to není to, čím máme být... ale taky vím, že od doby, co jsme dokončili těch padesát důvodů, to mezi námi nemá už žádnou pointu," brečel.

"Zeptám se tě ještě jednou a naposledy, dobře? Půjdeš se mnou na rande, Amelie?"

Nechala se unést tím pocitem nutkání držet ho za ruku, a tak to udělala. Sevřela mu ji a podívala se na něj.

Jeho oči byly unavené a jeho úsměv každou vteřinou vadl. Amelia se na něj slabě usmála a věděla, že její rozhodnutí bylo finální.

"Prosím?" prosil Luke, zatímco ho uhodily vzpomínky na to všechno, co se mezi nimi kdy stalo.