50 reasons why i won't go out with you x lrh | CZ translation |

38

18. února 2016 // 23:44

amelia: přistála jsem včera asi v 5 ráno

amelia: hádám, že spíš, takže tě nebudu otravovat

luke: bože, myslel jsem si, že už o tobě nikdy znovu neuslyším!!!!

luke: omlouvám se za to, co se stalo na letišti

luke: nevím, proč jsem to všechno udělal

luke: jenom jsem nechtěl, abys mi chyběla

amelia: trpělivost, chtělo to trpělivost

luke: chceš vědět něco hloupého

amelia: co

luke: nechystal jsem se na tom letišti ani ukázat. nepamatuji si, jak jsem se tam dostal. jenom si pamatuji, jak jsem pil a pak jsem mrkl a najednou jsem tě viděl, jak objímáš Olivii a loučíš se s ní

amelia: jsi podivné dítě

luke: jenom mě to hrozně mrzí. cítím se kvůli tomu strašně špatně

luke: neměla si mě vidět v tomhle stavu

amelia: ve stavu, kdy jsi úplně mimo?

luke: v podstatě jo.

luke: jsem úplně mimo bez tebe. nerozumím tomu, jak rychle se ta změna stala, ale stala se . všechno se pomalu stává méně významným, když si toho nevšímáš a já se bojím toho, že to je přesně to, co se stane i se mnou

luke: nechci tě nutit, abys mě milovala, chodila se mnou, nebo byla moje kamaráda, ale nebýt s tebou je doslova takový ten pocit těžkosti

luke: možná jsem uvězněný ve snění, ale ty jsi skutečně ten nejlepší sen, který jsem kdy měl, a moje láska k tobě je tak reálná, že je to děsivější než noční můry, které mívám

amelia: důvod číslo 38: nechci ti ublížit.

amelia: nechci ti ubližovat. chci tě dělat šťastným

amelia: jenom si to představ; cítíš se zraněně a všechny ty problémy, které jsme měli a to, jak to děláš

luke: dělám co

amelia: naštveš se na mě, pak mě znovu miluješ?

luke: protože tě miluju

amelia: neměl bys

luke: proč ne?

přečteno // 23:59

Příchozí hovor od Luke

"Amelie, miluju tě. Je to na nic, že to slyšíš zrovna skrze mobil a – ty pláčeš?"

Nebyla tu žádná odpověď; pouze byl slyšet ještě silnější pláč. "Zlato, proč pláčeš?" zeptal se důrazným hlasem. Luke rukou umlčel kluky, kteří akorát vstoupili do pokoje a pusou jim naznačil, "Amelia," což je utišilo.

"Jak jsi mohl? Luku, nemohu tohle dál dělat," její hlas se třásl.

"Mohl co? A nemůžeš dělat co?"

"Nemohu být v pořádku. Poslední dobou se cítím strašně smutně a to bych vážně neměla. I přesto, že se moji rodiče rozvádějí, se stále milují jako předtím – pokud ne víc. Olivia žije svůj sen. Mám tebe a kluky, na které se mohu spolehnout. Jake je šťastný s Veronicou. A já jsem prostě smutná. Jsem prostě smutná a nechápu proč!"

Luke ji konejšil a slyšel, jak se zhluboka nadechla.

"Co je se mnou špatně? Lidé umírají, hladoví, a nebo jsou zranění a jediná věc, která zraňuje mě, jsou moje vlastní pocity... bože, jsem tak osamělá," mluvila dál Amelia.

Luke potlačoval smích, uklidňujíc jí, že je všechno v pořádku. "Není s tebou nic špatně, Amelie."

"Tak proč se každou chvíli takhle hroutím? Celou dobu ti říkám, abys netočil své štěstí kolem mě a neztrácel se mnou čas; ale ty to stejně děláš." Luke se zasmál a slyšel, jak Amelia popotahuje nosem.

"Diagnostikovali mi deprese skoro před šesti lety. Před třemi lety mi diagnostikovali bipolární poruchu a moji rodiče zrovna koupili prášky, které mám brát. Řídila jsem se všemi těmi radami a brala je, ale měsíc předtím, než jsme se poznali, jsem je přestala brát, protože moji rodiče spolu nevycházeli dobře a já jim to nechtěla zhoršovat."

"Tímhle bys jim to určitě nezhoršovala."

"Ale zhoršovala! Připomíná jim tom, že jejich jediná dcera trpí depresemi a je nestálá... hádám, že teď jsem v pořádku, protože moje máma mě vzala dneska k doktorovi a ten mi řekl, že jsem byla natolik stálá, že jsem je mohla přestat brát. Ale moje deprese je mnohem horší a krutější. Dostávám se do větší a větší deprese posledních pár dní."

"Amelie..."

"Jak si mohl, Luku? Jenom jsem potřebovala, abys mě nemiloval, abych věděla, že ti nebudu moct nijak ublížit. Ale hádám, že teď jsme docela v prdeli," řekla.