50 reasons why i won't go out with you x lrh | CZ translation |

33

10. února 2016 // 3:09

"Uvidíme se za týden a pořádně se oblékej, Amelie. Kung bumalik ka, at my sakit ka, alah Amelia ah!" řekla máma Amelie a naposledy ji objala.

Amelia protočila očima a políbila její mámu na tvář. "Měj se, maminko, mamimiss kita!" ((p.p.: tohle znamená "budeš mi chybět", ale to předtím vám nejsem schopna doslova přeložit :-))) Amelia se smála, když její máma ucouvla o krok dozadu. Calum do Amelie strčil ramenem a zeptal se: "Co ti říkala?"

"Jednoduše mi řekla, že jestli se nebudu pořádně oblékat a vrátím se domů nemocná, budu mít z toho velký problém," smála se. Calum kývl směrem k přepážce a Amelia ho následovala. Když pomalu začali kráčet, Amelia se otočila a podívala se na její mámu, která se zrovna bavila o něčem s Lukem.

Vlastně to vypadalo tak, že Luka poučovala. Její máma mluvila rychle, gestikulovala rukama a každou chvíli prstem mířila buď na Amelii, Luka nebo Caluma.

Amelia sledovala Luka, který pouze přikývl a rozevřel náruč, aby její mámu mohl obejmout, ale ona rychle pokroutila hlavou a otočila se k odchodu.

Luke se poníženě rozloučil a pospíchal za Calumem a Amelii.

"Když jsi říkala, že už nejsem na dobré straně tvojí mámy... vážně si to tak myslela," zavzpomínal Luke, aby situaci udělal méně trapnější, a zmírnil napětí mezi nimi.

Amelia se na něj podívala, ale dál ho ignorovala.

"Vzala sis sebou úkoly a všechny školní pomůcky?" vyptával se Luke.

Ona jenom přikývla a ukázala na její batoh.

"Těšíš se do New Yorku?"

A znovu. Amelia pouze přikývla.

"No tak, Amelie! Nebuď taková..." zakňučel.

"Calume, sedím s tebou, že?" zeptala se, ignorujíc Luka.

Calum se podíval na jeho letenku a porovnal to s tou její. Záporně pokroutil hlavou.

"Vlastně sedíš se mnou," řekl Luke.

"Calume, mohli bychom si prohodit místa?" prosila Amelia.

Luke otevřel ústa a choval se uraženě. "Uhm, ne, Amelie! Seď se mnou! Prosím! Neopouštěj mě."

"Nikdy jsem si s tebou ani nezačala."

"Kruté."

"Calume, drž hubu," řekl Luke. Calum se zasmál a opatrně popostrčil Amelii k Lukovi. "Vraťte se zpátky do vaší řady," dodal.

Luke se usmál a jeho nálada se rozjasnila. Položil si ruku přes její ramena, "chyběla mi tvoje výška," škádlil ji. "Hej, ne každý má sto devadesát centimetrů!"

Luke pyšně zvolal, "sto devadesát tři, abychom byli přesní. Skoro čtyři!"

"Je mi to jedno," řekla Amelia, odtahujíc se od Luka, čímž jeho ruku střásla pryč z jejích ramen.

Luke si povzdechl a mířil za Amelií, která se pomalu cpala na palubu letadla.

"Víš, že na mě nemůžeš být zlá napořád," podotkl Luke. Amelia se k němu otočila, ale držela jazyk za zuby.

"Jak se má vůbec plyšový medvěd?" ušklíbl se Luke, čekajíc na její odpověď. Amelia se otočila a vydala tichý smích.

"Luku, ty hajzle. Ten plyšový medvěd je moje slabina!" odsekla, když se řada pomalu posouvala a oni se dostali do letadla.

Oba mířili tam, kde jejich sedadla byla. Luke vzal její zavazadlo a dal ho horní přepážky. Amelia mu poděkovala, zabírajíc se sedadlo u okna. Vyndala si mobil a začala do něj něco ťukat.

Poté, co Luke uložil i jeho zavazadlo, posadil se vedle Amelie a otočil se k ní. Ani jeden z nich nemluvil, a tak jí Luke dál pozoroval a obdivoval ji.

Pozoroval, jak měla oči krásně hnědé. Jak její vlasy byly vlnité a ne rovné jako hřebíčky. Jak měla make – up skoro k nepostřehnutí v porovnání s jinými dívkami, na které se Luke vůbec obtěžoval podívat. Amelia byla pěkná a Lukovi nedávalo smysl, proč to ona sama neviděla.

Měla kruhy pod očima a na tváři pár rudých skvrn, ale jemu to přišlo roztomilé. Její takzvané kazy, jak ona říkala, jednoduše nezměnily to, jak krásná byla.

"Hodláš na mě zírat celou to dobu?" zasmála se, schovávajíc si obličej do dlaní.

Luke pokroutil hlavou a trochu se k ní přišoupl. Položil si hlavu na její rameno, než zavřel oči. "Já jen, že jsi vážně hezká."

Amelia se zasmála a střásla ho ze svého těla. "Tak znovu, je mi stále jenom šestnáct."

"Ale já tě mám rád."

"Toho jsem si všimla."

"Tak potom se mnou pojď ven."

"Nikdy jsem nepřiznala ani nepotvrdila, že tě mám taky ráda," napadlo ji.

Luke zasténal. "Řekni mi, že mě máš ráda. Hned teď. Předtím, než letadlo stoupne do vzduchu a já nebudu moct slyšet ani svůj vlastní hlas. Prosím, Amelie."

Usmívajíc se pokroutila hlavou.

"Moje city k tobě jsou zrovna teď dost otřeseny. Ale mezitím, než to budu zase pořádně vědět, bys měl jít a promluvit s Arzayleou," odpověděla chladně.

"Amelie."

Amelia protočila očima. "Kde vůbec je?"

"Upřímně řečeno nevím."

Zklamaně se na něj podívala. "Každý přítel je nějaký... nicméně, něco jsem ti napsala, zkontroluj si mobil. A teď jdu spát. Dobrou noc, Luku."

Položila svou ruku na tu jeho a poplácala ho po ní, než ji odtáhla. Ale než to stihla udělat, Luke vzal její ruku zpátky do té své a držel ji.

"Jdi spát. Jenom tě chci držet za ruku," zašeptal.

Luke se na ni podíval, aby mohl vyčíst odpověď z její tváře, ale když si ji prohlédl, měla oči už zavřené a její dýchání bylo pomalé a pravidelné.

amelia: důvod číslo 33: nejsem člověk, se kterým se dá něco jednoduše řešit

odesláno // 3:47