Mistakes

"Peter..."- 7. Díl

Opatrně jsem se posadila na staře vypadající dřevěnou židli, o níž jsem pochybovala, že mě udrží. Nedůvěřivě jsem nasála zatuchlý vzduch vlající všude kolem mě a potlačila touhu se dávivě rozkašlat. Celá budova zapáchala kouřem a zatuchlinou a to i přes to, že trámy povalující se kus ode mě, musely být spálené už desítky let.

„Tak co jsi ode mě chtěla?" Derekova obrovská postava se nade mnou nepatrně sehnula. Prohlédl si mě se stejnou nedůvěrou jako já před chvílí jeho židli.

„Alma Hale," Opatrně jsem vyslovila jméno své matky a upřeně hleděla do Derekových očí, jejichž barva se v mžiku změnila. Jeho oči během několika milisekund hrozivě ztmavly, jako by se za nimi stáhla clona, jež přede mnou ukryla všechna tajemství, pro něž jsem si přišla.

„Nemám ponětí, kdo to je, měla bys odejít, hned!" Poslední slovo zakřičel. Znělo to spíše jako vytí. Nejprve ve mně hrklo, za což mohly mé reflexy, které hlasitě volaly na poplach. Téměř jsem se zvedla a urychleně vyběhla z místnosti, ale na poslední chvíli jsem se prudce zarazila a zůstala sedět na svém místě. V očích se mi odrážel můj vlastní vnitřní boj, avšak já zůstala odhodlaně sedět.

„Víš moc dobře o kom mluvím, znáš ji. Teda... znal jsi ji."

„Co jsi zač?" Derek se v mžiku dostal do mé přímé blízkosti a pevně mě uchopil pod krkem. Cítila jsem silný tlak na svém hrdle. Nedokázala jsem se vůbec nadechnout. Mým tělem zmítal strach a vzrušení zároveň. Téměř jsem cítila, jak se mi adrenalin nalévá do žil a mění mé tělo. Navzdory tomu jsem se ovládala.

Vnímala jsem každičké slastné bodnutí, když se skrze mé drobné ruce prodraly vlkodlačí drápy a spalující žár, když mé oči změnily barvu na zářivě rudou.

„Takhle na mě už nikdy nesahej!" Popuzeně jsem stáhla jeho ohromnou dlaň ze svého hrdla a jemně zavrčela. Čekala jsem, že odstoupí, že se lekne, ale jedinou odpovědí mi byl štěkavý smích.

„Nebudeš mi rozkazovat,"

„Co o ní víš?" Nenechala jsem se zastrašit jeho bojovným postojem, pokračovala jsem v předešlém rozhovoru a ignorovala ten fakt, že se právě asi snaží protrhnout mou krční tepnu, jež viditelně tepá pod návalem krve, který se samým vzrušením dral každým kouskem mého těla.

„Já vím, že něco ano a... pomůžu vám," Derek se pobaveně zastavil a prohlédl si mě skrze své řasy.

„Ty chceš někomu pomoct? Jsi jen teenager, který nějakým omylem získal dar, jež náleží pouze těm nejsilnějším." Za svými zády jsem uslyšela hlasité odkašlání. Znělo to jako skřípění nehtů o tabuli. Bez váhání jsem znovu vystrčila své drápy a postavila se po boku Dereka. Ten se však nezdál, že by ho přítomnost nově příchozího nějak zvlášť překvapila.

„Ale no tak... to si opravdu nezasloužím o kapku hezčí přivítání?" Derek přeskočil pohledem z muže na mě a zavrtěl hlavou. Úsměv se ovšem nezdál být jeho silnou stránkou.

„Možná není až tak špatná," Muž si ironicky odfrkl nad Derekovou poznámkou. Já si zatím držela stále stejnou ztuhlou pozici připravena kdykoli zaútočit.

„Cally, rád tě konečně poznávám," Derekův uvolnění postoj náhle ztuhl, ale snažil se to nedávat příliš najevo.

„Kdo jste?" Přeměřila jsem si jeho postavu svým rudým pohledem a nepatrně se přikrčila. Nevěřila jsem mu. Nechtěla jsem být v jeho blízkosti, kolem jeho těla se vznášel zvláštní pach, z něhož mi běhal mráz po zádech.

„Jsem Peter." Natáhl ke mně svou ruku, ale ignorovala jsem jeho zdánlivě vstřícné gesto, tak ji zase stáhl zpět k sobě. Hleděl mi pevně do očí, avšak z nenadání svůj pohled odtrhl a zavrtěl hlavou.

„Měl bys ji lépe vychovat, je drzá"

***********************

„A co to znamená?" Prudce jsem dupla na brzdu a auto s hlasitým odporem zastavilo přímo uprostřed lesní cesty, jež se zdála být úplně pustá.

„Kiro, jak mám kruci vědět, co to znamená? Prostě řekl: měl by sis ji slušně vychovat. Proč by mě měl někdo jako Derek vychovávat? Vždyť ho vůbec neznám!" Kira si vševědoucně promnula bradu a zahleděla se z okýnka, zatímco já jsem mírně zkrotila své emoce a opět nastartovala.

„A co když on tebe zná víc, než si myslíš?"

„Derek?"

„Derek pravděpodobně něco ví, ale neřekla bych, že ví tolik, co ten..."

„Peter,"