Mistakes

"Chtěla jsem tě zabít- vlastně, pořád chci..."- 24.Díl

Mé kroky směřovaly rovnou do lesa. Věděla jsem přesně, kam mám namířeno a chtěla jsem se tam dostat dřív než ostatní. Potřebovala jsem ho vidět.

Ten pocit, kdy jsem nebyla schopna svůj vztek ovládnout, byl sice dávno pryč, ale vztek jsem v sobě stále uchovávala. Vztek a nenávist. Dvě věci, které mi po zaznění jména mého otce, vyvstanou na mysli jako první.

Ani jsem si neuvědomila, že otevírám dveře vedoucí do ohořelého domu. Ozvalo se známé zavrzání.

"Myslel jsem si, že přijdeš." Klidným krokem jsem přešla k němu a postavila se mu tváří v tvář. Než kdokoli z nás stihl něco říct, mé levé zápěstí se automaticky sevřelo v pěst, která se vzápětí vymrštila směrem k Derekově tváři a několik setin sekundy na to, se setkala se svým cílem.

"Chtěla jsem tě zabít, tak moc... vlastně, pořád chci!" Vztekla jsem po něm zakřičela. Pod náporem mé dlaně klesl k zemi a zády narazil do stěny, přičemž se silně uhodil do hlavy. Nenávistně jsem ho sledovala. Cítila jsem k němu ohromný odpor, ale věděla jsem, že ať chci, nebo ne, postupně mizí a já se na něj začínám pomalu upínat.

"Tak to udělej, zasloužím si to. Zasloužím si všechno." Rozhodně jsem zakroutila hlavou.

"Jestli jsi to udělal čistě ze sobeckosti, nechám tě se v tom pocitu viny utopit, chci abys cítil tu samou bolest, kterou jsem cítila já!" V jeho pohledu jsem poznala, že ji cítí. Alespoň hodně podobnou.

"Ale než..." Na okamžik jsem se odmlčela a zhluboka se nadechla, v touze dodat si alespoň nepatrně odvahy pokračovat. "Chci vědět proč... proč jsi nás opustil?" Jeho pohled se okamžitě zvedl k tomu mému a surově se do něho zabodl.

"Nevěděl jsem, že je nějaké VY!" Hbitě se zvedl ze země. Jeho oči se bez varování zaleskly a já opět spatřila tu bolest.

"Chceš znát pravdu?" Pomalu jsem přikývla a sledovala každý jeho pohyb.

"Alma..." Poté co vyslovil jméno mé matky si vjel prsty do vlasů a snažil se se uklidnit, ale nedařilo se mu to. Slzy se volně převalily přes spodní víčka jeho zlověstných očí, které zářily zelenou barvou.

"Tvou matku jsem miloval víc, než cokoli na světě a proto jsem odešel."

"Klišé,"

"Pravda." Tón, kterým mi odpověděl, mě spolu s výrazem jeho tváře přiměl mu alespoň na okamžik uvěřit a připustit, že by to vše, co mi sděluje, mohla být pravda.

"Když jsem tvou matku opouštěl, má rodina... naše rodina měla mnoho nepřátel. Upřímně jsem si myslel, že když zůstanu po jejím boku, nemá šanci přežít. Musel jsem na ni zapomenout a ukrýt ji před světem, aby se nikdo nedozvěděl, že Alma Hale existuje. Že existuje věc, která by mohla představovat moji potencionální slabinu a..." Se zoufalstvím vzhlížel k mé tváři a nechal své tělo dopadnout na povrch zaprášené pohovky. Zapřel se lotky o svá kolena a na okamžik zavřel oči, zatímco jsem ho sledovala ryze skeptickým pohledem plným nerozhodnosti.

"Kdybych jen tušil, že existuje nějaké vy... nenechal bych ji samotnou." Ironicky jsem se uchechtla a povytáhla bradu.

"A to by něco změnilo? Neznamenalo by to, že takhle budeme v nebezpečí dvě? Nebyla by to náhodou daleko větší blbost?!"

"Ne... Blbost byla odejít. Blbost byla myslet si, že ji ochráním, když ji nechám žít vlastní život. Cally, věř mi, že není den, kdy bych si nevyčítal, co jsem udělal."

"Zabili ji, Dereku..." Derek prudce vzhlédl a vymrštil se ze svého místa. Slyšela jsem zavrzání dveří, ale nenamáhala jsem se s otáčením. Dál jsem svůj pohled upírala na Dereka, jež se ode mě nacházel ve vzdálenosti pouhých několika centimetrů.

"Kdo?"

"Zřejmě ti, před kterými jsi ji chtěl chránit. Bylo jich moc a já... já to všechno viděla a nemohla jsem nic dělat, protože jsem nevěděla, čeho jsem schopná. Neuměla jsem svoje schopnosti používat a máma..."

"Alma zemřela, protože jsem odešel."

"Ne..." Derek překvapeně vzhlédl. Sama jsem byla překvapená z toho, co jsem se chystala říct.

"Ve skutečnosti jsem se to na tebe snažila celou tu dobu svést, protože to bylo snesitelnější než si opravdu přiznat, že to byla jen moje vina. Dokonce i když jsem si myslela, že jsi zemřel, jsem to tajně ve skrytu duše sváděla na tebe a obviňovala tě, že jsi odešel, že jsi zemřel. Obviňovala jsem vždycky tebe a přitom to byla moje vina."