Mistakes

"Haleová..."- 10. Díl

S použitím veškeré síly jsem se snažila vnímat učitele, který nám taktéž bez sebemenšího zájmu vykládal základní principy ekonomiky. 

"Stilinsky!" Učitelův pronikavý hlas doprovázený skřípotem jeho píšťalky projel celým mým tělem a účinně mě probudil. Možná jsem se přece jen místo nočního potulování po lesích, měla věnovat spánku. 

"Přestaň slintat na lavici! Ani jeden tady nejsme dobrovolně, tak se přes to přenes," Stiles nechápavě pokroutil hlavou. Bylo očividné, že se ještě stále neprobral ze svého poklimbávání. 

"Haleová! Pro vás platí to samé! A jestli byste si snad chtěla vylít své pubertální srdíčko plné nespravedlnosti a podrazů, poradkyně má dveře do své kanceláře pro případy jako jste vy a Stilinsky téměř neustále otevřeny," znechuceně jsem se zašklebila na trenéra, který se očividně rozhodl, že mi bude kazit život nejen na hodině tělocviku, ale i na hodině (už tak neskutečně nudné) ekonomie. Po jeho proslovu jsem jen s nezájmem pokrčila rameny a pozvedla dlaně vzhůru, abych mu dala jasně najevo, že mi jeho kecy jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven a na tom také nehodlám nic měnit. Trenérovy řeči na mou osobu po mém gestu však pokračovaly ještě s větší vervou, jenže jsem ho ignorovala. Zaujalo mě něco jiného. 

"Stilesi, na co čumíš?!" Rozčíleně jsem sledovala překvapený pohled roztěkaného chlapce a nepříjemně se ošila, když jsem si uvědomila, že na mě hledí téměř celá Scottova smečka. Jeden z těch pohledů mě však doslova spaloval. Isaacův. Hleděl na mě pohledem plným pochopení, což jsem zprvu nechápala, avšak pak mi myslí projela vzpomínka na předešlou noc. 

"Derek Hale." Poznala jsem to známé pálení v očích. Automaticky jsem sklopila hlavu k zemi, aby si nikdo ničeho nevšiml, ale bylo pozdě. Pocítila jsem silný třes ovládající celé mé tělo, neskutečný vztek mířený na jedinou osobu. Na Dereka Halea. 

Z plic mi samou zlobou unikal potřebný kyslík, nebyla jsem schopna racionálně uvažovat. Měla jsem pocit, jako bych prodělávala panický záchvat. 

Nechtěla jsem, aby byli u toho až nad sebou ztratím kontrolu a pokusím se je zabít, ale co pro mě bylo nejdůležitější, nechtěla jsem, aby byli u toho až se změním v bílou vlčici. Ještě stále jsem nechtěla, aby věděli, kdo jsem. 

Když se na mých pažích objevily Isaacovy ruce, neohrabaně jsem zvedla svůj pohled k jeho starostlivým očím. Na okamžik jsem přestala dýchat a jen tupě zírala do jeho hlubokých panenek, ale po chvíli jsem se vzpamatovala a prudce se vyškubla z jeho sevření, zatímco se mé nohy rychlými kroky rozeběhly pryč od nich. 

Celou dobu, co jsem vzpomínala na předešlou noc jsem bezděky hleděla do Isaacových očí, které se zdály být plné něhy a pochopení a na okamžik opět uklidnily silný třes mých rukou. Než jsem se stačila osvobodit z jeho pohledu, zazvonilo. Konečně jsem odtrhla svůj pohled z jeho sevření a co nejrychleji vyběhla ze třídy. Slyšela jsem za sebou něčí kroky. Prudce jsem vrazila do dveří vedoucích na dívčí záchodky a nechala je za sebou opět zavřít. Jenže Kiřina drobná ruka je zadržela, než se stačily spolehlivě zaklapnout. Nevrle jsem si prohlédla její upřímný pohled plný starosti a nuceně se usmála, chtěla jsem jí dokázat, že mi nic není, ale asi jsem spíš potvrdila opak. 

"Co se mezi vámi stalo?" 

"Nevím o čem to mluvíš?" Slyšela jsem třes, jež ovlivnil důvěryhodnost mého hlasu. 

"Celou noc jsi nebyla doma," Tolik jsem ji chtěla od toho všeho držet dál a dodržet tak slib, jež jsem složila její matce... 

"Darek Hale," sdělila jsem jí to jediné, co potřebovala vědět. 

"Derek je tvůj..." Čekala až za ni dokončím načatou větu, ale potíž byla v tom, že jsem nevěděla jak. Netušila jsem, kdo tajemný Derek je. Jediné, co jsem věděla bylo, že nosí stejné jméno jako já a dle jeho reakce zná velmi dobře mou matku, jen o ní z nějakého neznámého důvodu odmítá mluvit. 

Naprázdno jsem pokrčila rameny. Uvědomila jsem si, že třes ustal. Opět jsem se uklidnila. 

Pozn.: Ahooj! Po dlouhé době jsem opět napsala poměrně hodně dílů najednou. Jestli chcete můžu jich ještě pár přidat hned dnes, anebo to rozdělit a přidávat každý den jeden. Upřímně nevím, jak dlouho mi teď bude trvat napsat pokračování, protože škola :D
Každopádně děkuji všem, co to ještě čtete. Děkuji taky samozřejmě za komentáře a hlasy!!!