Mistakes

"Derek..."- 12. Díl

Jako každý z posledních dnů jsem se posadila do listí a opřela se o silný kmen stromu, zatímco jsem ostražitým zrakem sledovala Derekův dům a rozkládala si na kolena svůj deník. Mezi prsty levé ruky mi pod silou, kterou jsem pevně stiskla prsty nervozitou, zapraskala umělá hmota, z níž byla konstruovaná propiska, již jsem se chystala načrtnou hrubý náčrt domu. Chtěla jsem si do paměti vrýt jeho podobu. Ani nevím, proč jsem to dělala, ale poslední týden jsem tu trávila každý den. Několikrát jsem se dokonce snažila promluvit s Derekem, ale nic mi neřekl. Jedinou úspěšnou taktikou bylo sedět pod domem a poslouchat jeho rozhovory s ostatními, když se nějakou čirou náhodou uráčili přijít.

Věděla jsem, že celá Scottova smečka je uvnitř. Stále se na něčem dohadovali. Také jsem tušila, že se jedná o smečku alf, která jim neustále šlapala na paty. Deucalion, alfa alf, se snažil získat Scotta na svou stranu, věděl, že je pravou alfou a jako jediný z těch chudáků také věděl, jak moc je Scottova moc užitečná pro někoho, kdo chce ovládnout svět nadpřirozených bytostí, čímž se opět dostáváme k tomu, že můj život zní jako podělaná pohádka s nešťastným koncem.

Vyděšeně jsem se zarazila v polovině pohybu, když se těsně vedle mě ozvaly kroky. Vzhlédla jsem a z klína odhodila deník, zatímco jsem se postavila čelem k muži, jehož tvář mi byla po tolika dnech strávených před tímto domem známá. Dokonce bych řekla, že tu spolu s Derekem žil.

"Peter," Znechuceně jsem vyplivla jeho jméno a sklopila pohled k zemi, kde ležel deník se zohýbanými stránkami. Opatrně jsem ho zvedla a ujistila se, že z něho Peter nic neviděl.

"Co mi chceš tentokrát?" Jen pokrčil rameny. Posadila jsem zpět na své místo a rozhodla se ho ignorovat. Po chvíli jsem však spatřila pohyb vedle sebe, když se posadil a poklidně sledovat okno domu, v němž se rýsovala Derekova postava. Následovala jsem jeho pohled a všimla jsem si, že tam stojí a celou dobu nás sleduje. I přes vlčí schopnosti jsem si byla jistá, že ať Peter řekne cokoli, Derek ho neuslyší, na což ostatně sázel.

"Už mě nebaví hrát Derekovu hru. Chci si zahrát svou vlastní, a proto jsem se rozhodl říct ti něco, co by ti Derek pravděpodobně tajil až nadosmrti," Teatrálně se nadechl. Snažil se působit tajemně, částečně se mu to i povedlo. Nebyla jsem si však jistá, zda mu mohu věřit, proto jsem si udržovala odstup.

"Po všech těch dnech, co jsi za ním chodila a přemlouvala ho, aby ti řekl pravdu... nevypadáš až tak zvědavá." Neodtrhávala jsem pohled od mužské postavy v okně přede mnou.

"Není to o tom, že nechci znát pravdu, jen nevím, jestli ty jsi ten, co mi ji skutečně řekne,"

"Nevěříš mi," Peter se pobaveně zachechtal a vydal se na odchod. Chtěla jsem ho nechat odejít, ale nedokázala jsem to. Byla jsem tak blízko a já si nechtěla nechat svou možná jedinou šanci nechat upláchnout. Toho si byl Peter vědom.

"Počkej!" Zbrkle jsem vyjekla, až jsem se zastyděla nad svým teatrálním chováním. "Chci vědět, co máš na srdci," Ironicky jsem si odfrkla a kývla hlavou na místo, z něhož před chvílí odešel. Na jeho tváři se usídlil vítězný úsměv. Posadil se zpět vedle mě a zhluboka se nadechl, jakoby to nebylo jednoduché ani pro něj.

"V tomhle domě zemřelo spousty lidí. Nezemřela tam jen tvá rodina, ale i má a Derekova. Byla tam jeho matka, sestry... on přežil. Viděl je umírat stejně jako já. A oba jsme tady."

"Myslela jsem, že pro mě máš něco, co nevím. Ostatně toho, že jsi nějakou nešťastnou náhodou přežil, jsem si ráčila všimnout." Vztekle jsem sebou ošila. Věděla jsem, že v té jeho vstřícnosti bude nějaký háček, ale doufala jsem, že i někdo jako on, bude mít natolik slušnosti, aby si ze mě nedělal legraci, když jde o mou rodinu.

"Jde o to, že přežil i tvůj otec." Zděšeně jsem na něj zaměřila svůj pohled a zjistila, že mě po celou dobu jeho proslovu opatrně sleduje. Z jeho výrazu jsem cítila sobeckou radost a předpokládala jsem, že tím, že mi prozradí Derekovo tajemství, někomu ublíží.

Derekovo tajemství.

"Derek," Došlo mi to. S rozšířenými zorničkami jsem se zahleděla do jeho očí a snažila se najít jedinou stopu lži, ale jeho tep i dech byly konstantní. Mluvil pravdu.

"Derek je tvůj otec a ví to." Nechtěla jsem, aby se to dělo, obzvlášť ne před Petrem, ale už poněkolikáté za svůj pobyt v Beacon Hills, jsem nebyla schopna ovládnout vztek, jež ochromil celé mé tělo a pohltil mě do svých spár. Sledoval jsem jak se třes z mých rukou postupně rozšiřuje. Neohrabaně jsem se postavila na nohy. Ignorovala jsem deník, který se svezl z mých nohou k zemi a několika kroky se pokusila dostat z Peterovy společnosti. Také se postavil a chtěl mě následovat. Varovně jsem na něj zavrčela a odhalila mu tak své tesáky doprovázené rudou září.

"Nepřibližuj se ke mě!" Znechuceně jsem se podívala do okna, kde ještě před chvílí stála postava mého otce, který se na mě vykašlal, zatímco má matka ho měla za mrtvého. Kdyby ji neopustil, mohla tu ještě být. Mohla tu teď být se mnou a já si nemusela všemi potížemi života procházet sama s cizí matkou, která mi nikdy nemůže dát takovou lásku, jako má vlastní máma. Přišla jsem o matku stejně jako o otce a nic na tom nemění ani ten fakt, že jsem ho právě našla, protože on o mě očividně nestojí.

Než jsem stihla utéct, naposledy jsem se ohlédla za své záda a spatřila celou smečku v čele s Derekem, na jehož tváři se usídlil pohled plný bolesti, za což jsem ho v ten okamžik nenáviděla ještě víc.