Mistakes

"D-Deucalion..."- 16.Díl

"Dej z ní tu pracku pryč!" Isaac silně vrazil do Ethanova těla, čímž ho ode mě odhodil. Věnovala jsem mu děkovný úsměv. Sice mi pomohl, ale i tak jsem mu toužila zakřičet do obličeje, co si o sobě myslí! Přece se o sebe dokážu postarat sama. Nepotřebuji k tomu žádného bodyguarda. Když jsem přežila až doteď, zvládnu to i nadále! 

"Co tu chceš?" Chytila jsem Isaaca za rameno a jemně ho stiskla. Všimla jsem si jeho bolestné grimasy, když se mé prsty silně obmotaly kolem masitého kloubu pokrytého silnou svalovou vrstvou, ale nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost. Jediné co jsem sledovala byl Ethanův obličej, na němž pohrával pobavený výraz. 

"Pěkně sis je obmotala kolem prstu, skoro jako Aid..." Bez váhání jsem ho udeřila zaťatou pěstí a vzápětí ucítila štiplavý zápach krve, která v podobě rudých kapiček vytekla z jeho úst a dopadla na dřevěnou podlahu. Jeho hlava se pod silou mého úderu zvrátila vzad a celé jeho tělo ji následovalo. Prudce jsem vymrštila levou ruku a drtivě obmotala prsty kolem jeho krku. 
Ve chvíli, kdy se jeho záda setkala s povrchem stěny, se do celého mého těla vylilo množství adrenalinu, jež mnou hrubě zacloumalo. Všimla jsem se třesu v dlaních, které jsem zoufale tiskla k Ethanovu hrdlu. Doslova jsem cítila jeho bolest, když mi z nehtových lůžek vyrostly dlouhé drápy a prošly skrze jemnou kůži jeho krku. Aidenovy krční tepny v pravidelných intervalech zběsile tepaly, přičemž jemně narážely na lůžka mých prstů. Věděla jsem, že stačí jen nepatrně pohnout drápy, které se nacházely pouhých několik nanometrů od povrchu Aidenových tepen, a ušetřila bych se nechtěného trápení. Konečně bych ho mohla zabít. 

"Naposledy se tě ptám, co tu chceš?!" Z jeho tváře se konečně vytratil ten pobavený škleb, když mé oči zazářily rudou barvou a on si konečně po dlouhé době uvědomil, jak velkou moc nad ním mám. Věděl, že nemá nejmenší šanci. Vlastně... 
Nebudu lhát. Ve spojení s Aidenem byl hodně silným nepřítelem, ale ne dostatečně silným, abych ho nedokázala porazit. 

Což mi připomíná... 

Vypadá to, že jsem konečně získala svou sebedůvěru zpět. 

"D-Deucalion...," Z jeho hrdla se ozval pouhý šepot, který byl tlumen mým stiskem. 

Očekávala jsem bližší odpověď, proto jsem nepatrně povolila stisk a dala mu tak prostor znovu promluvit, ale on si to vyložil jinak a místo, aby se pokusil zachránit si život a vyklopit vše co ví, zaútočil na mě svými drápy, kterým jsem se s potížemi vyhnula, avšak zaznamenala jsem nepatrné štípnutí, když jeden z nich přejel přes mou tvář. 

Upustila jsem jeho hrdlo a překvapeně si přejela malíčkem přes krvácející ranku na tváři. 

"Musím uznat, že jsi se zlepšil..." Pokusila jsem se ho udeřit, ale první ráně se téměř bez problémů vyhnul, zatímco druhý úder se shledal s úspěchem, když má drobná pěst přistála na jeho čelisti a s doprovodem hlasitého zapraskání ji opět opustila. Jediným pohybem jsem jeho tělo přitlačila k podlaze. 

Silně se udeřil do hlavy, ovšem i přes veškerá má očekávání zůstal při vědomí. S prázdným výrazem mi hleděl do očí a dávivě se rozkašlal, zatímco z jeho úst sršela krev. 

"Něco je špatně..." Znechuceně jsem ho pustila a o několik kroků ucouvla. 

"Co tím myslíš?" Derek po mě střelil tázavým pohledem, ale já ho ignorovala. 

"Musíme odsud pryč, hned." Prosebně jsem se dívala střídavě na Scotta a na Kiru, zatímco jsem jemně stiskla Isaacovu dlaň, jenž se čirou náhodou objevila hned vedle té mé. 

"Proč? Je tu něco o čem nevíme?" V místnosti se objevil Peter a nedůvěřivě si mě prohlédl. 

"Něco je špatně," Snažila jsem se zapírat, ale v hloubi duše jsem věděla, že to nemá cenu. 

"Ethan a Aiden jsou silní. Ne tak silní jako já, ale pořád dostatečně silní, aby mi dokázali vzdorovat. Oba jsem je složila během několika vteřin. Něco je oslabilo a..." Zoufale jsem se zahleděla do Isaacovy tváře a téměř ho žádala, aby mi porozuměl. 

"Je to past," Pochopil. Isaac konečně pochopil, co jsem se jim snažila říct. Sice bych to nenazvala pastí, ale něco se chystalo. Znala jsem Deucaliona... lépe řečeno jsem věděla, čeho je schopný a nelíbilo se mi, že téměř obětoval své dva nejsilnější společníky, aby mě otestoval. 

"Spíš test..." Stále mi ale nešly dohromady souvislosti. V čem ta past/test spočívá? 

Rozvážně jsem přistoupila k Ethanovi a chytla jeho vlasy mezi své prsty. Zlehka jsem pozvedla jeho hlavu nad zem a zhluboka nasála zápach jeho krve a ucítila známou štiplavou vůni. Jak to, že jsem si toho nevšimla hned?

"Oměj... má v sobě Oměj šalamounek," Znechuceně jsem odhodila jeho hlavu zpět na podlahu a zvědavě sledovala grimasy plné bolesti, jež se přehnaly přes jeho tvář. 

"Kde je Aiden?" Než jsem stačila Ethana donutit k odpovědi, do místnosti se otevřenými dveřmi dostal lehký vánek z venku, který ke mně donesl Aidenův pach. Zlověstně jsem se zasmála, čímž jsem odhalila velké špičáky deroucí se z mých dásní a zářivě rudé oči. 

"Vím, že tu jsi. Cítím tě," Jeho tělo vystoupilo z poza stínů. Udělal několik kroků mým směrem. Byl slabý, až moc slabý. 

"Jdou si pro tebe, chtějí tě zpět." Aiden se svezl na kolena a dávivě se rozkašlal. 

"A proč vás otrávili?" Pobaveně se zasmál a zvedl ke mě svůj pohled. 

"Naše krev je otrávená." Nervózně jsem přikývla. "To vím, ale proč?" 

"Copak ti to nedochází?" Nechápavě jsem mýkla rameny. Co mi má jako docházet? Že Deucalion riskoval životy svých nejlepších bojovníků, aby mě dostal na svou stranu? To si jako myslel, že tímhle způsobem toho docílí? Asi mě po těch letech ještě stále nezná. 

"Co mi má sakra dojít?!" Nevrle jsem k němu přistoupila a hrubě uchopila jeho bradu, abych ho donutila se na mě podívat. 

"My se za chvíli uzdravíme, kdežto ty budeš oslabená, protože během několika minut začne působit oměj i na tebe. Dostala ses do kontaktu s naší krví, teď to máš v sobě taky..." Mé srdce se hlasitě rozbušilo nervózně jsem se otočila za svá záda, abych se setkala s Derekovým rozhodným pohledem. Rychlým pohybem se přesunul k Aidenovi a několikrát ho silně udeřil. Nemusel se moc snažit. Aiden byl slabý, nevydržel tu bolest a během několika okamžiků upadl do bezvědomí. Zhluboka jsem se nadechla. Začala jsem pociťovat závrať, když se mé tělo nepříjemně zhouplo do strany.