Anabáze

1. Vítejte v pekle

„Freyo! Za tebou!" Uslyšela dívka varovný výkřik svého otce, který neznačil nic dobrého.

Freya zaklela, když za sebou zaslechla dusot. Nestihla včas zareagovat a pažba pušky ji udeřila do obličeje. Vykřikla, když se jí spustila krev z nosu. Vzápětí spadla na zem, až si odřela loket. Ta bolest byla nesnesitelná a proud brusinkové barvy se jí valil z nosních dírek v takovém množství, až ji to ochromilo.

Zničí mi to oblečení! pomyslela si.

„Nechte ji! Prosím!" Zakřičela bezmocně Carol, která dceři přispěchala na pomoc.

„Ani se nehni!" varoval ji druhý ozbrojený muž, když na ni nemilosrdně namířil revolverem. Freya moc dobře věděla, že s ním si není radno zahrávat. Ale to s žádnou zbraní.

„Co...co chcete?" zeptala se vyděšeně Carol, jakmile zvedla ruce nad hlavu jako gesto, že nechce působit potíže. Hrudník se jí v návalu děsu nepřirozeně rychle zvedal. Její zlatavé vlasy, které si sepnula do culíku, se jí snesly na ramena, když gumička sjela z vlasů na zem.

„Dejte nám zásoby. Všecky, co máte," přikázal jim muž, který Freyu udeřil. Dívka se na něj zadívala detailněji a překvapilo ji, když byl jen o něco starší než ona sama. Mléko mu ještě teklo po bradě a on si hrál na největšího drsňáka s akčkem v ruce. Jeho plavovlasou čupřinu skvěle doplňovaly oceánově modré oči, které však byly chladné a nepřátelské jako led. Na vzhledu mu nepřidaly rašící vousy a ani akné poseté po celém obličeji, jakoby se na něm vyřádil nepřítel s voodoo panenkou.

„My nic nemáme," odvětila mu Carol lživě. Tajné zásoby si schovávali jen několik metrů odsud, kde bydleli. Skryti a dočasně šťastně. Nemohli si dovolit být oloupeni. Pak by zemřeli. Zásoby znamenaly v tomhle světě všechno.
„To ti tak budu věřit!" odplivl si blonďák. Pak se zadíval na Freyu a změřil si ji nenávistným pohledem. Oplatila mu jej stejnou měrou.
„Slyšel sem ještě jednoho chlapa. Nejsem blbej, vím, že tu máte doupě. Ukažte nám ho!"

„Nikdy!" křikla červenovláska bojovně, čímž si vysloužila kopanec do holeně. Kousla se do rtu, aby nedala najevo slabost a ledabyle si otřela špinavou pusu. Pokusila se vstát.
„Zůstaň, kde si!" sykl varovně a pro jistotu na ni znovu namířil zbraní. Otráveně se svezla opět na tvrdou zem a přitom si všimla, že si roztrhla kalhoty.

Oblečení se však hledalo mnohem snadněji než potraviny, tudíž na tom nezáleželo. V tomhle ohledu se sen každé holky splnil. Mohly mít tolik oblečení, kolik chtěly. Klidně by se tu mohly promenádovat v Gucci hadrech.

„Dělej, co říkám do prdele!" zařval ten starší a menší na Carol, která se klepala jako osika. Měl malá prasečí očka, kvůli kterým vypadal, že má o kolečko míň.
„Nemůžu," odvětila mu trhavě. Začala plakat. I její dcera měla na krajíčku. Nechápaly, proč je táta s Kieranem nechali ve štychu!
„Tak ona zhebne!" Blonďák zaryl Freye hlaveň do čela na znamení, že to myslí vážně. Ale soudě podle jeho třesoucí se paže, ještě nikdy nikoho nezabil.

Ona ano.

Možná blafoval, ale možná taky ne. Situace se vymykala z rukou a tíživá atmosféra se snesla na všechny účastníky. Tenhle svět probouzel v lidech monstra.

„Prosím, nechte ji jít," zabědovala plačtivě Carol. Opět jako matka selhala.
„Neslyšelas, nebo co, ty krávo! Dej nám vaše zásoby, nebo ji Ryan vystřelí mozek z hlavy!"
„A co budeme jíst? Mám malého syna...prosím."
„Mě to vůbec nezajímá! Klidně si pochcípejte," odplivl si parťák Ryana - Prasečí očko.

„Víš, co? Nepůjde to po dobrým? Půjde to po zlým." A s tím nakráčel ke Carol a praštil ji pěstí do obličeje. Ta se skácela na zem a zakryla si pravé oko, na kterém bude mít určitě monokl. Poté do ní kopl, znovu a znovu. Carol se pod ním zmítala v bolestné agónii a ječela na celé kolo.
Několik ptáků se poplašeně vzneslo do vzduchu a s krákáním odletělo pryč. Kéž by toho byla schopna i Freya. Závistivě na ně hleděla, dokud ji vřeštění matky neprobralo zpět do reality.

„Nechte ji bejt!" Zakřičela Freya bezmocně. Vcukuletu se postavila na nohy a praštila blonďáka do zápěstí, ze kterého mu vypadla zbraň. Než stačil zareagovat, kopla jej mezi nohy, což jej paralyzovalo.

„Čubko!"
Nevšímala si jeho skřehotavých stenů, zatímco si držel svého kamaráda a uchopila AK-čko ze země. Cítila jeho tíhu, a tak si jej podepřela o hruď.

„Hned ji pusť, nebo z tebe bude cedník," varovala ho vztekle.
Prasečí očko se pokusil zašátrat v kapse po své zbrani, ale dívka včas zareagovala a střelila jej do nohy. Zpětná vlna ji udeřila, pažba ji trefila do ramene a ona zavrávorala, ale udržela rovnováhu. Skousla si ret, aby nesykla bolestí. Ráno tam bude mít dozajista modrou modřinu. Pokud přežije.

Prasečí očko se zbídačeně držel za stehno, ze kterého mu sršela horká a tmavá krev. Jako gejzír na Islandu. Bolestně vyl, že by se za takový výkon ani vlk nestyděl. Carol opatrně vstala a vykřikla, když se narovnala. Chytla se za pohmožděná záda a vděčně se na dceru usmála. Věděla, že už jsou v bezpečí. Pak jí úsměv opadnul.

„Ááá," zakřičela Freya, když ji někdo uchopil zezadu pod krkem. Z rukou jí vypadla zbraň a zasípala, když ji Ryan zatlačil na dýchací trubici.

„Tak a teď bude konečně po mým."

Ahoj!

Vítám tě u mého nového příběhu, snad se ti první kapitola líbila.
Dejte mi vědět, co si myslíte:))