Anabáze

22. Rozpory

„Asi je rozhodnuto. Nevěřím, že to musím říct podruhé...ale, Kierane, vypadni," dodal vítězně Joffrey. Tahle situace mu hrála do karet, přestože před malou chvílí by věřil, že naprosto prohrál na plné čáře. Nemohl uvěřit, že Kieran spolkl jeho lži tak snadno. Cítil se mocný, a taky svůj postoj dával patřičně najevo. Nejvíce mu však pomohla Freya. Kdyby se neodplížila beze slov, nikdy by nemohl Kieranovi namluvit, že se Freya rozhodla připojit k matce a Oskarovi.

„Prosím? Kde je ta loď?!" domáhal se tvrdohlavě Kieran. Stále mu nedocházelo, co se stalo. Jediné, na co se soustředil, byla loď. Hlavou mu však probleskovaly všechny možné myšlenky, až měl pocit, že mu pukne.
„Copak sis myslel, že Henry mi vše poslušně nevykváká? To byla chyba mu důvěřovat, alespoň to oba víme. Ta loď..." zarazil se, aby se zhluboka nadechl, „je pryč. Rozluč se, bylo mi potěšením tě poznat."

„Freyo, ale, Freyo!" zavýskl nevěřícně Connor, „to nemůžeš! Přece se máte rádi!"
„Mlč, Connore," napomenula ho Freya opatrně, „promluvíme si o tom za chvilku, jo?"
„Freyo! To nejde!" bránil se slabě.
Sehnula se k němu, aby se dívali vzájemně do očí. Musela se přemáhat, jelikož ji žebra bolela jako spálenina. Na plicích. „Connore, někdy ani mít rád nestačí," odpověděla smutně. Věděla, že ji Kieran slyšel, ale bylo jí to jedno. Stejně za chvíli odejde a už se nikdy neuvidíme. Zároveň tušila, že jí Connor nebude rozumět. Jak by mohl.

„Freyo..." Kieran se však snažil dál. Nechtěl, aby se takhle rozloučili. Vždyť je záměrně od sebe odehnali!
Freya se zhluboka nadechla, přestože ji z toho píchalo v boku, nesměla se rozplakat. Pak by dala najevo, že jej stále miluje. A to nechtěla. Kieran se sám rozhodl, ta volba byla na něm. Nebude si hrát na chudinku.

„Thomasi, ujmi se toho, prosím," pronesl Joffrey, aby zarazil Kieranovo snažení.
„Tak jdeme!" zavelel mladý muž, který měřil snad dva metry. Freya na něj překvapeně hleděla, když strčil do Kierana, aby se pohnul. Měl velmi krátké vlasy, které schovávala huňatá čepice. Jen odhadovala, jakou mají barvu. Jaká by se nejvíce hodila k hnědým očím?

„Freyo! Vždyť oni nám lhali! Nevěděl jsem, že tě unesli!"

„Líbí se ti? Je svobodný, klidně vás seznámím. Jsem rád, že to bereš tak rychle a sportovně," poplácal Joffrey Freyu po zádech. Nechtěl, aby Kierana poslouchala. Freya na něj rozpačitě hleděla. Stále pokukovala po vzdalujícím se Kieranovi, jenž na ni neustále obracel svůj pohled. S každým jeho dalším krokem se postupně sesypávala a její srdce se tříštilo. Bolelo to. Jedna neposlušná slza si prodrala cestu ven. Nemohla uvěřit, že je konec...jenom tak. Jako lusknutí prstů.

„Freyo, nevěř jim!!"

„Poď, Connore," pobídla brášku. „Půjdem domů."
„Domů? Do Utahu?" rozzářily se mu nadšeně oči.
Freya si naopak setřela slzy a popotáhla. Když se nezmohla na slova, zavrtěla hlavou. „Poď," zamumlala a Connor ji poslušně chytil za ruku. Byla ledová.

„Kam vy dva? Potřebuju s tebou něco probrat," zarazil je Joffrey. Obrátila se na něj s červenýma a opuchlýma očima, zmrzlými slzami a zmučeným výrazem. Nevěděla, kolik by toho ještě snesla.
„Prosím. Potřebuju být sama..."
„Ty sis snad myslela, že jen tak zapomenu na všechno, co jsi provedla a způsobila?!" zasyčel naštvaně, „podívej se, co jsi udělala Calebovi! Oskara jsi nechala vykrvácet! Urise jsi podřízla jako prase na porážku! Zosnovala si převrat!"

Měla jsem chuť převrátit oči. Tak se kukláč jmenoval, pomyslela si následně.
„A co jako? Hlavní je, že máš, cos chtěl. Jsem tady. A neodejdu."
Vážně jí bylo vše jedno. Ve vteřině ztratila vše, na čem jí záleželo. Potřebovala to vstřebat. Neměla nikoho kromě Connora. Matku ztratila ve chvíli, kdy zjistila, že je těhotná.