Anabáze

6. Poklad

Během rána rodina Hoodova vyšla z lesa a zastavila se na kopci, odkud měla výhled na přilehlé město, rozkládající se pod nimi. Patřilo k těm menším, tvořené povětšinou nízko podlažními budovami, zřídkakdy se nad město tyčily velké panelové domy.

„Nyní budeme postupovat s největší obezřetností," promluvil pan Hood, když se na všechny členy své rodiny zadíval. Kierana bral jako svého syna, měl ho rád. Občas si přál, aby opravdu byl z jeho krve, ale pak se za svou myšlenku zastyděl. „Connore, ty se drž maminky a poslouchej ji na slovo, ano?"

„Ano, tati."
„Výborně. Freyo..." odmlčel se najednou, když si povšimnul, jak si jeho dcera překřížila ruce na hrudi. Neměla ráda, když ji někdo komandoval, ale neměl jí to za zlé, protože byl úplně stejný. Možná proto jej to občas iritovalo, protože chtěl, aby byla lepší než on. Navíc s ní pořád mohla cloumat puberta, takže se donutil nezvýšit hlas. „Chtěl jsem jen říct, ať se všichni držíte pohromadě, žádné sólo akce, ano? Mluvím hlavně k tobě, Freyo. Neříkám, že nebudeme pátrat po něčem cenném, co bychom později využili, ale rozhodně musíme být opatrnější. Už víme, koho můžeme potkat."

Freya zkřivila tvář a mlčky pokývla.

„Tak jdeme."

*

Protloukali se městem a zastavovali se u každé lékárny a prodejny se smíšeným zbožím. Žádný poklad nenašli, ale doplnili si drobnější zásoby jako obvazy, náplasti, léky proti bolesti, dezinfekci a konzervy s jídlem. Nebylo toho moc, ale měli radost, protože se o kousek přibližovali jejich cíli. Najít dost zásob, dostat se na západ, sehnat člun a tradá – směr k bezpečnějšímu životu.
Leč stejně se nad nimi vznášel mrak nejistoty. Nevěděli, jestli v Evropě budou více v bezpečí. Třeba by ani v Asii nebyli. Byl to vabank, ale stále měli více šancí všude jinde než v USA.

„Vau, podívejte se!" vyhrkla najednou Freya, když ukázala napravo. V očích se jí jiskřilo.

Rodina se obrátila a všichni vypoulili oči. Našli supermarket. Přece jen objevili poklad.

„Zadržme." Pan Hood přerušil jejich vzrušení.
„Proč? Prostě se tam podíváme," oponovala mu Freya.
„Stojí to za to," přitakal Kieran.
„Nevím...nejsem si jistý."
„Proč?!" vyhrkla Freya s Kieranem sborově. Nechápali, jaký důvod proti pan Hood může mít. Každý obchod prohledali a nikdy neučinili žádné výjimky.

„Supermarkety byly určitě mezi prvními vyrabovány. Všichni jim přece dávají přednost – jsou otevřeny denně, mají větší výběr a najdete tam všechno, nejenom jídlo... Myslím, že to bude kontraproduktivní. Nic nám tam určitě nenechali."

Freya si povzdechla a Kieran přikývl. „Něco na tom bude, pane Hoode."
„Já myslím, že to riziko za to stojí. Máme snad něco lepšího na práci?" ohradila se Freya ještě.
„Ano, musíme najít pojízdné auto, ať se netrmácíme celou dobu pěšky."
„To bude stejně tvoje doména. A my můžem mezitím projít ten supermarket."
„Ty si nedáš pokoj, že?"
„Ne," odvětila s pokrčením ramen. „Mami? Co ty si myslíš?"

Její matka vyplašeně zamrkala a vychrlila jen: „Cože? J-já...?!"
„Jo...nikdo jiný snad není moje matka."
„No....j-já....já..." koktala bezradně. Freya jen protočila očima. „Asi....asi souhlasím s tvým otcem."
„Jak jinak," zamumlala Freya tiše a zamračila se.

„Mohli bychom uzavřít kompromis, pane Hoode," promluvil najednou Kieran, „vy budete hledat to auto a my s Freyou se koukneme na ten supermarket. Slibuji, že nepůjdeme dovnitř, jen se mrkneme, a když tam nic nebude, jak říkáte, vrátíme se."