Anabáze

5. Fobie

Když se Freya uklidnila, měla divný pocit vystřízlivění. Nemohla vymazat obrázek ženy, která je napadla v lékárně. Připomínala hororovou postavu jako vyšitou. Otřepala se nad představou, že by ji musela znovu potkat. Díky ní teď bude trpět nočními můrami.

Richard nebyl nadšený, že se zase Freya dostala do průšvihu. Už ji nikdy nepustí nikam samotnou, ani s Kieranem. Nicméně nechal Carol, aby jí starostlivě ošetřila rány na obličeji, zalepila je náplastmi, které Freya posbírala z regálů v lékárně. Všichni utichli, když jim pak ukázala poklad v podobě penicilinu.

„Kde jsi to našla?" Ptala se nevěřícně Carol, až její hnědé oči žhnuly.
„V lékárně," odvětila, když zavrtěla hlavou. Kde jinde, že?
„Jsem fakt rád, že jsi bojovala o svůj a naše životy, Freyo," pronesl Richard smekavě a hrdě. Kývla mu na náznak díků.
„Musíme to střežit jako oko v hlavě," prohlásila Carol tajemně.
„Neboj," ujistila ji dívka stroze.

Trocha důvěry by neuškodila!

„Proto si to radši vezmu já," odvětil Richard.
„Proč?" Vyhrkla Freya nechápavě a zároveň dotčeně.
„Jak už řekla tvoje matka, jsi magnet na potíže."
„To bylo hnusný," utrousila.

„Dej mi to," poručil dívce netrpělivě a natáhl svou dlaň. Vyhýbavě mu vložila lahvičku do ruky a otočila se k němu zády. „Ještě něco."

Znovu na něj pohlédla a nadzvedla obočí. Otec držel v rukou dvě pistole. Glock. „Vemte si je. Naučil jsem vás základy, snad je ale nebudete muset nikdy použít. Dnešní doba je nebezpečná. Potřebujeme něco na ochranu."

Freya si pamatovala, jak je učil střílet. Tehdy se jí to zdálo jako dobrý nápad. Neměla proti zbraním žádnou averzi, ale nyní byla situace jiná.

Kieran převzal zbraň a znalecky si ji prohlédl. „Je hrozně lehká."
Richard přitakal. Freya stále zaraženě zírala. Nemohla se přimět hmátnout po zbrani.

„N-ne, díky," odvětila. Před očima se jí mihl Mike. Jak vykrvácel jako zvíře na porážce. Její vinou. Pocítila slzy a odpor. Nikdy si to nebude moct odpustit.

„Prostě si ji vem, Freyo."
„Nechci!"

Richard stále nic nechápal. Jeho čelo se svraštilo. „Proč s tím děláš takovou vědu? Už jsi ze zbraně střílela mnohokrát."

V očích se jí mihl osten bodnutí. Díky za připomenutí, pomyslela si. „Nepotřebuju ji."
„Freyo..." přitakal Kieran otráveně.
Ublíženě se na něj zadívala. „Respektujte moje rozhodnutí. Tečka. Strč si ji, kam chceš."

„Vyrazíme?" Odsekla dodatečně a vykročila vpřed rychleji než ostatní. Chtěla být na moment sama.

Hlavně pryč od zbraní.

*

Konečně se dostali za město do krásné přírody, nebo aspoň to, co z ní zbylo. Zvířata uprchla k pobřeží, aby byla co nejdále od katastrofy, která postihla jejich zem. Sem tam v houštinách narazili na zajíce a drobnější živočichy, ale také našli i mrtvoly. Z každého otvoru jim tekla krev, která již zaschla, neboť byli mrtví několik hodin a už se rozkládali. A za druhé kolem nich našli četné stopy po výkalech, což je mimochodem další fáze postihnutí radioaktivním zářením - tedy průjem.

Toto zjištění jim ještě dlouho nedalo spát. Tady přece hladina míry záření byla nízká, jak to že zvířata i přesto umírala? Znamená to tedy, že ani lidstvo nemá dost času? I jejich těla zde budou ležet ladem, dokud se neobrátí na prach?