Anabáze

2. Boj o zásoby

„Tak, a teď bude konečně po mým."

Freya se zmítala v Ryanově náruči jako chycené zvíře, ale marně. Držel ji pevně pod krkem, čímž ji de facto držel v šachu. Přimhouřila oči, když na ni šly mžitky. Dusil ji. Sípavě dýchala a zarývala mu nehty do paží. Ryanovi očividně nevadilo, že ho škrábala do krve.

Masochista.

„U-udusíš...m-mě, debile," vydala ze sebe chraptivě. Ryan si to uvědomil a částečně uvolnil svůj stisk, a tak se dívka mohla relativně zhluboka nadechnout. Ulevilo se jí, když vzduch došel úspěšně do plic. Mohla zase normálně fungovat a hlavně myslet.

„Za Mika zaplatíte obě dvě, vy čubky," zavrčel mladík, když Mike omdlel.

Takže takhle se jmenuje, pomyslela si Freya, vděčná, že jej už nemusí oslovovat Prasečí očko.
Popravdě byla ráda, že sklapl, protože jeho kvílení se nedalo poslouchat, trhalo uši. Z rány na stehně mu však stále tekla krev. Hodně a hodně této tekutiny. Bála se, že jej trefila do tepny a tím jej odsoudila k smrti. Bohužel nebyla chladnokrevný zabiják.

„Prosím, nechte mou dceru jít. Můžeme se domluvit jako lidi," zvolala opět Carol, aby zachránila prekérní situaci, ve které se ocitly. Proč to nenavrhla hned ze začátku?

„Nenechám. Co kdyby sem se pomstil? Co?! Tys zastřelila mýho kámoše, a já ti to vrátím!" Zatřásl se s Freyou nenávistně, až polekaně vypískla.

„Ne! Nedělejte to!" křičela Carol plačtivě. Na jedno oko pořádně neviděla a ret měla natržený a opuchlý. Její rty se podobaly těm Kardashianovým. O to byl kdysi velký zájem. Ještě před čtvrt rokem...

„Drž hubu! Obě držte hubu! Já sem to nechtěl dělat! Ale musel sem! Nemůžu se vrátit bez ničeho a hlavně ne bez Mika!"

„Dáme vám trochu z našich zásob, hlavně nám neubližujte," přisvědčila pohotově Carol. I Freya na Ryanovi poznala, že je zkrátka mladý, dost mladý a jeho psychika nevydržela tenhle tlak. Nepočítal s tím, že bude muset ubližovat, a že se setká s krví a případnou smrtí. Myslel si, že je připraven, ale nikdo nebyl. Tenhle svět se nikoho neptal, jestli je ready. Hodil s váma o zem a ještě na vás plivl. A mazej přežít!

„To je potupný kruci!"
„Přestaň tady řvát jako malá holka a vzchop se!" zabručela Freya nenávistně.
„Freyo! Zmlkni!" napomenula ji matka. Holt Freya nikdy neuměla držet svůj jazyk mezi zuby.
„Já ti dám, ty malá štětko!" křikl jí do tváře, až pocítila jeho ranní dech, který smrděl hůře než tvarůžky a rybina dohromady. Znechuceně odvrátila tvář, ale vzápětí s ní začal lomcovat sem a tam, jako by z ní chtěl setřást démona. Vlivem afektu dívku shodil na zem. Dopadla opravdu hodně tvrdě a vyrazila si dech. Vypoulila oči a snažila se nadechnout. Marně.
Začala panikařit, protože se nemohla pořádně nadechnout.

„Freyo!" Slyšela matku volat, ale k jejím uším tento zvuk dorazil jako v ozvěně. Tak příšerně jí zvonilo v bubíncích, že neslyšela zhola nic.

Pak periferně zahlédla, že se Ryan skácel k zemi a kolem něj se pohybovaly dva páry nohou. Svitla jí malá naděje, že by to mohl být táta a Kieran. Slyšela tlumené výkřiky a nadávky, ale nedokázala rozeznat jednotlivá slova. Vše k dívce doléhalo vzdáleně.
Dívala se na oblohu. Na tu nádhernou modrou pláň a její malé bílé beránky, honící se kolem. Pomyslela si, že by jí vůbec nevadilo teď zemřít.

„Už jsem tady! Dýchej!" Zpozorněla, když si vedle ní v rychlosti někdo klekl a pomohl jí do sedu. Podle typické vůně poznala, o koho se jedná. V ten moment se uklidnila. Byla v bezpečí.