Anabáze

20. Klam

Kieran se probudil téměř před obědem. Nikdy nebyl ranní ptáče. Rozespale se protáhl a zašátral po Freyi. Nenahmatal ji. Jen studené povlečení. Vystřelil do sedu. Pravá strana postele byla prázdná. Zamračil se. Nechápal, kam se poděla.

Rozpačitě se zvedl a pocítil náhlý chlad. Rychle se natáhl po mikině. Na jídlo ani neměl pomyšlení, proto vstal a vydal se za Carol. Možná se přece jen pokusily o usmíření. Když se Freya rozhodla něco udělat, nepřemýšlela, prostě to hned udělala. Bylo dost možné, že dostala impulz a svezla se na jeho vlně.

Povzdechl si a šel ji hledat.

*

Podle narůstajícího křiku dětí a obecného povyku pochopil, že mají asi přestávku. Opatrně nakoukl do improvizované třídy. Děti seděly na koberci vzadu místnosti a hulákaly na sebe. Carol seděla u okna a listovala si knihou. Byla netečná ke všemu dění, ale její ruka spočinula na jejím bříšku. Kieran hlasitě polkl.

Vydal se dovnitř. Hned ucítil nepříjemný zápach nevětraného prostoru a opatrně kličkoval mezi řadou židlí. Podlaha byla betonová a byl si jist, že kdyby neměl pořádné boty, cítil by její chlad.
Carol seděla na vypolstrované židli u menšího stolu, kde si položila pracovní pomůcky, zbytečky kancelářských potřeb a hrnek s kávou, ze kterého se stále kouřilo. Děti žádné stoly neměly, zdálo se, že se učí interaktivně a píšou fixy na bílou tabuli, kterou někdo amatérsky zabudoval do zdi továrny.

„Carol?"

Žena se zlatou hřívou, kterou si zapletla do zplihlého copu, sebou trhla, div neupustila knihu z rukou. „Kierane!" zvolala překvapeně. Nemotorně se postavila a prohlédla si ho od hlavy k patě. Nikdy za ní nepřišli do její třídy. Nadzvedla obočí. „Stalo se něco?"

Než Kieran stačil odpovědět, nalepil se na něj Connor. „Kierane! Nazdar! Co tu děláš?!"
Connor se mu věšel na ruky a spokojeně brebentil. „Jsem tu jen na skok."
„Běž za dětma, Connore," poprosila jej Carol přísným pohledem. Mlčky přikývl a vzdálil se. Po očku však stále Kierana sledoval.

„Nic se nestalo, paní Hoodo-"
„Říkej mi jen Carol," přerušila jej hrubě. Něco v jejích očích mu prozrazovalo, že jejich společné příjmení jí Richarda neustále připomíná.
Znervózněl. „Dobře...Carol. Já jen...vlastně nevím, o nic nejde, jen hledám Freyu. Nebyla tady náhodou? Ráno zmizela a nedala mi vědět."

Carol se zamračila. „Ne, tady nebyla."
„A kdyby sem přišla, řekla byste mi to?"
„Určitě."
„Dobře díky, poběžím dál."

Carol pokrčila rameny. Freya nikdy nedokázala vydržet na jednom místě. Už jako batole ji musela strážit jako oko v hlavě, protože tam, kam ji položila, nikdy nebyla. „Měj se."

„Nashle..."

Když se obrátil, aby si šel zase po svém, málem narazil do muže menšího vzrůstu. „P-pardon!" vyhrkl překvapeně. Muž jen mávl rukou a věnoval mu chlácholivý úsměv. Kieran si všiml, že se muž vyparádil. Voněl kolínskou, byl čerstvě oholen a nasadil si i kravatu. Nadzvedl obočí.

Naposledy se ohlédl na Connora, který vyčkával na jeho pohled. Connor mu zběsile zamával a Kieran na něj mrkl. Chlapci, kterému bylo již osm, hrál na tváři blažený úsměv. Těšil se, až se bude před kamarády vychloubat, že se kámoší s dospělákem. Prozatím si k hrudi tiskl svého dinosaura, byl moc stydlivý.

*

Kieran zamířil k Joffreymu. Promnul si ruce, které měl zmrzlé od mrazu a díval se do sněhu, kde zanechal stopy. Rád by pro budoucí generace také něco zanechal, ale bál se, že to nebude možné. Jaká jej vůbec čeká budoucnost? To slovo již pro něj ani neexistovalo. Věděl, že myšlenkami na budoucnost si ji nepřivolá zpátky pouhým zapísknutím, že se právě musí soustředit na přítomnost. Na ničem jiném stejně nezáleželo a navíc s tím ani nemohl nic dělat. Chtěl se naučit žít ze dne na den a nestresovat se tím, co bude za týden, měsíc či rok, ale bylo to těžké.