Anabáze

13. Nemoc z ozáření

Kráčeli vstříc San Diegu, kde by údajně měl žít Freyin strýc Joffrey, který vlastní jachtu. Joffrey, tedy Carol bratr, se živil jako právník, a tak si nahrabal za krátkou dobu velmi slušné jmění a odstěhoval se do lepších končin. Podle posledních zpráv, které si se sestrou vyměnil, Hoodovi pochopili, že se usadil v San Diegu se svou novou partnerkou Sophií, aby společně založili rodinu.

Joffreyho loď by se jim hodila. Za předpokladu, že se sám nenalodil a neopustil svou rodnou vlast, potápějící se loď. Leč nebylo možné se s ním nijak spojit, a tak doufali, že nemíří do slepé uličky.

Vědomí malé naděje v podobě Joffreyho lodě je drželo nad hladinou. Stačilo by jen málo a rozbili by se jako domeček z karet. Už tak byla nálada v jejich skupince na bodu mrazu. Všichni se uzavřeli do sebe a každý se vyrovnával se žalem po svém.

Nejvíce to doléhalo na Carol. V noci nespala, a ráno se pak plahočila jako zombie. Pod očima se jí objevily obrovské vaky, které se stále jen prohlubovaly. Freya nevěděla, jak ji pomoci, protože sama netušila, jak se se ztrátou otce vyrovnat.
Connor to možná vnímal méně emotivně. Spíše uměl dobře skrývat pocity. Navenek působil lhostejně, ale bylo jasné, že jej žal sžírá zaživa. Musel. Vždyť Richarda měli všichni rádi.

Freya hloubala, zdali se měla Connorovi více věnovat, aby na něj ztráta otce nepůsobila tak děsivě, ale bylo těžké skloubit všechny věci dohromady. Musela obstarávat zásoby, na půl vést skupinu, hlídat ji a zvládnout své démony, kterých měla požehnaně. Děti se však dokázaly adaptovat rychle. Doufala, že otcův skon v něm nezanechá nějaké následky do budoucna. Předsevzala si, že se mu bude více věnovat.

Před týdnem Hoodovi s Oskarem přešli hranice Kalifornie, takže se blížili vytouženému cíli. Ulice byly vesměs prázdné, občas narazili na poustevníky, kteří hledali lepší budoucnost jako oni, ale někdy na otrhané strašáky snažící se nahrabat si poslední zásoby z obchodů, jenž měly rozbité výlohy a byly dávno rozkradené.

Vesnice byly kompletně liduprázdné. Dalo se to čekat. Zásoby zde docházely rychleji. Proto všichni zamířili do měst, odkud však utíkali ostatní v návalu paniky a zmatku.
Hoodovi však museli změnit směr. Drželi se až moc při severu, ale San Diego se nachází na jihu. Nepatrná odchylka, která je bude stát pravděpodobně asi tři hodiny cesty navíc.

Oskar zapadl do skupiny dobře. Byl na něj spoleh a pro Connora představoval důležitý mužský prvek. Oskar stejně trávil většinu času s Kiearanem, se kterým se sblížil. Freyu bodl osten žárlivosti, ale nakonec si uvědomila, že je oba od sebe odstrčila. Mohla si za odcizení sama. Zkrátka ale chtěla být sama, což nikomu chvíli nevadilo, neboť každý toužil po chvíli pro sebe. Pak to ale hraničilo s depresí.

Freya si vzpomněla na slova, jež vyřkl Connor a stále jí vrtala hlavou jako nejsložitější hlavolam světa.

„Kéž bys neodešla, ale já vím, že jednou budeš muset..."

Když je ke všemu opustil i táta, nedokázala si představit, jak se Connor asi cítí.
Bylo jí z toho do breku. Tak moc se bála, že už se nikdy z té hromady neštěstí nevyhrabou.

Myšlenkami se přesměrovala zpět k prvnímu dni, kdy apokalypsa začala. Musela si vyčistit hlavu, i když moc dobře věděla, že to, co odhalí ve své ztrouchnivělé paměti, která si nedokáže ani zapamatovat jednotlivé značky chemických prvků, bude mnohem zrůdnější.

Cokoliv pohřbíte hluboko, se vždycky stejně vyhrabe na povrch.

Nakonec jsme všichni seděli v obýváku u Blossomů, tedy Kieranovy rodiny, i když táta chtěl tak moc vypadnout. Nemělo to však smysl. Kieranovi rodiče měli dorazit co nejdříve, a tak táta svolil, že na ně počkáme a vyrazíme společně. Neustále si ale mručel pod vousy.