Anabáze

10. Nenápadný zabiják

„Podle té mapy mám teď odbočit vpravo?" ptal se Kieran Carol, jež držela v rukou mapu a navigovala jej vstříc nejbližšímu městu. Museli akutně doplnit zásoby. Obvazy docházely a oni potřebovali Richardovi převazovat rány.

„Um...asi jo."
„Co?"
„Jo, jo...doprava," odvětila Carol nakonec.

Kieran mlčky odbočil. Vzápětí si povšiml u příkopy stojící značky. Znázorňovala, jak daleko se nachází nejbližší města. Elko, Nevada – 8 mil. Asi půl hodina cesty. Zařadil a povzdechl si. Nebylo lehké přebírat autoritu.

„Elko?"
„Ano."

„Mami, jestli si chceš odpočinout, můžeme se vystřídat," nabídla se Freya, která si všimla, že matka nedává pozor. Možná byla unavená nebo toho na ni již bylo moc. Tak či tak, musela pořád fungovat na sto procent. Jako oni. Dokud nebude otci lépe, nemohou si dostatečně odpočinout.

„Jak chceš..."
„Je to ano, nebo ne?"
„Vystřídejme se," pronesla Carol znaveně, když si promnula spánky. Neměla náladu na hádky.

Dodávka zastavila na kraji cesty. Carol vystoupila a pocítila, jak má zpocené nohy. Povzdechla si a nadechla se čerstvého vzduchu. Malou chvilku meditace přerušilo bouchnutí kufru. Freya vystoupila.

„Neměli bysme tátovi převázat tu ránu?"
„Asi?"
„Já nevím..." povzdechla si Freya.
„Ještě to necháme tak. Nechci do toho zbytečně špárat," odvětila Carol rozhodně.
„Dobře."

Ani jedna totiž nevěděla, jak se s takovými zraněními má zacházet a co by měly udělat. Doufaly, že učinily vše ukázkově. Nejraději by byly, kdyby se rány samy zahojily. Nejlépe do hodiny. Leč to nebylo možné. Musely prostě věřit, že vše dobře dopadne.

Vyměnily si místa a dodávka se zase rozjela. Richard zrovna spal. Connor začal něco matce horlivě vysvětlovat. Slyšeli jen jeho tlumený hlas a matčino přitakávání.
Freya si vzala mapu do ruky. Dívala se na Elko. Vypadalo jako dost velké město. Najednou si uvědomila, jaký kus cesty již ušli. Už dávno nebyli v Utahu. „Myslíš, že budem mít štěstí?

„Snad jo," odvětil pravdivě, nesnažil se mlžit pro její dobro. Věděl, že by tím ničemu nepomohl a navíc Freya preferovala pravdu než nevinnou lež, jen aby neranil její city. „Jak moc špatné to bylo?"

Ani si to neuvědomila, ale sevřela mapu silněji. Před očima jí prolétávaly obrazy. Hluboký kousanec. Prýštící krev. Její třesoucí se ruce. Pohublé mrtvé zvíře.
Kousla se do rtu. „Nejhorší byl krk. Ale krvácení jsme zastavily. Já..."

Pocítila, jak se jí v očích tvoří slzy. Zamračila se, ale nedokázala s nimi bojovat. Zvlášť když se jí zlomil hlas.

„Ano?"
„V životě jsem nic takovýho nedělala. Bála...bála jsem se. Nechtěla jsem nic pokazit...víš? Tak jak to vždycky zbabrám..."
„To není prav-"
„Nelži."

Zavřel ústa. Nevěděl, jak situaci zachránit. Po chvíli si povzdechl. „Hele, nemůžeš to takhle brát. Hlavní je, že jste zachránili Richardův život. Každý dělá chyby. Nedefinují tě. Jen posouvají dál."

Freya jej pohladila po hřbetu ruku. Byla ráda za jeho smířlivá slova. Ale stále se dívala skrz přední zrcátko na zadní sedadla. Kontrolovala, jestli se otci nadzvedává hruď.

*

Elko. Všimli si, když je město vítalo bílou cedulí.

Už se stmívalo. Connor mezitím usnul a Carol se klížily oči. Kieran by také ocenil přestávku, ale věděl, že musel nejprve dorazit do cíle. Naštěstí měl po boku Freyu. Lepšího parťáka si nemohl přát.