Každý rok jiná rodina, jiný dům, práce a zkušenosti. Jednou služka, jindy švadlena, nebo pekařka. Na venkově, v bytě, nebo schovaná za hradbami. Kam vlastně patří? Tichá, přátelská, problémová, nebo pořádná. Kolik tváří má a jaká je její vlastní? Př...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ehm...v pohodě." odstoupila jsem kousek dál a začala sbírat dopisy
Když jsem sáhla po několikátém z nich, byl těžší než ty všechny ostatní. Papír byl velmi kvalitní a pečeť tak akorát, aby slova nebyla vidět. Mezitím, co jsem si prohlížela dopis v ruce, Rigger posbíral ten zbytek.
"Co se tam děje?" volala máma z jídelny.
"Mám tu dopisy!" odpověděl Rigger "Půjdeš se mnou? Tenhle dopis nepatří do mých rukou." ukázal na moji ruku.
"Jak to myslíš?"
"Je přímo od krále nebo královny."
"Tak je sem dones ne?!"
"Pro tebe žádný nemám, Barci!!"
"Jsou tam nějaké pracovní, nebo mi už dali pokoj?" ptal se znepokojeně táta.
"Nene...jen, ehm z hradu."
Máma vykulila oči, táta přestal pít kafe z hrnku a Barce málem vyplivl kousek tvarohového koláčku, co pekla služebná. Nevím jestli to bylo tou chutí, nebo tím, že dopis přišel z hradu, každopádně někam odběhl. V jídelně bylo hrobové ticho.
"Kde je ten dopis?"
Sklonila jsem hlavu ke své ruce, stále tam byl. Mé prsty ho svíraly, jako něco známého a přitom jsem nikdy žádný dopis od krále nebo královny v ruce nedržela. Pomalu jsem ho po stole posunula směrem k tátovi. "Hmm...od královny, co by nám tak mohla chtít?." zvedl oči na mámu "Myslím, že je pro tebe, drahá."
"Nojo...jako vždy." Jako vždy? Dělá si srandu?!
Asi třikrát si ten dopis přečetla a pak se rozběhla nahoru do ložnice. Doufám, že to nebyla nějaká špatná zpráva, no každopádně s námi neobědvala. Myslela jsem, že přijde aspoň na večeři, protože s tátou nebyla rozumná řeč a kluci měli dost svojí práce, nevím s čím, takže se taky neukázali. Nepřišla. Po cestě do svého pokoje jsem byla úplně vyřízená, takže ani nevím kdy jsem usnula.
Nojo, klíče jsem si nevzala, ale pro jistotu si jeden nechávám pod květináčem u dveří. Člověk nikdy neví. Opatrně jsem květináč nahnula a rukou pod ním hledala klíč. Byl trochu dál, než jsem čekala, ale byl tam. Otevřela jsem dveře, vešla dovnitř a položila klíč na skříňku pod zrcadlem. V dolním patře mého domu je jídelna, kuchyň, společenská místnost a koupelna. V prvním paře, kam teď po schodech mířím je asi 5 pokojů z toho jeden můj a 2 koupelny. Někdy si říkám, že bych to tu někomu pronajala, ale líbí se mi ten klid. Když jsem vyšla schody, bylo něco jinak. V mém pokoji se svítilo. Nevzpomínám si, že bych zapomněla zhasnout...to je blbost. Někdo tu musí být.
Ale nikdo tam nebyl, jenže můj pokoj má svou vlastní ....
Vyšel z koupelny, bosý, bez trika jen v kalhotech. Nemám dech, ani slova. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Ehm, už půjdu."
Když šel kolem, jemně mi chytil ruku a dal pusu na líčko. Po chvíli mi došlo co chci udělat, otočila jsem se a rozběhla se po schodech dolů. Nějak mi to nevyšlo a na třetím schodu jsem zakopla a letěla dolůů a dolůů...
"To ne!" prudce jsem se zvedla. Ve dveřích stál Rigger... co tu dělá? A proč mám slzy v očích?
"Co se stalo?"
"Já..." nebyla jsem schopná dokončit větu. Došlo mi, že si byli tak podobní...on a ten ze snu. Ani jsem se nehnula, tolik slov, co jsem chtěla říct, mi najednou zastavilo snad celý mozek... počkat. dýchám vůbec? Heh skoro ne. Na hřbet ruky mi přistála další slza.
Sedl si za mnou na postel a objal mě. "Zůstanu tu, dokud neusneš, neboj..."
Když jsem se vzbudila, spal v křesle u mojí postele. Byl tak krásný.
...Ne, nikdy nebude můj! Jsme sourozenci.
Omlouvám se že to tak dlouho trvalo :D Doufám že se vám tahle část líbí ;)
