Under the wings : Sparrow

V.

"Ahoj ségra." vypustil ze sebe Barce.

Je přesně takový, jakého jsem si ho představovala, zatímco Rigger byl na svůj věk kupodivu...jak to jen říct...mlčenlivý. 

Dál jsem si toho nevšímala a obrátila svůj zrak doprostřed stolu. Velká skleněná mísa plná lívanců neskutečně přitahovala moje oči .

"Dáš si čaj?" trochu jsem s sebou cukla, když Rigger promluvil. Ten hlas byl... tak nádhernej -myslím, že je víc podobný své matce, než otci.

"Co prosím?"

"Dáš si čaj, Sani?" Natáhl se doprostřed stolu pro keramickou konvici plnou bylinkového čaje a sám si nalil plný hrnek.

"Ráda. Děkuji."

"Jak se ti spalo?" začal táta a dal si do pusy vidličku obklopenou kouskem lívance.

"Lépe než kdykoli předtím." musela jsem se pousmát, protože to je vlastně pravda, nikdy se mi nespalo tak pohodlně .

"Ale prosímtě, všichni víme jak se ti spalo, když ses narodila..." v tom táta praštil rukou do stolu a po Barceovi hodil káravý pohled ale nestihl nic říct, protože přiběhla máma :"Jdou sem! Všichni na svá místa!! Riggere vezmi s sebou Sani! Dělej!"

Hned ,co to dořekla, se Rigger zvedl, popadl mě za zápěstí a táhl nahoru po schodech. Barce uklízel ze stolu, táta se oblékal a něco hrabal ze šuplíku ve vitríně a máma běžela po schodech do pokoje Beaut. Rigger mě vtáhl do toho svého a odstrčil na zem.

"Au!" vyhrabala jsem se stěží na nohy.

"Pšt!" snaží se mě umlčet? Hah. Špatný nápad...

"Co se děje?"

"Hele," celkem drsně mě opřel o zeď a ruky dal vedle mojí hlavy. Byl dost blízko... " jestli tu chceš bydlet, budeš muset poslouchat. Varovali nás, že tvoje chování není zrovna profesionální, ale o to rychleji se musíš učit. Rozumíš?" sundal ruky ze zdi a já se konečně nadechla. Hlasy v jídelně byli slyšet až sem nahoru, ale jednotlivá slova nešla rozeznat.

"Budeš dělat co ti řeknu, jasné?!"

"Jasné." raději jsem se nepokoušela protestovat.

"Fajn. Nejsme sourozenci!" ...né fakt, jako by jsme vážně někdy byli... Z přemýšlení mě vytrhli hlasité kroky na chodbě a to, jak máma rozzlobeně mluvila na nějaké muže "Rozepni si košili!" zašeptal Rigger a mávl rukou nahoru.

"Cože???"

"Dělej!!" sám si jedním tahem sundal triko a hodil ho na zem. "Musí to být co nejvěrohodnější." zamumlal a pár věcí rozhodil po zemi. Bylo mi tak trapně, stát s ním v jednom pokoji, jen tak, když byl bez trika...hmm. Otočil mě zády ke dveřím a koukal se mi do očí. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy mě lechtaly na zádech, a proto bylo tak těžké udržet své myšlenky i vzhledem k tomu, že stál tak blízko a bez trika... Oči nahoru!

"Nelekej se, až sem přijdou." přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Zatočil se mi celý svět a nevěděla jsem co dělat. Ale on to asi věděl moc dobře. Začal mě líbat zrovna ve chvíli, kdy do pokoje vtrhli, asi podle toho jak jim cinkalo oblečení, dva stráží. Odtáhla jsem se od něj a koukala na stráže. Nechápu co ho to napadlo, ale stoupl si přede mne. Proč to všechno dělá?

"Agrrh! Proč mě nikdo neposlouchá?!" nadávala máma a asi přitom koukala na stráže, kteří najednou zmlkli.

"Omlouváme se. Nechtěli jsme rušit." v okamžiku vyšli z pokoje a máma za nimi zavřela dveře, teprve potom se Rigger pohnul z místa a šel si obléct triko.

Tak je to tu :D co vy na to?