Under the wings : Sparrow

XIV.

"Ráda jsem vás obě viděla." zašeptala něco mámě, ta udělala purkle (samozřejmě, že jsem jí zase napodobila, tentokrát na rozloučenou...) , když jsme zvedly hlavu, princezna byla pryč.

Máma měla v plánu zaklepat na dveře, ale nestihla to, protože z nich vyběhl kluk...to se tu nahání zamilovaný pár, nebo co. V běhu se stačil tak tak omluvit, ale nezastavil se a utíkal za princeznou.

"Jeho starší bratr má alespoň vychování. Nejsem si jistá jestli je dobrá chvíle vyrušovat, ale můžeme to zkusit, jestli chceš?"

"Jsem připravená." Ehm... ne. Máma nějak zvláštně zaklepala na dveře a pomalu vešla

"Takový nádherný zvuk mohou vydávat jen jedny ruce... Aiki!"  (žena)

"Vaše Veličenstvo. Moc se omlouvám, že Vás ruším."

"Ale vůbec nás nerušíte... Co máte na srdci." (muž)

"Je tady někdo, kdo by chtěl odevzdat návrh dráhy."

"To velmi rádi slyšíme...že? Himme!"

"Hmm..."

"Ať vstoupí." řekla žena klidným hlasem.

Máma na mě kývla hlavou a já vešla otevřenými dveřmi 

Byla to obrovská pracovna...žena- královna seděla na pohovce a vyšívala, zatímco muž- král se skláněl ke stolu a přebíral nějaké papíry. Více než král a královna mě zajímal kluk- muž- chlap stojící u okna. Neznáme se?

Udělala jsem nejdokonalejší pukrle za celý svůj život a neklepat se přitom...teda aspoň viditelně.

Pár papírů spadlo na zem a nastalo ticho. Udělala jsem snad něco špatně?

Nějaký komorník nebo sluha ke mě přišel "Prosím." a natáhl ke mě ruku. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že chce podat ten návrh.

Poslušně ho odnesl směrem ke králi. Papíry už byli uklizené .

"Můžeš se narovnat." zašeptala máma směrem ke mně

Královna na mě koukala a ani nemrkala, král se díval na nákres dráhy...muž-kluk-chlap u okna se ani nehnul. Trapné...

"Hmm...vypadá dobře, myslím, že by bylo moudré ho zvážit. Mockrát děkujeme."

"Vaše Veličenstvo." řekla máma a uklonila se...já samozřejmě taky a odešly jsme ze dveří

"Museli řešit něco důležitého..."

"Proč myslíš?"

"No... Nikdy se nestalo, že by se princ koukal z okna, když do místnosti někdo přišel."

"Možná byl jen zamyšlený."

"Nene...na tom něco bude."

"Když myslíš..."

"Trefíš domů viď?"

"Nejsem malé dítě mami."

"Dobře. Já ještě zajdu za královnou."

Mezitím někde:

"Nemůžu si tě vzít, promiň."

"Jakto?!  Co se stalo?"

"Otec chce, abych si vzala nějakého Francouze..."

"Toho, co má přijet?!!"

"Někdo má přijet?!."

"Otec ti to neřekl? Na Výběr dravců má přijet nějaký...někdo z Francie."

"Vždyť se na něj nedokážu ani podívat, když miluji tebe."

"To nějak vyřešíme...a co tvůj bratr, ten se nemusí ženit?"

"Musí... jenže doteď byl celý zasněný a od chvíle co mu to otec řekl, je uražený a s nikým nemluví."

"A co na to vaše matka?"

"Otci to nevymlouvá."

"To snad není pravda!"

"Už musím jít, než mě začnou hledat."

"Tak co, jak bylo?"

"Co jak bylo?" ani trochu nechápu, na co tím Barce zase naráží

"Toho si nevšímejte slečno." dala mi odpověď Maid

"Co se stalo?"... a kde jsou ostatní ?

"Tady naše služebná ti toho určitě poví víc, než já!" Barce se uraženě otočil a šel do svého pokoje

"Nemůžete ho brát vážně, je to jen rozmazlené dítě..."

"Maid?"

"Ano slečno?"

"Kde je můj otec?"

"Ach...málem jsem zapomněla. Má ještě něco na práci, protože Rigger není doma."

"Rigger není doma?!"

....