Under the wings : Sparrow

XVIII

Bylo tu hodně dravců, někteří na pohled důstojní, jakoby věděli pro koho a proč létají, no a někteří jen aby se neřeklo že se nezúčastnili.

Myslím, že jsem poznala i svou vlastní dráhu, protože jsem přesně věděla, kdy dravec zabočí nebo zrychlí, tak aby co nejrychleji svou kořist dostihl.

Nejlepší dravci jsou odměněni kouskem masa, zatímco ty, kteří nezvládnou let, odnesou do jiného stanu, kde nějací muži zhodnotí rozsah jejich zranění a podle toho rozhodnou, jestli má být dravec jen v nejnutnějším případě utracen a nebo jestli bude moct ještě létat při lovech.

Konec Královského výběru se rychle blížil a právě se chystal k letu předposlední dravec.

Je to jeden ze šampionů. Když je dravec šampion a zvládne poslední dráhu, je podle svého úspěchu zapsán do tabulky a podle hodnocení, z této tabulky, si princ vybírá toho většinou nejlepšího, ale ještě před tím vyhlásí kdo vyhrál s nejlepším návrhem dráhy.

"Je tak nádherný..." zašeptala jsem v sedle

"No, není zrovna dokonalý. Myslím, že by se měl více usmívat, kazí dojem z celé rodiny."

Vylekaně jsem s sebou trhla "Barci! Co ty tu děláš ? A vůbec...já nemluvím o princi."

"Aha, a o kom mluvíš?"

"Agrh...o tom dravci."

"A jooo, to máš pravdu. Nedávno ho princ Himm našel někde v lese, je ještě divoký ...teda divoká."

Výkrut doleva, malý náklon vpravo, rychlá změna směru a chňap!
"Páni! To byl snad nejlepší manévr kolem jezdce, co jsem kdy viděl, co ty?" Pronesl Barce, ale já byla tak zaneprázdněná sledováním dravce, že jsem neměla čas mu odpovídat.

"Sani?" Přišel ke mě táta, když jsem uvazovala koně "Teď máš chvíli čas, než se zapíšou údaje do tabulky a vyhodnotí se nejlepší dráha. Zajdi se podívat do stánků a tady máš" vtiskl mi do dlaně několik mincí "kup s něco na jídlo. Jo a nezapomeň, že až bude vyhlášení musíš být na místě a vypadat jako kluk."

"Budu tam v čas, neboj." Stáhla jsem si chlapeckou hučku víc do obličeje.

Kolem stánků bylo strašně moc lidí, všichni něco kupovali. Od kožených rukavic přes různé šňůrky a mrtvoly myší až ke keramickým hrnkům, různým druhům koření a sušeného ovoce.

Koupila jsem si sušené meruňky. Proč taky ne?

"Kupte košíky! Ručně pletené! Za dobrou cenu!"

"Rukavice! Kožené řemínky! Čepičky! Kupte, kupte!" 

Že by konečně něco co by se mi mohlo hodit? Přišla jsem blíže k muži s neupravenými vousy  a němýma očima.

"Á...vidím že chlapec je od sokolníků, nebo mám snad říct jinoch?"

"Hledám jen něco co mi nemůžou dát ostatní, to co musím koupit nebo vyrobit." Řekla jsem bezmyšlenkovitě.

"Vidím, že jinoch se vyzná. Mám tady něco, co by tě určitě mohlo zajímat. Co takhle tyto rukavice? Podobné nosí samotní princové?"

"Ukradl jste je?"

"Co prosím?! To bych nikdy neudělal! Já jsem poctivý obchodník."

"Lže... neposlouchejte ho." ozval se zamnou starý nakřáplý hlas

"Mlč babo, nebo ti zpřehážu celý stánek!" bránil se obchodník

Přišla jsem blíž ke staré prodavačce abych si prohlédla vystavené zboží. Byly to šperky. Různě velké, různě malé ... rozhodně ruční práce. Vyšívané, motané, s kameny i bez až mi oči přecházely tou krásou. Přejížděla jsem prsty po každém z nich a vnímala střídající se teplo dřeva a bavlnky za těžký chlad kovů a kamenů.