"To bys měla a nezapomeň, když nevíš co hledáš..."
"Neznamená, že to tu není."
Schovala jsem píšťalku do kapsy a šla zpátky k otci, přece jen mi ještě musí říct co mám dělat u vyhlášení.
"No konečně jsi tady. Co ti tak dlouho trvalo?"
"Jen jsem se trochu zdržela na trhu, ale nikdo mě nepoznal neboj."
"No to doufám. Máš všechno? Rukavici. Píšťalku."
"Tašku. Maso. Kopii návrhu. Čepici na hlavě."
"Dobře. Takže, pokud vyhraješ ..."
Řada přede mnou, řada za mnou. Je nás tu asi kolem dvaceti, dvacet návrhů dráhy ale jeden prsten. V řadě přede mnou jsou samozřejmě sokolníci ze zemí krále Farana, v prostřední stojíme my a za námi nejspíš z rodné země naší královny. Každý má trochu jiný styl oblečení ale základ je stejný - kalhoty, kožená vesta, bílá košile a čepice . Když je někdo z bohatší rodiny nebo ta rodina má nějaký titul nosí na límečku košile nebo kožené vesty brož. Já mám dřevěného dravce, protože otec je královský sokolník. Každý pozorně naslouchá, ale já přes zvuk bušícího srdce nejsem schopná rozpoznat co hlasy říkají. Jednou se všichni kolem pousmáli, jindy s kamennou tváří hleděli do země. Taky jsem v jednu chvíli myslela, že se vypráví nějaký příběh, protože někteří odříkávali slova ve stejnou chvíli. Očima jsem opatrně přejela po tribuně, kde seděla královská rodina. Královnu jsem poznala, samozřejmě i krále a nejstarší princeznu, s těmi jsem se už setkala. Potíž byl v tom, rozlišit kdo z ostatních byl princ, možná všichni, možná nikdo. Stáli tam tři muži a můj pohled se zastavil u jednoho konkrétního, který mi svým obličejem a rozcuchanými vlasy připomínal Tuana.
Král se zrovna zvedl a přišel o něco blíž, aby mu všichni dobře rozuměli a začal mluvit. Sem tam ženy na balkónech vzdychly nebo si zakryly ústa kapesníčkem a dokonce i zběsile kmitaly vějířem. Bylo zrovna největší teplo a slunce mi tančilo divoký tanec na šíji a rozkutálelo kapičky potu, které stekly po zádech dolů jako maličké vodopády. Musela jsem se trochu ošít, protože to zalechtalo. Konečně se začalo něco dít, král domluvil a šel si sednout. Mezitím kousek vedle na malém podiu stál dozorčí, který hodnotil soutěžní dráhy a právě se poklonil mladému muži a musím uznat, že je krásný... tmavé vlasy se mu lesknou v poledním slunci a na límci má brož z bílé Eustomy. Je z královské rodiny. Princ. Princ Sarani. Vzal si od rozhodčího papírek a pozorně ho zkoumal.
"Po dlouhém porovnávání a rozhodování jsme vybrali tři vítěze. Třetí místo získal Linden Ruwa ze země královny Tafi Sarani. "
V prvních řadách nastal potlesk a vystoupil muž s šedinami na konečcích vlasů. Došel k princi poklonil se, jak jen mu jeho záda dovolila a od rozhodčího převzal pytlík s penězi a vrátil se na své místo.
"Druhým vítězem se ... je Silica Lissafi ze země krále Farana. "
Bylo poznat jak lidé z našeho království zatajili dech, protože tady není dovoleno aby se ženy věnovaly sokolnictví, ale přesto nějaká vyhrála. V zemi krále Farana nejspíš nemají tenhle problém. Z místa přede mnou vystoupila malá postava se světlými vlasy pod čepicí, vykračovala si to k podiu ale uklonila se před princem jako muž, převzala od rozhodčího pergamen a vrátila se zpět na místo přede mnou. Všichni napjatě čekali.
"Je mi velkým potěšením vyhlásit výherce této soutěže, který je z našeho království ... "

ČTEŠ
Under the wings : Sparrow
FantasíaKaždý rok jiná rodina, jiný dům, práce a zkušenosti. Jednou služka, jindy švadlena, nebo pekařka. Na venkově, v bytě, nebo schovaná za hradbami. Kam vlastně patří? Tichá, přátelská, problémová, nebo pořádná. Kolik tváří má a jaká je její vlastní? Př...