Under the wings : Sparrow

XV.

"Rigger není doma?!"

"Poslední dobou se hodně toulá, ale co... Viděla jste prince? Říká se, že je nejkrásnějším mladým mužem v zemi, ale to v podstatě každý princ. No ne?"

"Abych pravdu řekla, viděla jsem jen jeho záda, takže nemůžu posoudit, jak krásný doopravdy je."

"Však pozítří ho jistě uvidíte pěkně zblízka...nebojte."

"Pozítří?!!"

"Ano, to bude ten Královský výběr dravců."

"Už pozítří?! Já...já ještě nejsem připravená!"

Slunce ještě nehřeje. Je ráno. Dnes je ten den, kdy si vyberu svého dravce, ale kvůli tomu nejsem nervózní.  Proč ne ?... Jsem tak napůl převlečená za kluka a kolem mě jde kolem dvaceti mladých i starších mužů...  Tohle je důvod mé nervozity.

Většina má na jedné ruce koženou rukavici a tam posazeného dravce s "čepičkou" a přes druhé rameno přehozenou malou koženou tašku. Já a další čtyři kluci neseme dvě velké.

"Nervózní?"

"Cože?"

"Jestli jsi nervózní?" pousmál se Rigger, ani nevím jak se sem dostal...

"Ani ne."

"Měla bys..."

"A proč jako?"

"Tak třeba proto, že jsi převlečená za kluka."

"To není důvod k nervozitě." Mlžím...

"A to teda je! Ty ani nevíš jak moc kvůli tobě otec riskuje!! Otevři oči Sani! Proč asi jsou kolem tebe jen chlapi?! "

"Nevím, na co tím narážíš?!"

"Nenarážím tím vůbec na nic! Přemýšlej o tom co jsem ti řekl..."

Zpomalil krok a tak se dostal víc dozadu, zatím co já zrychlila, abych byla co nejblíže tátovi, který šel jako první.

"Proč mají sokoly jenom muži?!"

tahle otázka tátu trochu zaskočila, asi jsem měla zvolit jinou taktiku. Příště :D

"Protože král zakázal ženám vlastnit sokoly nebo jiné dravce."

tak tuhle odpověď jsem nečekala já... "To je hloupost..."

"Nikdy neříkej o královském rozhodnutí, že je hloupé!" vyjel po mě vzteky

"Omlouvám se...ale, proč to zakázal? A proč chceš abych já toho svého měla?!"

"To není důležité."

"Ale ano! Je! A já chci odpověď!"

"To je na dlouho..."

"To mi nevadí, já mám času dost. Tak proč to zakázal?!"

"Tak dobře, ale slib mi, že to nikomu neřekneš!"

"Slibuju, tak už mluv."

"Když královna čekala čtvrté dítě, asi tak v šestém měsíci ji ošklivě klovla její jestřábice. O dva a půl měsíce později královna předčasně porodila...údajně následkem infekce z rány. Dítě se narodilo mrtvé. Proto král zakázal ženám vlastnit dravce. To ale není všechno."

"Proč? Stalo se ještě něco?"

"Král nechal jestřábici zastřelit a z jejího hnízda vycházet všechna vajíčka kromě jednoho..."

"Mrtvého dítěte..."

"Přesně tak."

" Ví někdo jestli to ptáče přežilo ?"

"Odpověď není důležitá." Mrknul na mě táta, ohlédl se za sebe kouknul na mě a zastavil se. "Jsme tady."

Stánky. Spousta stánků. Kdyby tady nebyly, možná by to byla jen obyčejná louka. Možná.

"Projdeme to celé, ale nikde se nezastavíme. Jasné?!"

"Ano." řekli všichni jednohlasně až na mě. Trochu jsem zaspala, no co...

...Nelíbí se mi tu. Jeden překřikuje druhého a třetí se jim směje, jak jsou hloupí, protože od nich nikdo nic nekupuje a tak pořád dokola...teda dokud kolem nejdeme my, to jsou zticha. Ale proč?

"Už jsou tady..." "Mají své dravce." "Ustupte..."  šeptali si

"Král je tady!"  všem se zatajit dech, i nám... koukali totiž za nás.