Under the wings : Sparrow

IV.

"Je větší než se zdá." asi si všimnul mého udiveného výrazu

"Doprovodíte mě?"

"Mám?"

"Prosím."  vážně se bojím

V domě se nesvítilo. Ani hlasy nebyli slyšet.

Konečně jsem si pozorně všimla jeho obličeje, nebyl tak mladý, jak jsem si myslela. Mezi tmavohnědými vlasy se lesklo i pár stříbrných. Postava, ehm dost dobrá, jde vidět že několik let posiloval, nebo byl královským vojákem, ale jinak v podstatě normální chlap. Mohl by být mým otcem...heh hloupá představa...

Zaklepal.
Nějaký muž, asi táta, nás zatáhl dovnitř. Doslova. V rohu místnosti se rozsvítilo světlo, které vypadalo jako svíčka ale přitom bylo ze skla.

"Dobrý den." začal můj ochránce :D

"Dobrej. Jsem Karfín Matafy a tohle moje žena Aiki." Paní...máma se usmála a já hned věděla, proč ji královna má tak ráda. Její úsměv byl uklidňující a plný lásky, přitom toho ale moc neprozrazoval.

"Tak ji tu máte. Za hradbami nás nikdo neviděl, ale ve městě jsme měli menší problémy."

"Rozumím."

Ale já ne! Hej!

"Musím jít, je pozdě." řekl ochránce a ve chvíli stál u dveří a v ruce svíral kliku. Nechápu, co mě to napadlo, rozběhla jsem se k němu a objala ho. "Děkuji.Za všechno." zašeptala jsem tiše

"Není zač."

ale je... "Jak se jmenujete?"  Odtáhl se a potichu, aby to ostatní neslyšeli řekl "Váš strýc, Timothy Wayo." bez jakéhokoli dalšího slova vyšel ven a zabouchl za sebou.

"Pojď, zlato. Ukážu ti tvůj pokoj."  opatrně a jemně mi Aiki položila svoji ruku na záda.

Šli jsme vlastně až na půdu, kolem bylo hodně pokojů ale nikde jsme se nezastavili.

"Budeš mít pokoj úplně nahoře zatím sama, dokud Beaut nevyroste. Tvoji bratři spí o patro níž, každý ve svém pokoji a já s otcem v ložnici, taky stejné patro. Koupelna je tady pro nás dvě a Beaut, a úplně dole pro ostatní. Ráno tě přijdu vzbudit a ukážu ti zbytek domu."

"Mockrát děkuji, jste na mě milá."

"Ode dneška mi říkej mami." políbila mě na čelo. "Dobrou noc."

"Dobrou noc...mami." Otočila se, vyšla na chodbu a zavřela za sebou dveře. Celou noc jsem nemohla usnout, budou mě bratři mít rádi? A co otec? Nevadím mu? Ach já se těším, až uvidím malou Beaut. A co ostatní lidé? Nebudu podezřelá?

"Dobré ráno zlatíčko. Jak se ti spalo?" začala máma, když vytahovala venkovní žaluzie
 poznala jsem, že není takové ráno, za jaké ho má, spíš už dopoledne.

"Dobré ráno. Velmi dobře, děkuji."

"Ale prosímtě nechej si ty zdvořilosti na královnu, jsi doma, né na hradě. Obleč si včerejší oblečení a přijď dolů do jídelny na snídani, já ještě musím za Beaut." 

Nestihla jsem se zeptat, kde je jídelna, ale není tak těžké jít za hlasy. Horší je, když ty hlasy jsou za polootevřenými dveřmi. Já nevím co dělat...jít dál? Zaklepat? Počkat až si mně někdo všimne? Moje oči se setkaly s tátovými. Hlavou mi naznačil ať jdu dál, tak jsem vešla. Nečekala jsem, že tam bude Rigger a Barce, ale bylo super vidět je jak na mě koukají s otevřenou pusou. Asi nikdy neviděli holku nebo co...

"Dobré ráno." začal táta

"Dobré ráno." oplatila jsem mu úsměv a sedla si na prázdnou židli, bráchové pořád jen koukali.

"To neumíte pozdravit?!" mluvil na oba táta a sám pro sebe se zasmál.

"Ahoj ségra." vypustil ze sebe Barce.