Under the wings : Sparrow

XII.

"Hele, já jsem měl toho na sobě víc a nesmím to ztratit!"  řekl ten, co se jmenuje Tacc.

"Ale prosím tě, udělali by ti nové."

"Hmm... přijdu se podívat na Výběr, jen abys věděl."

"To jsem rád, nechci se tvářit jako nafoukanec bez kamarádů."

"Tak se tam budou tvářit dva nafoukaní kamarádi." smích, zvuk vody

"Nejtěžší je vybrat vítěznou dráhu."

"A už máš všechny návrhy?"

"To se nedá říct, přihlášení končí až za dva dny. Do té doby je ještě možnost odevzdání."

 Za dva dny...ups!

"To je otrava...Jo a taky musím nějak vypadat, až přijedeme k vám. Moc oblečení tady s sebou nemám. Dlouho se nezdržím."

"Kvůli mojí sestře?"

"Kdyby mě nějaká tvoje sestra chtěla..."

"Nojo..." smích

"A co ty?"

"Tak o tom raději nemluv. Naštěstí je můj otec dost mladý, aby mě do ženění nehonil kvůli ..."

Do háje! To se nemělo stát...

"Arewe!" snažím se co nejtišeji "Pojď sem! A dělej!" S nějvětší arogancí v očích se otočil, posrážel pár větví navíc a táhl mě na břeh. Uzdu jsem stihla pustit tak tak, když mi voda byla pod kolena.

"Prrr! Ššš jen klid, mladej!" uklidňoval Arewa na břehu jeden z mužů.

"Nesahej na něj!" chtěla jsem se rozběhnout na břeh ale...

"Ale copak?"  Vyšel zpoza větví vrby ten druhý muž, stál asi 2 metry přede mnou už na trávě. Koukal stejně vyjeveně, jako nejspíš já na něj. Asi jsem zčervenala, ale on taky neměl tu správnou barvu obličeje.

Nemůžu se přestat smát... omlouvám se za vyrušení ;) :D

"Dělej už něco!" volal ten druhý ze břehu.

Udělala jsem krok doleva, abych měla volnou cestu, ale on měl zřejmě úplně stejný nápad...

Chvíli to vypadalo, že úkrok stranou nás učili dělat stejně.

Konečně stál na jiné straně. Proběhla jsem kolem něj, ale nebyl tak hloupý, jak jsem si myslela a běžel za mnou.

Na Arewa mi nezbyl čas... než jsem stačila změnit směr, běžel mi naproti i ten druhý chlap. Nešikovně jsem se mu vyhnula, ale levé předloktí mi nějak zůstalo v jeho dlani. Trhla jsem s sebou dozadu ve chvíli, kdy doběhl ten z vody. Vypadalo to jako lidský sendvič se mnou uprostřed. Bolestí jsem klekla na kolena, jednou rukou se opřela o zem a druhou mi pořád držel ten chlap- kluk-muž.

Sami sobě se začali smát. Jakoby předtím už něco pili.

"Kohopak to tu máme? Co?!" Táhl mi ruku nahoru tak silně, až jsem musela vstát.

"Pusť mě!"  nebo ti něco udělám!!

"Slečinka je zvyklá rozkazovat." pevněji mi stiskl ruku.

"Nech ji, ani nevíme čí je..."

"Jasně!" Odhodil moji ruku a já šla za ní...na zem.

"Odkud jsi?" už měl normální barvu...

"Co na tom záleží? Jsem tu doma."  Proč ho to zajímá? 

"Doma?" Oba si navzájem prohodili pohledy .

"To bych tě musel znát..."začal ten druhý

Ale já musím pryč. Kdyby věděl něco víc, dostanu se do maléru...

"Počkej!!Kam to běžíš?!"

Vzala jsem Arewa, svoje věci a uháněla.

Z pokoje jsem vyšla 10 minut před večeří, abych zase nebyla poslední. V jídelně ale nikdo nebyl, tak jsem požádala o čaj. Máma přišla na čas, Rigger a Barce o něco později.

"Kde je váš otec, Riggere?"

"No on..."

Předem se omlouvám za zdržení, ale i tak doufám, že vytrváte :) opravdu nevím kdy přidám další kapitolu-část...pokusím se co nejdříve.

Nějaké otázky? :D