Under the wings : Sparrow

XIII.

"No on..."

V tu chvíli táta vběhl do jídelny celý udýchaný a mával nějakým papírem v ruce. Podal dopis matce a ta ho začala číst nahlas.

"Dobrý den pane Matafy...tududu... přišla nám zpráva, že král Faran přijede i se svou rodinou na Královský Výběr dravců. Přichystejte prosím nějaké dravce navíc, princ Taccen by si rád vybral..."

"Taccen..." zamumlala jsem si sama pro sebe... to jméno je mi povědomé!

Chuť k jídlu, nás přešla všechny ve stejnou chvíli. Máma si sedla na židli a mávala rukou před obličejem jako by byla vějíř. Táta se držel za hlavu a něco mumlal a kluci na sebe vyjeveně hleděli. Tohle není normální! Čtyři dny do Výběru a oznámí nám, že potřebují více dravců? Jako vážně?! To musí být teda hodně vzácný král! Možná jim nějak můžu pomoct...

"Tati?" jsem odvážná, jsem odvážná, odvážná co? JSEM! Jsem co? Odvážná!

"Hmm?"

"Už mám hotovou tu dráhu." nervózně jsem se pousmála "Co s ní mám teď dělat?"

"Maminka tě vezme na hrad. Já teď mám hodně práce. Omluvte mě." zvedl se ze židle a s Riggerem a Barcem v patách opustil jídelnu. Divné. Obrátila jsem svou pozornost na mámu, která nad něčím přemýšlela a koukala přitom do zdi za mnou...nebo na mně?

"Maid!"

"Ano paní?"

"Potřebuju šaty."

"Samozřejmě..."

"Pro svou dceru." mrkla na mě máma a Maid se celá rozzářila "A nezapomeň mi na zítra taky nějaké připravit... musíme za královnou."

Když jsem se ráno oblékla do těch šatů, byla jsem najednou taková jemná a zranitelná. Nechápu kde se to ve mně bere.

Jsem trochu nervózní, ale zároveň se těším. Na hradě možná uvidím jen služebnictvo, ale i tak doufám, že budu představena alespoň královně.

Tolik stráží na jednom místě, brr, až mě z toho mrazí...tady bych nemohla žít. Vyšli jsme po schodech do druhého patra a zahli vpravo. Na konec chodby jsem nedohlédla.

Byla jsem tak nervózní, že když ze dveří vyběhla slečna, trochu jsem nadskočila.

Máma se okamžitě uklonila a mně došlo, že to asi bude princezna. Nechápu kam utíká!?  Snažila jsem se co nejpřesněji napodobit máminu polohu... Uf, to bolí!

"Vaše Výsosti."

"Aiki! Vy už jste tady!" rozběhla se s úplně jiným nadšením přímo do náruče mojí mámy  "Jak ráda vás zase vidím. Tolik mi chyběly naše hodiny francouzštiny." A pozor...zmerčila mě. Ehm teda spatřila...trochu mi to ujelo. "A kdo je tohle?"

"To je moje nevlastní dcera, Vaše Výsosti."

Udělala krásné a dokonalé pukrle a já si mohla narovnat záda a zvednout hlavu. Jako bych se dívala do zrcadla, které by bylo asi o hmm....takové tři až čtyři roky starší. Její šaty byly podobné těm mým až na to, že byly červené. Narozdíl ode mně nevypadala nevinně, ale svůdně a přitom důstojně.

"Ráda tě poznávám. Doufám, že budeme mít možnost a více času se blíže seznámit."

Na důkaz úcty jsem udělala kratší-rychlejší pukrle.

"Ráda jsem vás obě viděla." zašeptala něco mámě, ta udělala pukrle (samozřejmě, že jsem jí zase napodobila, tentokrát na rozloučenou...) , když jsme zvedly hlavu, princezna byla pryč.

Ták... tady je Sani ve svých modrých šatech na hradě a princezna v červených ;)