Každý rok jiná rodina, jiný dům, práce a zkušenosti. Jednou služka, jindy švadlena, nebo pekařka. Na venkově, v bytě, nebo schovaná za hradbami. Kam vlastně patří? Tichá, přátelská, problémová, nebo pořádná. Kolik tváří má a jaká je její vlastní? Př...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohřby bývají vždycky smutné, ale díky tomuhle cítím v srdci trochu radosti a úlevy. Už nemusím lhát o svém životě, sobě, ani svým přátelům. Nikomu. Konečně se můžu vrátit. Zpátky. Tam kam patřím. Nic z toho co bylo už není a nikdy nebude...
Dobře,dobře. Konec jásání, už bych měla jít.
Au! Do háje. Kdo to?!!.......
,,Její stav se velmi zlepšuje, do týdne bychom ji mohli propustit"
"To jsem rád, potřebujeme ji udržet co nejdéle v bezpečí"
V bezpečí?! Děláte si ze mně srandu?! Praštíte mě do hlavy, pak mě někam odvezete...počkat, kde že to jsem? To je jedno.... tomuhle říkáte bezpečí?!! Pardon, ale jsem naštvaná! A pokud vás zajímá můj názor?! Mrznou mi nohy!! Nejsem nějak zvyklá na luxus, ale tohle je fakt bída. Ale ne...co mi to dáváte, já nechci tmu!
Mám je otevřít, nemám je otevřít...fajn!
Mžourám očima do světla ale nepomáhá to, je příliš ostré. Nevím jak dlouho jsem tady ležela, ale už mám dost otlačený zadek a nejsem si jistá jestli se budu moct pohnout.
Hmm... probuzení sluncem, páni to muselo dát zabrat najít něco na čem bych mohla ležet u okna.
"Dobré ráno, slečno Adlerová. Jak se cítíte?"
Heh...na židli někdo sedí a nemyslím si, že by byl přátelský " Kdo jste?!"
"Omlouvám se, asi si mne nepamatujete." zasmál se sám pro sebe, což jsem ani trochu nepochopila, protože to, že ho neznám mi nepřišlo ani trochu směšné "Když jste se narodila, tak jsem měl...měl jsem vás na chvíli na starost, ale o tom později. Vzhledem k tomu vašemu, jak to jen říct, áá už vím, řádění nemáme jiné možnosti než vám nabídnout jinou... jiné přístřeší..."
"Už zase?!Proč se o mne království tak zajímá!?" snažím se jen získat odpovědi na aspoň některé z mých otázek a nezabrání mi v tom žádný chlap, co mě od narození zná, nebo dokonce hlídá.
"Slečno Adlerová." vzdechl poměrně nahlas "Věřte mi, že pokud by o vás království nemělo zájem, neměl by ho už nikdo, kdo by vám jen malinko pomohl přežít další roky vašeho života."
Zvedl obočí a nahnul hlavu na jednu stranu na znamení, že čeká nějakou reakci, ale já hold žádnou neměla, tak jsem jen vydala nesmyslný zvuk a on měl prostor pokračovat.
"Abych vám připomněl, tak třeba ta nedávná událost na hřbitově... "
"Nedávná?!" přerušila jsem ho docela dost ostře " Bylo to snad včera ne?"
"Slečno "
"Já vím, jak se jmenuju!!!" to mi připomnělo, že nevím jak se jmenuje on...hmm...
"Nevzpomínáte si, co se stalo? Ani trochu?"
Snažila jsem se rozumně uvažovat, ale prostě nic. Prázdno, jako kdybych se teď narodila. Prostě nic. "Myslím, že ne."
"No, tak to bude poněkud těžší, než jsem si myslel. Vysvětlíme vám to později, ale teď zpět k tomu pohřbu. Vůbec, a když říkám vůbec, tak vůbec jste mne nepotěšila. Doufali jsme, že se neukážete "
"Doufali?!"
"Sle...ano doufali. Není zrovna lehké na vás dávat pozor, když neposloucháte naše upozornění, nebo spíš podle vás omezení, výhružky... říkejte si tomu jak chcete, ale až do teď jsme vám nechávali trochu volnosti. " napínavá přestávka...
"Omlouvám se, ale z jistých důvodů nemáte vy a ani my jinou možnost, než přijmout jistou nabídku."
"O jaké nabídce to tu mluvíme?" furt to obchází a mě to už nebaví!
Výtejte u prvníčástinebostránkypříbehuUndethewings :) hlasujte, komentujte, pište ;)
