Under the wings : Sparrow

II.

"O jaké nabídce to tu mluvíme?" furt to obchází a mě to už nebaví!

"Není to tak úplně nabídka spíš, aby jste věděla co se bude dít." zase si oddychl "Máme pro vás nový domov."

"Už zase?!" nechápala jsem to "Tento rok už poněkolikáté!"

"Říkal jsem vám, že nemáme jinou možnost."

"Nemáte?! Vy nemáte?! Kdo všechno je vy ?!"
 ups, tak tohle asi nečekal, protože se tvářil velmi ehm zmateně, což mi přišlo divné. 

"Ano NEMÁME!!" zvýšil hlas, ale na otázku vy neodpověděl.

"Omlouvám se...pokračujte, prosím." radši už mlčím...

"Budete bydle v blízkosti hradu."

musela jsem se pousmát... u hradu. Ááááá to bude supéér.

"Ale nemyslete si, že pod lampou je největší tma. Budete muset mít vybrané chování, i když se členy královské rodiny nepřijdete do styku."

"Co všechno se budu muset naučit?"

"Chování, vystupování, oblékání a stolování se svou rodinou...ehm novou rodinou."

"Další rodinou..." zamumlala jsem si pro sebe.

"Prosím?"

"Nic nic"

"Hm. Až vám bude trochu lépe, přijdu a seznámím vás. Samozřejmě pouze podle papírů, nemůžou se s vámi teď vidět. Odpočiňte si, bude to..."

Větu jsem nedoslechla, protože už u mně byla sestřička a jehlou vpustila něco do hadičky a já ztratila pojem o čase.

Probudila jsem se, když bylo asi poledne, ale tentokrát jsem neležela v nemocničním pokoji. Postel byla normální, ale příjemně měkká i když obyčejná, i skříň, noční stolek, zrcadlo a stůl s židlí. Až teď jsem si všimla, že na skříni visí věšák s oblečením. Normálním oblečením z kvalitní látky. Moje, asi už minulá rodina, nebyla dostatečně bohatá, aby jsme si mohli dovolit tak kvalitní látku jako tuto, bylo nás totiž 5 dětí i se mnou a rodiče. Vylezla jsem z postele, oblékla si jednoduché tmavé kalhoty, 3/4 bílou košili a nazula si černé balerínky. Vlasy vypadaly poměrně učesané, tak jsem je nechala bez jakékoli další úpravy.

Ozvalo se celkem hlasité zaklepání na dveře a vešel ten muž, se kterým jsem už několikrát mluvila.

"Dobré ráno, slečno Adlerová. Á výborně, už jste se převlékla. Máte hlad?"

"Přiznávám, že ano."

"Donesu vám něco k jídlu."

"Děkuji."

"Mezitím co budete jíst, prosím snažte se trochu poslouchat, měla byste znát alespoň základ."

Na souhlas jsem jen kývla hlavou a dál to neřešila, a věnovala se lívancům.

"Ehm...váš otec, Karfin, je královský sokolník. Předpokládám, že víte co to je. No a tím pádem, je dobrý přítel krále. Vaše matka, Aiki, je momentálně doma po porodu, ale jinak je královnina společnice- dvorní dáma, řekněme. Sourozence máte tři. Dva bratry Riggera, Barce a mladší sestru Beaut, která se nedávno narodila. Vzhledem k tomu, že vám bude brzy devatenáct, očekáváme, že se budete starat o rodinu, místo své matky, která bude trávit čas s královnou a plnit své povinnosti. Nějaké otázky?"

"Aha, takže budu něco jako chůva pro Beaut."

"Jste její nevlastní sestra. Vaše matka byla jako sestřenicí Aiki, a zemřela. "

"Vám asi nedělá problém někoho zabít, že?"

"Jestli tím na něco narážíte, tak se pletete. Sestřenice paní Aiki zemřela při porodu. I dítě. Jenže, jste tu vy, tak je asi jasné, že dítě přežilo." na tváři se mu objevil úsměv, tak falešný, že by ho poznalo i malé dítě. A co teprve já...!

"A královská rodina?" pořád o ní nic nevím. 

"Neměli byste se potkat a pokud nebudete seznámeni, nesmíte se členy královské rodiny mluvit. Etiketu vás bude doučovat vaše matka, a vaši bratři Rigger a Barce. Jsou velmi talentovaní a prosím, neztěžujte jim práci, je to pro vaše dobro."

"Pokusím se být vzorná studentka. A kde budu bydlet?"

"Se svou rodinou. Někde za hradbami, vaše rodina je velmi dobře zajištěná."

"Za hradbami?!!" ... jako vždy, v kleci!