Under the wings : Sparrow

VII.

"Takže podle vás nezemřela?"

"Ta malá, byla zdravá a čilejší, než princ Himm. Jen tak by to nevzdala!"

"Tak co se s ní stalo?"

"To ti nemůžu říct drahá. Slíbila jsem mlčenlivost, výměnou za život."

"Čí život? Snad né za váš é...tvůj?"

"Nene...za ten její."

To mi vyrazilo dech a rozpustilo všechny otázky, co jsem měla na jazyku... mlčet, aby někdo jiný mohl žít.

Další ráno mě nikdo neprobudil. Vstala jsem tak, jak jsem uznala za vhodné a nakonec se ukázalo, že to bylo dobrý nápad. Oblékla jsem si včerejší košili, na které zůstala Riggerova vůně, kalhoty a dál pokračovala ve svém plánu se najíst. Dole v jídelně nikdo nebyl, tak jsem zkusila kuchyň. Hmm...služebná a sluha. "Dobré ráno." chtěli něco dodat, ale jen se vrátili ke své práci "Dobré ráno. Všichni ještě spí?" zajímalo by mě, kde jsou...

"Ano slečno. Vzbudila jste se první, teda pokud nepočítám malou Beaut. Ta je tak čilá." na tváři jí vyskočil úsměv.

"Mohu vám něco nabídnout? Slečno." zeptal se vlídným hlasem sluha.

"Jen čaj a možná něco malého k jídlu."

Z vrchní poličky vzal tři hrnky, položil je na stůl a nalil do nich čaj z konvice. Služka sundala z mísy na lince utěrku a ladně položila dva tvarohové koláčky na talířek, který přisunula ke mně.

"Jsou z hradu. Víte? Včera jsme je tam pekli a nějak nám zbylo těsto, tak jsme si mohli vzít asi tak deset nebo patnáct domů. Ono, královská rodina je moc nemusí, teda kromě krále a prince Himma." zachichotala se "Král říká, že jsou vinikající. Toho si cením, je to babiččin recept, ale nechutnají jen tak někomu, že Baro?" otočila se ke sluhovi.

"Mně teda ne, ale umíš péct i jiné dobroty." vzal ji něžně za ruku a políbil, byli tak roztomilí, když si člověk odmyslí skutečnost, že jsou sluhové.

"Býváte často na hradě?"

"Máme tam pokoje. Nejsme jen tak někdo, ale tahle rodina nás má ráda a my zase je, proto jsme chvíli tam a chvíli tady."

"Jak dlouho tu pracujete?"

"No...brali jsme se po tom, co se narodil Rigger a s Barcem už jsem pomáhala, takže asi tak 21 let."

"Páni!"

"Ale prosím vás, vaší matce se nevyrovnám... Ehmm...ta odrodila všechny královské potomky. To je nejcenější práce...no skoro." uchichtla se.

"Něco na ten smysl mi říkala."

"Áha... No, tak já vám jdu uklidit pokoj."

"Jste na mě všichni tak moc hodní."

"To jste asi moc lásky nezažila, že?" zeptal se sluha po tom co odešla.

"Jako dítě jsem spíše pracovala, než abych si hrála." chvíli jsme tam seděli a povídali dokud se nevrátila  "Beaut už zase spinká." řekla klidně "Jé, vy jste snědla ty koláčky." ona se vážně začervenala?

"Ano musím uznat, že král má pravdu. Jsou naprosto vynikající."

"Vy jste jí dala ten humus?!" řekla znechuceně máma a šla si nalít kávu. 

"Mami?"

"Dobré ráno drahá, dobré ráno všem. Můžete začít chystat snídani."

"Ano, paní." řekli oba naráz a mlčky přecházeli mezi kuchyní a jídelnou.

"Jak se ti spalo zlatíčko?"

"Byla mi trochu zima a trápí mě vzpomínky, jinak dobře."

"To jsem ráda. Budeš snídat s námi?"

"Jojo, jen jsem ochutnala ty koláčky."

"Dobré ráno, má sluníčka." rozzářil se táta, když přišel na snídani.

"Ahoj všichni."

"DOBRÉ RÁNO, Barci." rozčílila se máma z Barcova pozdravu.

Rigger se dlouho neobjevil, až když jsem odcházela do svého pokoje, vrazili jsme do sebe ve dveřích. Upustil dopisy na zem a jednou rukou mě přidržel kolem pasu, abych nespadla dozadu.

"Jé promiň. Moc se omlouvám, neviděl jsem tě." vyhrkl v rychlosti, než si uvědomil co dělá a pustil mě.

"Ehm...v pohodě." odstoupila jsem kousek dál a začala sbírat dopisy.

Taky máte rádi dopisy? :D