Under the wings : Sparrow

XXI

"Je mi velkým potěšením vyhlásit výherce této soutěže, který je z našeho království ... "

Srdce se mi rozbušilo, jen ať to není Barce nechával by mi to sežrat po zbytek mého života.

"První cenu vyhrál San Matafy . "

Ajeeeje... Sokolníci na mě vražedně koukali, byla jsem přece nejnovější člen ze sokolnické skupiny a tak jim nejspíš vrtalo hlavou jak jsem mohla vyhrát. Očima jsem hledala tátu nebo aspoň Barce a Riggera ale nikde nebyli. Vystoupila jsem z řady a šla pomalu k podiu. Vždycky jsem byla citlivější na lidské pohledy a aji teď se mi podlamovala kolena pod jejich tíhou. Došla jsem až k princi, poklonila se jako muž samozřejmě, a čekala co se bude dít . Princ se otočil k rozhodčímu a vzal si od něj malou krabičku, tu otevřel a vyndal z ní prsten. Stříbrný prsten se smaragdem uprostřed a okolo malými rubíny. Postavil se přede mně a čekal... nejdřív jsem nevěděla co po mně chce a pak mi ti došlo. Natáhla jsem pravou ruku a on mi na prsteníček nasadil prsten, hned jsem se na něj podívala a doslova hltala každý odraz světla od drahokamů. Byl tak nádherný. Ten prsten. Konečně se mi povedlo odtrhnou zrak, podívala jsem se na prince a trochu jsem poskočila. Je to ten samý muž, princ, co byl ve stanu s dravci a ten samý co byl před několika dny u rybníku, kde jsme se poprvé potkali. 

Všichni okolo tleskali a přáli štěstí, jen z prince vyšlo zmatené "Ale vždyť...." , rychle jsem seběhla z podia a zařadila se do řady na svoje místo. 

"Všechno v pořádku?" zeptal se táta po skončení vyhlášení

"No asi jo, proč?"

"Vypadáš vystrašeně..."

"To jen proto, že nevím jak se mám před všemi chovat."

"Ale dceruško, to vůbec neřeš, prostě buď taková jaká jsi."

"Já se snažím ale co když to nebude dost?"

"Kdyby nebylo dost, že jsi tím kdo jsi, tak tě ostatní nejsou hodni. A teď si pospěš, půjdeme si pro tvého dravce."

Nemohla jsem mu přece říct, že jsem prince už dvakrát nebo třikrát potkala.

Je zvykem, nejlepšího dravec z výběru darovat výherci, jenže zákon říká, že výhradní právo vlastnit nejlepšího dravce, mají členové královské rodiny. Takže výherce nikdy nevyhraje co má, místo toho dostane prsten a dravce kterého si vybere, kromě výherního. Málokdy se stane, že si vybere dravec a né výherce.

"Vaše veličenstvo, mohu li připomenout...." 

"Nemůžete, dravec patří rodině a né nějakému posluhovači, který měl štěstí."

"Vaše Veličenstvo, ale on je syn Karfína Matafy ...  vašeho nejvěrnějšího sokolníka.

"Hmm..."

"Vaše Veličenstvo, Karfín Matafy."

"Vaše veličenstvo." táta se poklonil a já hned po něm

"Karfíne, rád tě zase vidím a kdo je tohle? Neříkej mi, že náš výherce je tvůj nejmladší syn."

"Vaše veličenstvo, tohle je San."

"Je mi ctí, Vaše veličenstvo." a komu by taky nebylo, že?

"Poodstup si maličko, ať si tě mohu prohlédnout. Hmm... Zblízka vypadáš mladší, kolik ti dávají věk?"

"Dvacet. Vaše veličenstvo."

"To je krásný věk, řekl bych tak akorát na ženění. Mému nejstaršímu synovi je čtyřiadvacet."

"Ale myslím, že ženění nespěchá." vešel do stanu princ

"Synu." král zněl trochu překvapeně, jakoby ho nečekal

"Otče. Tak tedy, můžeme přejít k výběru dravce..." řekl trochu suše