Under the wings : Sparrow

XVI.

"Král je tady." všem se zatajit dech, i nám... koukali totiž za nás

Otočila jsem se mezi prvními a udělala purkle, asi na jednu vteřinu. Někdo mi podkopnul zadní nohu a já si klekla na jedno koleno...jako všichni muži. Snad si toho nikdo nevšiml.

"Jsem rád, že jste přišli. Pošlu s vámi nějaké své muže, aby vás doprovodili k vašemu stanu."

"Jsme vám zavázáni vaše veličenstvo." ozval se táta v tom tichu, pak byl slyšet jen dupot koní a lidi co si šeptali. Stoupla jsem si abych našla toho, kdo mi podkopnul nohu, jenže všichni se zvedali jakoby nic a následovali jednoho z králových mužů.

"Tady má práce končí." Řekl ten muž a pravou rukou v pěsti si dvakrát poklepal v místě kde je srdce a sklonil hlavu před tátou. Táta udělal to samé a muž odešel.

"Taky je ti divné, co se teď stalo?" Ozval se někdo vedle mě

"Jo." Ehm... co?! Že by mě viděl?

"Ahoj, já jsem Tun...an. Ehm. Tuan."

"Ahoj Tuane." Je divnej, moc divnej... Nechci s ním mít nic společného.

"Počkej! Kam to jdeš?"

"Kam bych šla..el? Hmm?" zase mi to ujelo...agrh!

"Nikam, to neřeš. Ještě se uvidíme."

"Jen to ne..." zašeptala jsem, protočila oči a odešla od něj. Poránu mi to nemyslí...

"Sani? Jsi tu?"

"Ano tati, jsem a netuším proč šeptáš."

"Proč asi?! "

"Nevím, řekni?"

"Prosímtě nechej si tu ironii a pojď. Všichni dravci jsou nachystaní, teď začíná tvoje práce."

"Jo, budu strašně užitečná, nebo spíš užitečný?"
...

"Ještě že mají na hlavách ty čepičky."

"Proč? Bála by ses jich?"

"Ne to ne...jen, ty jejich oči ...zda se mi že jsou moc upřímné."

"No, tak já půjdu, ještě mám nějakou práci. Potom pro tebe pošlu Barce."

"Dobře. Budu tady." usmála jsem se sama pro sebe

"Jo a nezapomeň, nikdo s nimi nesmí nic dělat!"

"Ano pane!" Zatla jsem zuby abych se nesmála

Táta protočil oči a zmizel za plachtou. Tak a teď tu vládnu já.

Sedla jsem si čelem ke vchodu, spíš vprostřed stanu, budovy nebo jak se tomu říká a poslouchala co se venku děje. Lidi, hodně lidí a já jsem sama... sám s dravci. Nechápu k čemu to je že si tady hraju na kluka.

"Pojďte, nikdo by tu neměl být..."

Co prosím?! Já jsem nikdo? No uvidíme. Otočila jsem se směrem odkud ty hlasy asi přijdou, ale pořád jsem seděla na zemi.

"To snad né..." střetli jsme se pohledem

"Tuan?" zašeptala jsem udiveně

Nemotorně vpadl dovnitř, asi ho někdo strčil, a za ním vešli další dva...počkat!

* "Neříkal jsi, že tu nikdo nebude?"

"V pořádku, to je kamarád." řekl Tuan, ale jeho hlas zněl nějak jinak. Fajn, hra začíná...

"Tak kamarád?! Co tu chcou Tuane?"

* "To je ponižující, on ti říká Tuan?"

Ona...slepej?!

"Říkám, je to kamarád." Mrkne na mě Tuan

"No to teda nejsem, dokud jste vy tři uvnitř!"

< "Neznáme se?"

"Co?" oh!! známe...až teď jsem si ty dva pořádně prohlédla, to jsou ti od jezera!

* "Říká se prosím, a mám takový pocit, že jsme se vážně někde potkali."

"To bude vážně jen pocit."

* "Hmm... nemyslím si."

< "Tak co? Koukneme se na soutěžící?"

"Tak to ani náhodou, jen přes mou mrtvolu!" Co jsem to řekla za kravinu?!