Sousedka/ One Direction

10

Harry:

Po několika hodinách jsem přišel domů. S Jess jsem si dost povídal a hrál si i s její mladší sestrou. Nejhorší je, že nevím jestli mi Jessica odpustí je to divný pocit ale chápu jí že si není jistá zda mi chce odpustit i když jsme nejlepší kamarádi teda doufám v to. " Hazzo neříkej mi že jsi se s ní vyspal zasmál se Loui když mě spatřil. " bože je to moje nejlepší kamarádka nedělej ze mě úchyla " ušklíbl jsem se a sedl si do křesla. " mi ho ani dělat nemusíme protože ty jsi " usmál se nevinně a já po něm mrskl polštář. " nejsem úchyl jen jsme si povídali na hřišti protože musela hlídat její sestru " vysvětlil jsem jim. "Aha a omluvil jsi se jí?" Zeptal se v klidu Liam a dívaly se všichni na mě. " ano popovídali jsme si o minulosti a tak " usmál jsem se nad vzpomínku pár hodin starou. " a jak to dopadlo ?" Řekl s pozdviženým obočím. " prý si to chce promyslet tak jsem jí řekl že jí dávám tolik času kolik potřebuje " odpověděl jsem mu na otázku. " tak alespoň že tak jinak nezapomeň že za dva dny jedem do Londýna kvůli zkouškám na koncert " připomněl Niall a cpal se popcornem. " ajo na to jsem totálně zapomněl a co mám k sakru teď dělat ? Vždyť sotva se objevím tak zas zdrhnu a třeba i bez odpovědi " povzdechl jsem si a rukou prohrábl vlasy. " mám nápad navrhni jí aby jela k nám do vily na  jal dlouho chce " navrhl Daddy Liam. " to není špatný nápad zkusím j to navrhnout ale upřímně nevím jak to dopadne " řekl jsem a byl více veselejší než předtím. " super umí vařit ?" Zeptal se Ni " jediný co tě zajímá co ?" Ušklíbl se Liam. " samozřejmě že ne, ale jen je to celkem podstatný vědět zda umřel nebo ne hlady " bránil se Ni . " jako kdybych nevařil" zasmál se Liam. " no jo změňte teda raději téma " řekl poraženě Niall.

Jessica:
S Nati jsem šla domů a Harry nás vyprovodil což od něj bylo dost hezký. Pořád přemýšlím zda mu odpustit či ne. Srdce říká ano ale mysl říká ne že když mi to neřekl jednou neřekne to ani po druhé ale nevím co dělat je to děsně složité. Jak jsme si povídali na té lavičce tak to bylo děsně příjemné a bylo to jak za starých časů ještě než odjel . Je i skvělé jak si rozumí s Nati která ho má ráda jak staršího bráchu kterého nikdy neměla a já též ne, protože Harryho beru jako nejlepšího kámoše. Možná jsem blbá a možná taky ne, ale odpustila jsem mu  a taky mu to řeknu hold v budoucnu uvidím zda to byla chyba nebo ne. Přeci jen žijeme jen jednou a já cítím, že je to dobrý nápad tak proč ne že jo. 

Já: Ahoj tak jsem ti opustila ale ještě jednou Stylesi a máš smůlu :P

Harry: Děkuju :*  Jsi skvělá :) <3 

Já: Tu pusinku  a srdíčko jsi si mohl odpustit ale díky :D

Harry: No jo no :D a jak se zítra těšíš do školy? :))

Já: Harrolde Edwarde Stylesi jestli se budeš ještě takhle ptát tak tě tam donutím  chodit a pak se tě po dvou dnech zeptám ano? :D

Harry: dobře chápu nechceš zítra hodit do školy? :)

Já: To není špatný nápad :P

Harry: tak jo v sedm dvacet buď dole

Já: dobře díky :)

Harry: Není zač :*

Pak jsem dala kdo ví kam mobil a šla něco dělat.