Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

10.

Uběhla půl hodina a všichni se vrátili.
S klukama jsme se oddělili a my holky jsme si šly sednout na molo.
"Říkal o mně něco?" Zeptala jsem se holek.
"Akorát pořád opakoval, že to není pravda, proč by jsi to dělala a kdyby jsi to udělala, tak jsi blbá kráva." Řekla Emma.
"Aha." Řekla jsem a chtělo se mi zase brečet.
Chvíli jsme tam tak seděly  a nakonec jsem řekla holkám, "Já mu řeknu, že ho miluju!"
Zvedla jsem se z lavičky a zamířila tam, kde seděli kluci.
Holky šly hned za mnou.
Zastavila jsem se asi deset metrů od toho místa, kde seděl Alex.
Uviděla jsem ho a mojí odhodlanost vystřídal strach.
"Ne, já mu to neřeknu." Otočila jsem se, abych se vrátila zpět k našim lavičkám.
"Ne, řekneš mu to." Řekla mi Hann a stoupla si přede mě.
"Hej Alexi!" Zakřičela Emma a já ji probodla pohledem.
Alex se na nás otočil.
"Pojď sem!" Zakřičela a Alex se zvedl.
Kráčel k nám a ve mně narůstal strach.
"Co je?" Zeptal se, když k nám přišel.
"Rose ti chce něco říct." Řekla Emma.
Všechny holky, včetně Alexe se na mě podívali.
"Já ti nic nechci, co to meleš Emmo." Trochu jsem se u toho zakoktala.
"Tak co je?" Alex začínal být netrpělivý.
"Nic, můžeš jít." Usmála jsem se na něj pochybovačně.
Otáčel se k odchodu, ale zadržela ho Hann.
"Počkej!" Zakřičela.
Alex se otočil zase zpátky k nám.
"Ona tě miluje." Vypadlo z Hann, která na mě ukázala prstem.
Já jsem se na ní nevěřícně koukala. Jak mi to mohla udělat?!
Alex se na mě podíval s tázavým výrazem ve tváři.
"Co to říká?" Zeptal se mě.
"Nevšímej si toho." Zakoktala jsem.
"Fa-ajn." Řekl zmateně a odkráčel zpátky ke klukům.
"Proč jsi to udělala?!" Zakřičela jsem  na Hann.
"Promiň, ale třeba tě taky miluje." Usmála se a já si přála jediné. Provrtat jí hlavu šroubovákem.