Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

39.

Probudila jsem se na nějaké louce. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se tam dostala, ale byla jsem tam. Kolem sebe jsem měla jen obrovskou pláň, jen v dáli jsem viděla stromy. 
''Ahoj'' Řekl hlas za mnou a já nadskočila leknutím. Otočila jsem se a před sebou jsem uviděla Alexe, který se na mě hezky usmíval. Seděl na trávě asi půl metru ode mě.
''Ahoj.'' Pozdravila jsem ho nazpět. ''C..Co...'' Chtěla jsem něco říct, jenže Alex mě umlčel dlouhým polibkem. Najednou jsem cítila pocit bezpečí. 

Probudila jsem se a zalapala po dechu. Na posteli jsem se posadila. Co to sakra bylo za sen?
Rozhlédla jsem se kolem sebe a opět,-už jsem si na to skoro zvykla-, jsem nepoznávala prostředí kolem sebe. Jenže tohle už nebyl sen.
Na posteli jsem se posadila. 
''Ahoj.'' Řekl zase nějaký hlas a já se lekla. Otočila jsem hlavu a vedle mé postele seděla Emma. 
''Mě už to přestává bavit!'' Obořila jsem na ní. ''Kde jsem a jak jsem se sem dostala?''
''Uklidni se,'' řekla. ''Jsme u Alexe doma.'' Odpověděla mi na otázku.
''Co?!'' Vykřikla jsem. Hned jsem si vybavila ten sen a polil mě studený pot.
''No.. Když jsem se probudila a potkala tě u Jeffa, nebyla jsi schopná ani chodit. Pak jsi omdlela.'' Dořekla.
''A proč jste mě nenechali u Jeffa?'' Zeptala jsem se.
''Tady je větší klid.'' Řekla.
Otevřely se dveře a v nich stál usmívající se Alex. Usmíval se přesně, jako v tom snu.
V rukou držel tác, na kterém byly položeny tři hrníčky. Došel k posteli, na které jsem seděla a položil tác vedle mě. Sedl si a podal mi hrneček s čajem. Když mi ho podával, všimla jsem si jedné zvláštnosti. Měl roztrhané klouby. Jenže to nebylo od zdi. Tyhle trhliny byly čerstvé. Vybavila jsem si, co se stalo s Jamesem.
Zděšeně jsem se podívala na Alexe a ten jen zakroutil hlavou. Radši jsem nic neřekla, neměla jsem moc sil to řešit.
''Musím domů.'' Řekla jsem, když jsem dopila čaj. ''Máma bude mít strach.'' 
''Nebude.'' Řekla Emma a já se na ní nechápavě podívala. ''Volala a já jí řekla, že ještě spíš.'' Vysvětlila. ''Ale já už budu muset.'' Doplnila a zvedla se. Spěšně mě objala a odešla.
Mezi mnou a Alexem bylo pár sekund tíživé ticho. 
''Jak se cítíš?'' Zeptal se nakonec.
''Už docela fajn.'' Řekla jsem a on přikývl.
Další ticho.
''Jak jsem se sem vůbec dostala?'' Zeptala jsem se.
''Odnesl jsem tě v náručí.'' Řekl jakoby nic.
Alex celou dobu mluvil odlehčeným tónem, ale teď promluvil naprosto vážně. ''Jsem hrozně rád, že se ti nic nestalo.'' 
Nedokázala jsem na to nic odpovědět. Jen jsem tam tak seděla a dívala se Alexovi do očí.
Alex se ke mně přiblížil. Byl centimetr ode mě. Cítila jsem jeho vůni. Viděla zblízka jeho oči. 

*cink*

Vyrušil nás zvuk mého mobilu. Alex se narovnal a dělal, jakoby nic.
Podívala jsem se na mobil, který se záhadným způsobem objevil na nočním stolku vedle postele.
Máte 16 nových zpráv.

''Kde jsi?''

''Slyšel jsem, co se stalo.''

''Jsi v pořádku?''

''James je naprostej idiot.'' 

''Prosím, odpovídej.''

''Bojím se o tebe.''

Takhle to pokračovalo. Všechny zprávy byly od Maxe.
''Jsem v pohodě.'' Napsala jsem v rychlosti.
''Asi bych měla jít.'' Řekla jsem a zvedla se z postele.
''Jak chceš.'' Řekl Alex.
''Sakra!'' Zanadávala jsem.
''Co je?'' Pozvedl obočí Alex.
''Nechala jsem tam kabelku a boty.'' Zašklebila jsem se.
''Nenechala, jsou u dveří.'' Usmál se na mě a já popadla svojí kabelku. Vydechla jsem úlevou, když jsem nahmatala svoje šaty. Dala jsem si kabelku přes rameno a obula se do podpatků, které taky stály u dveří.
Objala jsem Alexe a dala mu pusu na tvář. Chtěla jsem se od něj odtrhnout a odejít, jenže když jsem odlepila rty od jeho tváře, chytl mě za ruku, a tak jsem nemohla nikam. Skousl si ret a chvíli jsme tam takhle stáli. Najednou ale ucukl a pustil mě. Nechápavě jsem se otočila a odešla jsem.
Cestou domů jsem přemýšlela o svých citech. Proč se mi zdál ten sen? Proč mě chtěl políbit? A proč to vlastně neudělal?