Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

16.

Dalšího dne jsme se rozhodli jít ven jen já s Emmou. Seděli jsme na lavičkách v parku, když mi najednou zazvonil mobil. Volal mi Dan. Proč nezavolal Emmě?

''Proč nezavolal tobě?'' Zeptala jsem se Emmy, když jsem se s Danem domluvila, že se za chvilku sejdeme.

''Rozešli jsme se.'' Odfrkla si Emma, jakoby to nic nebylo.

Zalapala jsem po dechu. ''Proč?'' 

''To neřeš.'' Mávla rukou.

''A kdy?'' 

''Včera.''  

Emma vypadala, že se o tom moc bavit nechce, tak jsem se víc nevyptávala. 

 O hodinu později jsme už s Emmou kráčeli po kamenité cestičce. Chtěli jsme jít Danovi naproti.

''A jste s Danem přátelé?'' Zeptala jsem se ještě nakonec.

''Jasně, normálně se bavíme. Teda aspoň doufám.'' Řekla.

Najednou Emma načala téma, které bych nečekala, že načne.

''Hele včera, když jsme byli na pozemku, víš jak jsem šla pro Alexe, když se dlouho nevracel?'' 

''Ano?'' Zeptala jsem se nejistě. 

''Alex všude rozkřikuje, že jsme se tam líbali!'' Rozhořčila se.

''Co? No a je to pravda?'' Podívala jsem se na ní zvědavě.

''Ne! Co si o mně myslíš?! Tohle bych ti nikdy neudělala!'' Rozkřičela se na mě.

''Jo, promiň. Neměla jsem se vůbec ptát. Ani nevím jak mě to napadlo.'' Objala jsem jí.

''V pohodě.'' Opětovala mé obětí. 

Po chvíli jsme se od sebe odtrhly a šly dál.

V dálce jsme už zahlédly Dana. Šel s Alexem, Benem a ještě s někým, ale nedokázala jsem identifikovat, kdo to je. 

Když přišli trochu blíž, konečně jsem ho uviděla. 

Rychle jsem odskočila za Emmu.

''Pane bože, schovej mě!'' Zasyčela jsem.

''Co je?'' Zeptala se Emma nechápavě.

''Myslíš, že by bylo divný, kdybych teď začala utíkat pryč?'' Zeptala jsem se jí.

''Jasně, že by to bylo divný.'' Zašklebila se Emma.

''Sakra.'' Zašeptala jsem a neochotně se postavila se zpět vedle Emmy. 

Dívala jsem se na blonďáka s modrýma očima, který se k nám čím dál tím víc blížil.

Přišli s Danem až k nám.

''Ahoj'' Řekli jsme všichni jednohlasně.