Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

19.

Uběhlo pár dní. Pár skvělých dní, které jsem si náramně užívala bez Emmy.
Co se týkalo Alexe, náš vztah se nikam neposunul. Ale byla tu jedna osoba, kterou jsem si dost oblíbila. James. Hodně mi pomáhal. Snažil se mě dát dohromady s Alexem. Stal se mým nejlepším přítelem. Ty drby o tom, že je děvkař, byly opravdu jen drby.

"Zahrajeme si flašku!" Vykřikl jednoho dne James.
Rozesmála jsem se.
"Takovou dětinskou hru?" Odfrkl si Dan.
"A navíc je tu jen jedna holka. Nezlobte se na mě, ale s vámi se cucat nebudu." Řekl Ben.
"Ale jo, zahrajeme si." Řekl najednou Alex.
Udiveně jsem se na něj podívala.
Sedli jsme si kolem stolu. James před nás položil flašku a roztočil jí.
Padlo to na Bena a Dana. Chvíli se nic nedělo, ale pak si konečně dali pusu aspoň na tvář.
Po dalším otočení to padlo znovu na ně dva.
A pak znovu a znovu.
Pak se ale najednou flaška otočila na mě a na Alexe. Polkla jsem.
"Víte co? Dan měl pravdu, je to dětinská hra. Asi bych měla jít." Začala jsem se zvedat od stolu, ale James mě zadržel.
"Ne." Řekl. "Musíš to splnit. I kluci to splnili a bylo by to nespravedlivé, kdyby ty ne." Usmál se na mě a zvedl se.
"Alexi vstaň taky." Řekl James. Alex se po chvíli taky zvedl.
James nás postavil proti sobě.
"Chyť ho kolem ramen." James vzal moje ruce a položil je na Alexovi ramena.
"A ty jí chyť tady." Vzal Alexovi ruce a dal mi je na boky.
"Dejte si pusu." Řekl.
"Hele nemusíš nám popisovat každý krok." Otočil na něj hlavu Alex.
"Fajn, tak dělejte." Řekl dychtivě James.
"To na nás budete všichni civět?" Zeptala jsem se.
Všichni přikývli.
Zašklebila jsem se a poté se opět podívala na Alexe.
Chvíli jsme se na sebe dívali a pak se naše rty začaly přibližovat.
Polkla jsem a hned na to se naše rty spojily. Bylo to krásné a sladké. Přestala jsem vnímat okolí. Teda na chvilku. Než to přerušil.
"Stačí?!" Otočil se na kluky.
Zmateně přikývli. Alex mě od sebe odstrčil a sedl si zpět na lavičku.
Au.
Pro něj to asi vážně nic neznamená.
"Tak já teda opravdu půjdu." Řekla jsem.
"Proč?" Zeptali se všichni jednohlasně. Až na Alexe. Ten jen seděl a sledoval mobil, který držel v ruce.
"Ještě něco mám." Vstala jsem z lavičky.
"Tak ahoj." Řekli mi kluci.
"Ahoj." Rozloučila jsem se, otočila se a bez jediného ohlédnutí jsem odešla.
Za rohem mě ale dohnal James.
"Počkej!" Řekl a chytl mě za rameno, aby mě zastavil. "Nikam nemusíš, že ne?" Zeptal se.
"Ne." Řekla jsem.
Posadil mě na lavičku, co tam byla a sedl si vedle mě.
"Viděl jsem, co udělal. Bylo to od něj hnusný. Mrzí mě to." Řekl s umučeným výrazem ve tváři.
"Vím, že mi chceš pomoct, ale už je to beznadějný. Nikdy ke mně nic necítil, ani nikdy nebude." Řekla jsem.
James po chvíli přikývl.
"Rose. Záleží mi na tobě. Nechci, aby ses trápila. Chci, aby jsi byla šťastná. Takže by sis možná měla najít někoho jiného a na Alexe zapomenout." Řekl a dal mi za ucho neposlušný pramen vlasů, který se uvolnil z mého drdolu.
Když to udělal, projela mnou zvláštní vlna energie. Nevěděla jsem, co to bylo, ale prozatím jsem se to snažila ignorovat.
"Asi máš pravdu." Řekla jsem. "Najdu si někoho, kdo si mě bude aspoň trochu vážit." Usmála jsem se na něj.