Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

30.

Čas utíkal. Ze stromů už opadalo všechno listí a všude byl sníh. Jelikož byl únor, mrzlo a z nebe se snášely velké sněhové vločky, které se mi zachytávaly za vlasy.

Byli jsme spolu s Jamesem opravdu šťastní, pořád jsme se spolu smáli. Já byla šťastná, jako nikdy v životě. Nikdy jsem takhle nikoho nemilovala. Dokonce ani Alexe.
Byl chladný večer a my zrovna šli, ruku v ruce, směrem k mému domu. Usmívala jsem se. Dokonce i Mia si dala pokoj a neřešila nás.
"Nemusíš mě doprovázet až domů." Řekla jsem mu s úsměvem, když jsem ho viděla, jak se celý třese zimou. Měl na sobě jen lehkou mikinu, narozdíl ode mě. Já jsem byla nabalená a bylo mi teplo.
"T...To je dobrý." Vykoktal a z pusy mu vyšel oblak páry. 
Zasmála jsem se, ale dál už jsem mlčela.
Jak jsem řekla, byli jsme šťastní, až na jeden malý problém.
Jamesovi cinkl mobil, tak ho vyndal z kapsy a usmál se při pohledu na displej.
"Co je?" Zeptala jsem se a úsměv mi zmrzl na rtech.
"Nic." Řekl a okamžitě začal něco ťukat do mobilu.
Protočila  jsem oči. "A kdo ti píše?"
"Amanda." Prohodil a ani nevzhlédl od mobilu.
Amanda. Holka, která mě začínala poslední dobou hodně štvát. Dokonce i ona chodí s Jamesem do třídy, ale nikdy se o něj nestarala, jako teď. Najednou se začala chovat jako Jamesova nenahraditelná kamarádka. To by mě tolik neštvalo, kdyby jí James nechal být. Jenže nenechal. Také se k ní choval, jako nenahraditelný kamarád.
Zhluboka jsem se nadechla. Nech toho, pomyslela jsem si. Je to jen nějaká chudinka, co si nedokáže najít vlastní vztah, tak se pokouší rozvrátit ostatní. James přece není tak hloupý, aby se k ní choval jinak, než se kamarádce.
Zadívala jsem se na něj. Pořád něco psal, tak jsem si hlasitě odkašlala. Konečně vzhlédl od mobilu a zadíval se na mě, jakoby si mě všiml až teď.
"Asi by ses měl vrátit domů už teď, jinak mi tu umrzneš." Chtěla jsem, aby to vyznělo starostlivě, ale moc mi to nevyšlo a z mého hlasu prosakovala špetka arogance.
James si naneštěstí náznaku všiml.
"Děje se něco?" Zeptal se.
Ne, jen tu před tebou stojí tvoje holka a ty si píšeš s nějakým děckem.
"Ne." Usmála jsem se.
Asi jsem nebyla moc dobrá herečka, protože James nadzvedl jedno obočí.
"Tobě vadí, že si s ní píšu?" Zeptal se mě a ukázal na mobil.
Ano.
"Ne." Nechtěla jsem vypadat, jako žárlivá mrcha.
James mě bohužel znal moc dobře. "Hele, je to moje nejlepší kamarádka, jasný? Nic s ní nemám." Řekl napůl pobaveně, napůl rozčileně.
"Já vím, já vím." Protočila jsem oči. "Jen se prostě bojím, že se do ní zamiluješ a já už pro tebe nebudu nic znamenat." Dodala jsem a podívala se od země.
"To se nestane, ty jsi jedinečná. Ona mě klidně chtít může, ale nemá šanci, jasný?" Chytl mi bradu a natočil mi ji tak, abych se mu dívala do očí.
"Jasný?" Zopakoval, když jsem dlouho nic neříkala.
"Jasný." Šeptla jsem, ale nebyla si úplně jistá tím, že k ní nic necítí, ani nebude.
Pustil mi bradu a následně jsme se rozloučili dlouhým polibkem.
Doma jsem ale ještě dlouho přemýšlela a nemohla usnout.
Jsem opravdu jedinečná?
Co když je Amanda lepší než já?
Mám se chovat jinak, aby mě James nevyměnil za ní?
Co když se mu líbí už teď?
Převalovala jsem se z boku na bok a nemohla jsem usnout i když se mi chtělo neskutečně spát.
Asi ve tři ráno jsem konečně podlehla bezesnému spánku.