Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

34.

"Musíš se sebrat. Prosím, udělej to pro mě." Řekl jednoho dne Alex.
Zatáhl mě do školních šaten, aby nás nikdo neslyšel.
"C..Co?" Nechápala jsem jeho obavy. Za poslední měsíc na mě ani nepromluvil a najednou mi říká tohle.
"Prosím." Řekl jenom.
"Tak hele. Nechápu tvoje chování. Proč se o mě najednou tak staráš?"
"Nechtěl jsem se starat, protože mě nezajímáš. Jen mi třídní učitelka řekla, ať za tebou dojdu a promluvím si s tebou. Nemá srdce na to, aby ti to řekla, tak poslala mě. Chtěl jsem být milej a nedat najevo, že mě poslala, ale když jsi tvrdohlavá, tak to nejde.
Chtěla ti říct, že propadáš." Řekl to všechno tak chladně, až se mi do očí nahrnuly slzy.
Nechtěl jsem se starat, protože mě nezajímáš.
Copak zapomněl na tu chvíli u lavičky? Když jsme se spolu smáli.
Pořád mi nešlo do hlavy, proč se ke mně takhle chová.
Alex se bez jediného slova otočil a odešel.
Svezla jsem se zády po skříňce a sedla si na zem. Kolena jsem dala k bradě a hlavu položila do nohou. Rukama jsem nohy objala.
Až teď mi došlo, co vlastně řekl.
Já propadám?!
Jak tohle řeknu doma?
Začala jsem brečet a bylo mi jedno, že vzlykám nahlas.
Když jsem uslyšela kroky, ani jsem nezvedla hlavu.
Kroky se blížily čím dál tím víc.
Osoba se zastavila vedle mě a taky si sedla.
Chvíli nikdo nic neříkal. Ani já se pořád neodhodlala podívat se, kdo to je.
Nastalo trapné ticho, ale nakonec ta osoba přece jen promluvila.
"Rose." Řekl sametový hlas.
Odhodlala jsem se podívat na osobu. Už jsem moc dobře věděla, kdo sedí vedle mě, jen jsem chtěla vidět jeho tvář. Byl to James.
"Co chceš?" Řekla jsem a podívala se na něj. Když jsem ho uviděla, spustily se mi slzy ještě víc.
"Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit." Řekl.
"Tak proč jsi ublížil?" Nenechala jsem se ukonejšit sladkými řečičkami.
"Protože jsem blbec... omlouvám se." Řekl, ale vůbec nevypadal, že by ho to nějak mrzelo.
"Tobě už na mě nezáleží." Řekla jsem a do očí se mi navalila další várka slz.
"Záleží, jen... teď chci někoho jiného." Řekl.
"Amanda..." Vyhrkla jsem. Tu holku jsem nějak vypustila z hlavy, jenže teď mi jí zase připomněl.
"Jo, miluju Amandu." Sklopil zrak.
Odfrkla jsem si a zvedla se. Na Jamese jsem se ani nepodívala a vyběhla jsem schody ze šaten.
Ještě jsem za sebou uslyšela Jamese zavolat moje jméno, ale ignorovala jsem to.

Nejdřív mi Alex řekne, že mu na mně nezáleží a že propadám. Pak James, že se zamiloval do Amandy. Bylo toho na mě moc.