Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

11.

Zajeli jsme k Sophie a Hann a tam jsme se si všichni lehly na postele a odpočívaly s mobily v ruce.  
Najednou mi cinkl messenger.
Když jsem uviděla, kdo mi napsal, zalapala jsem po dechu.
Roztřesenýma rukama jsem klikla na kulatou profilovku človíčka a přečetla si, co mi napsal.

"Je to pravda?" Napsal Alex.

Chvíli jsem váhala, co odepsat, ale nakonec jsem napsala:

"Jo je. Miluju tě. Ale teď o něco míň než předtím. Začal ses chovat ke všem zle."

Přečetl si to. Chvíli jsem čekala, co odepíše, ale on nic.
Napsala jsem mu další zprávu:

"Ty ses urazil?"

Zase si to přečetl a neodepsal.
Začínala jsem být zoufalá. Nechtěla jsem mu psát, ale nešlo to.
Tak jsem mu tedy napsala další:

"Promiň jestli se tě to dotklo, nechtěla jsem ti ublížit."

Zase jen "zobrazeno".

Po tváři mi stekla první slza. A za ní další a další.
Sophie si toho všimla a přečetla si, co jsme si s Alexem psali.

Pevně mě objala a něco nesmyslného šeptala, aby mě uklidnila.
Po chvíli jsem přestala brečet a řekla holkám, že pojedu domů.
Emma řekla, že pojede taky a tak jsme se zvedly, vzaly kola a za deště jsme jely zpátky domů.

Byli jsme u mostu, který jsme musely přejet, když v tom jsem na něm zahlédla tři postavy.
Byl tu.
Alex a jeho dva kamarádíčkové.
Když nás spatřil, něco pošeptal těm dvěma a oni přikývli.
S Emmou jsme jely za sebou.
Ona jela přede mnou a když dojela ke klukům, zastavili její kolo.
Jelikož zastavovali Emmu, pro mě se našlo místo, kudy bych mohla projet a to jsem udělala. Zrychlila jsem, aby mě nedoběhli.
Když si všimli, že ujíždím, začali na mě volat.
Alex křičel nejvíc.
"Rose! Rosemarie!"
Neotočila jsem se, ani jsem nezpomalila.
Když mě ignoruje on, já jeho můžu taky.