Víš, že tě miluju? [Dokončeno]

27.

Uběhly asi dva měsíce, než jsem se definitivně odpoutala od Alexe. Pro Jamese to po tu dobu bylo dost náročné, ale tvářil se, jakoby nic a dával mi prostor. Když jsem mu jednoho dne oznámila, že už k Alexovi nic necítím, oči se mu rozzářily štěstím.
"Miluju tě." Řekl mi a políbil mě na líčko.
"Taky tě miluju." Odpověděla jsem mu a už mi nepřipadalo divné to říkat. Opravdu jsem ho milovala, nedokázala jsem ani popsat, jak moc.
"Konečně už ho nemiluješ, protože kdybych tam tenkrát nepřišel a Danem, tak ještě teď ze sebe děláš krávu a necháváš se vodit." Řekl a já na něj vykulila oči. Nedokázala jsem uvěřit, že tohle opravdu vyslovil.
Nahrnuly se mi slzy do očí, když to říkal. Vůbec se mi nelíbil tenhle James, chtěla jsem zpátky tamtoho ohleduplného a vůbec ne zlého Jamese. Ani jsem nevěděla, co ho to popadlo. Ale on vypadal, jakoby si myslel, že neříká nic špatného.
Rychle jsem zamrkala, abych rozehnala slzy.
"Aha." Řekla jsem zaraženě.
James si toho všiml a uvědomil si, co říká.
"Promiň, jsem blbec... Netuším, co mě to popadlo." Řekl smutně a objal mě.
Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala z jeho změny nálad, ale následně jsem začala jeho objetí opětovat.
"Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit. Jsi pro mě ta jediná." Řekl. Nestihla jsem na to ani nic odpovědět, protože jsme stáli ve škole (prázdniny už totiž skončily) a když už jsem otevírala pusu, abych něco řekla, proběhla kolem nás holka z Jamesovi třídy a zakřičela na nás "Jste moc přeslazený." Poté rychle odběhla pryč.
"To byla..." Řekla jsem.
"...Mia" Potvrdil mi James.
"Vždyť na mě byla vždycky tak hodná." Řekla jsem a dívala se za Miou, jak utíká a při každém ohlédnutí na nás se posměšně usmívá.
"Co se s ní stalo?" Zeptala jsem se.
"Začala se bavit s 'nesprávnými' lidmi." Vysvětlil mi a prsty ukázal uvozovky.
"A ty jsi ten 'správný'?" Zeptala jsem se ho se smíchem a napodobila jeho uvozovky.

"No nekouřím a nechlastám tak, jako ta její partička." Zamračil se při pomyšlení na Miu.

"Takže jsi správnej kluk." Zasmála jsem se znovu a objala ho. Miu jsem pustila z hlavy.

Rozloučili jsme se spolu a oba zamířili každý do své třídy, protože začalo zvonit na hodinu.
Po škole jsem s úsměvem, - protože skončilo vyučování, - vyšla ze školy do slunného dne.
Zamířila jsem směrem domů a byla ponořená do vlastních myšlenek natolik, že jsem si ani nevšimla, že procházím kolem Miy a jejích kamarádek.
Mia mi dala do cesty nohu a já o ní zakopla. Neudržela jsem rovnováhu a svalila se na zem.
"Dávej si na mě pozor." Zašeptala, když jsem se na ní podívala nenávistným pohledem. Za pochodu svých smějících se kamarádech odpochodovala pryč.
Ze školy zrovna vyšla Teri. 

Teri je moje kamarádka, která se mnou chodí do třídy. Připadá mi z těch exotů u nás ve třídě nejnormálnější.

Když mě uviděla ležet na zemi, rychle ke mně přispěchala.
"Rose! Co se stalo?" Naléhala. Sklonila se ke mně a havraní vlasy se jí připletly do obličeje.
"Nic. Mia mi podrazila nohu." Řekla jsem.
"Bolí tě něco?" Zeptala se Teri.
"Trochu ruka, ale to bude dobrý." Řekla jsem.
"Fajn, tak vstávej." Pomohla mi na nohy.
Kapesníkem jsem si otřela rukáv a šklebila se.
"Kráva, proč mi to udělala? Já jí nikdy nic zlýho neprovedla." Řekla jsem a Teri se zamyslela.
"No asi provedla." Řekla nakonec.
"Co tím myslíš?" Zeptala jsem se.
"Závidí, protože si začala chodit s Jamesem." Usmála se nad tím, že tu záhadu vyřešila.
"Asi máš pravdu." Řekla jsem.