Mám tu čest tě poznat, Pottere

8.

Od toho nemilého incidentu ve sklepení už uplynulo pár dní, Mcgonagallová nás pouze pokárala a strhla nám nějaké ty body. Ale to není to, co mě nejvíce trápí. Musím se přiznat, že se mi stýská po tetičce. I když to ještě není ani týden, co jsem tu, tak se mi prostě stýská. Ale je tu ještě větší problém. Dnes je hodina létání na koštěti, hodně lidí v našem ročníku už to umí ale já na tom ještě ani neseděla! Taky nebyla možnost, asi nebudu lítat nad Londýnem. Tuhle lítací dvouhodinovku máme hned po lektvarech, ale těm moc pozornosti nevěnuji, co když to napálím do astronomické věže? Tak mě sundají! Uklidňuji sama sebe. Tak to je divný, prostě si povídám sama se sebou. Asi začínám šílet z Potterovy přítomnosti.

,,Haló? Jsi doma Whitová? Ten lektvar má nějakou jinou barvu než by měl mít, teda aspoň mi to tak přijde. Prosím budeš té lásky a pomůžeš mi?" probudil mě Jamesův hlas z velmi hlubokého přemýšlení.

,,Co-co si říkal?" ptám se ho znovu, protože nemám tušení o čem to mluvil, člověk se časem musí naučit ho někdy ignorovat, protože on furt mluví a mluví a mluví. Asi by mi praskla hlava kdybych ho vnímala dvacetčtyři  hodin denně.

,,No já jen že ten lektvar nějak moc bublá a taky, neměl být narůžovělý?" culí se na mě a mě asi málem vypadávají oči z ďůlků, protože ano. Ten lektvar měl mít lehce růžovou barvu, ale místo toho je bordově rudý a vypadá jako by chtěl každou chvílí vybouchnout.

,,No, milý Jamesi, měl být narůžovělý. Tak mi u Merlinových vousů vysvětli co-jsi- tam- dal- navíc?" procezuji skrz zuby a pozoruji potutelně se usmívajícího brýlatého stvoření naproti mě, Pottera.

,,Noo možná jsem to trošku přehnal s okvětníma lístkama" andělsky se usměje, ale v jeho podání je to naprosto ubohé protože šibalský úsměv z obličeje prostě nikdy nedostane.

,,Já tě asi za-" nedokončuju protože mě přerušuje hlasitý výbuch našeho kotlíku a celý jeho obsah končí na mě. Samozřejmě že se všichni smějí, jen James tak trošku vyjeveně kouká a prohlíží si mě.

,,Zabiju" dokončuji mou načatou větu a to už i Potter končí na zemi s výbuchem smíchu.

,,Ale no táák co se to tu děje?" vchází do tříd i Křiklan a šokovaně na mě kouká.

,,Ale, ale. Slečna Whitová si usmyslela změnit svou barvu vlasů na lávovou z ohnivé?" pousměje se a já vyhledávám pohledem nejbližší zrcadlo, ale neúspěšně.

,,Ne pane učiteli, jen se nám jeden lektvar tak trošku nepovedl" mile se na něj usmívám, ale mám sto chutí Pottera proměnit v nočník.

,,No toho jsem si všimnul, radši se jděte převléknout ať stihnete další hodinu a pan Potter mi jistě rád pomůže s úklidem" zašvitoří Křiklan a já už se nasupeně vzdaluji za třídy. Při pohledu do zrcadla mám chuť se rozbrečet, vždyť moje vlasy jsou rudé! Já ho zabiju. Rychle nabírám směr do koupelen, ale i po řádné sprše mi to nejde z vlasů. Jsou sice tak o půl stupně světlejší, ale pořád rudé. No neboj Jamesi, pomsta bude sladká. Jen ji musím vymyslet.

Kruciš, to už je tolik hodin? Za tři minuty mi začíná létání na koštěti a já mám ještě mokré vlas. Jsem si jistá že existuje kouzlo, jež je umí vysušit ale já ho neznám. Proto je pouze nouzově svazuji do vysokého culíku a popadám své koště Trysku01 a vybíhám na nádvoří, kde už stojí malé hloučky studentů. Přibíhám k Rose, Kate a Mill a ty na mě vyjeveně koukají.

,,Ehm no, máš trošku výraznější vlasy" usmívá se nejistě Rose a já ji vraždím pohledem.

,,Joo? Vážně? Vůbec jsem si toho nevšimla" naštvaně odpovídám ale to už sem přichází i madam Hoochová a my si stoupáme do řady.

,,Dobré ráno třído, ráda se s vámi poznávám ale vůbec nebudeme otálet. Dejte si košťata na stranu, kterou rukou píšete,  zhluboka se nadechněte a řekněte hop!" přikazuje  a to celé na jeden nádech. Pěkně ona, teda to bych nedala. Co když se mi to nepovede? Jediný kdo už začal byl James a tomu se to na první pokus povedlo. Teď už i nějakému blonďákovi ze Zmiozelu, myslím že to je Scorpius. I Kate to dala, tak fine nádech výdech.

,,Hop!" přikázala jsem a opravdu, koště  mi přistálo v ruce na první pokus. Rose se na mě pouze vyčerpaně usmála a při jejím příkazu hop se pouze koště nemotorně zavrtělo.

,,Zkuste to rázněji, slečno Weasleyová" pomáhá jí Hoochová a prochází celou naši třídu, jak na tom jsme.Když už drželi ve své ruce všichni koště, madam pokračovala dál ve výkladu. Teda spíše rovnou v praxi.

,,tak kdo nám ukáže první let dobrovolně?" zamrkala svýma zvláštníma očima a prohlédla si nás.

,,Klíďo" pousmál se James a nasedl na koště.

,,Tak dobrá, ale opatrně pane Pottere. Nemám náladu vás někde sbírat" dodala a pozorovala James, který se odrazil a rychlostí blesku se řítil vzhůru. Je to těžké si připustit, ale je- je dobrý. Po chvíli ukázkového letu se snesl opět k zemi a sklidil velký potlesk i od madam Hoochové.

,,Tak kdo půjde dál?" zašvitořila a než se někdo stačil nadát, vystřelila Scorpiusova ruka vzhůru a nasedl na koště. Předvedl totéž co Potter a taky sklidil potlesk.

,,No ale teď by to chtělo nějakou dívku, co třeba vy! Slečno Whitová" ukázala na mě a mně se zastavilo srdce. Nejistě jsem přikývla a nasedla na koště. Odrazila jsem se a mé koště se rychle řítilo vzhůru do oblak. Neodpustila jsem si malé vypísknutí, letím fakt rychle a mně se to dokonce líbí! Je to skvělý pocit. Kotě se ovládá lehce a ten vítr ve vlasech, no páni. Po chvíli letu jsem přistála na trávníku a všichni na mě vyjeveně koukali, až poté spustili potlesk.

,,Tak to bylo skvostné slečno!" zvolala Hoochová ,,určitě jste velmi talentovaná a jednou budete mít velkou moc" pousmála se a vyvolala dalšího člověka k letu.

,,Heej Whitová! Ty nový vlasy ti sluší" vyplázl jazyk James a celá jeho partička se začala smát jako vycvičení psi.

,,Oh děkuji, víš, mám dobrého kadeřníka" ironicky jsem se usmála a James mi pohled oplatil. Je čas si naplánovat odplatu.

Po těchhle dvou hodinách létání jsem se cítila úplně plná energie. Létání mě fakt baví, proč nemáme víc hodin. U oběda mě ale přerušil hlas madam Hoochové.

,,Slečno Whitová, mohla byste jít prosím chvíli se mnou?" Docela ve mě hrklo, co jsem provedla?

,,Provedla jsem snad něco?" vystrašeně jsem na ni koukala, ale ona jen zavrtěla hlavou. Když jsme vyšly z Velké síně, tak tam stál nějaký chlapec a usmíval se od ucha k uchu. Byl docel pohledný. Tetička by na to řekla, že jsem ještě dítě. No to by vlastně řekli všichni, ale v hlavě snad hodnotit můžu ne? Měl hnědé vlasy a modré oči, no a co si budeme nalhávat. Jeho postava byla taky velmi mužná.

,,Slečno, tohle je Ronny Finnigan. Kapitán famfrpálového týmu Nebelvíru. On už vám to vysvětlí" zahlaholila nadšeně a zmizela v nějaké z chodeb. Nejistě jsem se podívala na chlapce přede mnou a usmála se.

,,Ahoj já jsem Ronny" podal mi ruku.

,,Já Sofie Whitová" usmála jsem se a také mu potřásla s rukou.

,,No, Hoochová říkala že dobře lítáš na koštěti" začal ,,no a tak náhodou nám s minulým ročníkem odešlo pár skvělých hráčů a máme volná místa, chtěl bych vidět jak lítáš a třeba bychom tě vzali" pousmál se a já na něj pouze vykuleně koukala.

,,C-cože? Nejsem na to moc malá? Vždyť jsem teprve v prvním ročníku"

,,To ale vůbec nevadí, taky jsem začínal brzy a teď, jsem ve čtvrtém ročníku a už jsem kapitán"  usmívá se a já vidím jak mu nos míří nahoru, bože to jsou tu všichni kluci nafoukanci?

,,Tak- tak dobře ale nejsem si jistá" zamumlala jsem a následovala ho na hřiště, kde už byl hlouček studentu a Potter s Ravenem. Skvěle.