Mám tu čest tě poznat, Pottere

18.

Pohled Sofie:

Tak tohle James pěkně přehnal .A taky nechápu který z těch nevychovaných polotrolů dokázal udělat tak silný lektvar lásky a ještě mě to ani neotrávilo a nemám trvalé následky? Třeba mě to otráví až časem. Na Jamese jsem byla naštvaná už hodně krát, ale nikdy jsem to nemyslela tak vážně jako teď. Za tohle s ním už nepromluvím, pitomec jeden.

..................................

Jak jsem se o Vánocích zařekla, tak jsem i dodržela. S Potterem a jeho partou už jsem já ani holky neměla letos nic společného, jedině Rose jako jeho sestřenice. Bradavice miluju, opravdu miluju. Cítím se v nich svá. Už se takhle necítím ani doma. Tetička si totiž našla přítele a on- no jak to říct. I když je kouzelník, nevnímá mě jako rovnocennou. Chová se ke mě hnusně. Někdy prostě jen tak s tetou odjede pryč a nechají mě i týden samotnou. Ne že by mi samota vadila, to ne, líp se tak přemýšlí, ale mrzí mě to od mé dokonalé tetičky.

 Také mě přemáhají smutné myšlenky které vedou k mým rodičům. Kde jsou? Proč mě tu takhle nechali? A kdo vlastně jsou? Jestli teda jsou vůbec naživu. Šíleně toužím poznat je.

 Ale nejvíc toužím po tom momentu, až vstoupím dnes večer opět po dvou měsících do Velké síně. První ročník jsem zvládla za výbornou a dokonce bez zhoršeného chování, díky Potterovi v prvním pololetí.

Celé prázdniny jsem nikoho z Bradavic neviděla. Ani usměvavou a plnou tvářičku života Rose, ani divokou Kate, a dokonce ani křehkou a snadno zlomitelnou Mill. Šíleně se mi po nich stýská, ale dneska už se uvidíme.

Stojím netrpělivě u sloupu na nástupišti devět a tři čtvrtě a chystáme se s tetou projít na kouzelnickou stranu, kde již čeká krásný a nablýskaný Bradavický expres, který mě doveze na místo, kam zapadám. Do těch tajemných, starých a mírumilovných Bradavic.

,,Tak co, můžeme?" široce se na mě usmála teta a já jen natěšeně kývla. I se všemi zavazadly jsem se rozběhla do zdi a ocitla se na nástupišti plném života a radosti. Nezabralo mi to ani minutu a spatřila jsem holky. Už jsem se za nimi chystala rozběhnout, ale úcta k tetě mě zastavila a objala jsem ji na rozloučenou.

Ihned jsem se rozběhla za holkama, ale to bych prostě nebyla já, kdybych někoho nesejmula. Moje i zavazadla toho druhého se s velkou ránou rozletěly do všech stran a já měla co dělat abych sprostě nezaklela. To víte, mudlové pár těch nadávek znají, tak jsem se asi za to léto trošku nakazila.

,,Neumíš koukat na cestu!" křikla na mě osoba sedící po mé levici a rovnající si své tmavě hnědé vlasy.

,,Jamesi?" vypustila jsem nevěřícně a taky omylem z úst při pohledu na chlapce, který se od loňského roku hodně změnil. Minimálně o deset centimetrů povyrostl a postavově se taky hodně změnil. Jo a ještě důležitý detail, má brýle. Většině lidí pomůžou k horšímu vzhledu, ale jemu-no jak to říct aby to nevyznělo zle- vzhledově pomohly.

,,Whitová? Si to ty?" povytáhl obočí a sundal si na malý okamžik brýle.

,,Ano Pottere jsem to já kdo jiný" sarkasticky jsem se zasmála a pomalu se zdvihala na nohy.

,,No, vzhledově tě ještě poznám, jen mi přijde divné, že se mnou mluvíš" usmál se jako sluníčko a potřetí za náš krátký rozhovor si poupravil vlasy.

,,Lidé by si měli odpouštět" řekla jsem i podle mého gusta moc vážně a čekala na reakci toho rozcuchaného brejlouna naproti mně.

,,Páni, za ty dva měsíce si nám nějak dospěla a zrozumněla, no nevadí, mám rok. To tě snad stihnu zkazit" usmál se tím šibalským úsměvem a sebral si poslední učebnici válející se na zemi. No dobře, nezměnil se.

,,To se ještě uvidí" zaksichtila jsem se na něj vyzývavě a rychle si utíkala naložit do vlaku zavazadla. A potom to, po čem se mi nejvíce stýskalo. Holky.

,,Sofi!" zakřičela na mě Rose a já se rozběhla jejím směrem.

,,Holky!" vyjekla jsem a všechny čtyři jsme se objaly. Tolik mi to chybělo.

,,Ani nevíte jak jste mi chyběly!" zafňukala jsem do hromadného objetí.

,,Ale, ale. Slet Mudlovských Šmejdek?" ozval se za mnou dotěrný hlas jež může existovat. Puppy.

,,Nemůžeš se aspoň projednou starat sám o sebe?" zavrčela nakvašená Rose.

,,A navíc ani jedna z nás není Mudlovská Šmejdka, tak co s tím u Merlina máš,,hmm?" klidným hlase pronesla Kate a mně málem vypadli oči udivením, jak moc v klidu se drží.

,,Všichni Nebelvíři jsou Mudlovští Šmejdi, mezi váma rozdíly nejsou." pronesl chladně chlapec stojící vedle Puppyho. Nikdy jsem si ho v Bradavicích nevšimla. Asi je tu nový. Jeho tmavě hnědé vlasy mu padaly do očí, ale ty oči stejně tak zlověstně zářily že je nešlo i přes vlasy přehlédnout. Tak modré, až z toho mrazí. Za ním stál i Scorpius a ještě nějaký kluk. Všichni černé a slavnostně elegantní oblečená, které se teda hábitu nepodobá ani ve snu.

Vedle nich jsem se ve svém vínově zbarveném crop topu a kraťáskách cítila tak trošku podřadně.

,,Jak se vůbec opovažuješ mluvit na někoho z Nebelvíru a ještě ho urážet ty Zmijozelská špíno"procedil skrz zuby Raven stojící za tím klukem ze Zmijozelu. No páni, tak tohle bylo hodně ostré.

,,Spíš by mě zajímalo, jak taková špinavá krev jako si ty Ravene může vůbec chodit a studovat v Bradavicích" posměšně se usmál ten samý chlapec.

,,Mé přítele ani nikoho z Nebelvíru si neber do tvé Zmijozelské pusy!" procedil James naštvaně.

,,Ale, ale. Samí Nebelvíři. Prej udatní lvi" zachechtal se ,,podle mě spíše spodina kouzelnického světa, ale názory se liší" lstivě se usmál a chystal se vstoupit do vlaku, ale v polovině kroku se zastavil a na patě otočil.

,,Nechápu tě, Whitová. Jak si tomuhle mohla dát přednost před Zmijozelem" zamračil se na mě a zmizel v davu ve vlaku. Cože! On zná moje jméno?

,,Ty ho znáš?" vyjekla na mě Kate aniž by přefiltrovala své myšlenky.

,,Jasně že ne, si pitomá? myslíš že bych měla něco společného s někým takovým?" uraženě jsem se na ni podívala.

,,Tak ten nám to teda dal" pronesla velmi rozvážně a znalecky Mill s pohledem upřeným do neznáma.

,,No to se teda ještě uvidí, kdo komu a co nandá" nakvašeně pronesl Rave a také zmizel ve vlaku. James si mě ještě chvíli prohlížel a pak se taky rozloučil a šel hledat kupé ve kterém jsou jeho přátelé.

,,No to bude ještě zajímavý ročník" uchechtla jsem sama pro sebe a vydala se za holkama hledajíc volné kupé.  Máme štěstí, poslední jsme vyfoukly nějakým holkám z Mrzimoru.

A i přes originální seznámení s novým Zmijozelákem, hurá do Bradavic!

Vlak zahoukal, rodiče zamávali na rozloučenou svým dětem odjíždějícím vstříc svému osudu a já se opět cítila volná.

____________________________________

Všechny mooc zdravím. Omlouvám se za opravdu špatnou aktivitu, ale já tohle psaní beru jako koníček a ne jako povinnost, takže pokud mám něco důležitějšího na práci, tak psaní holt počká.

Ale tohle není to, co jsem chtěla říct. Víte co se totiž stalo?

!!!!!!!!!!DOSÁHLI JSME  PRO MĚ NEUVĚŘITELNÝCH 1000 PŘEČTENÍ!!!!!!!!!!!!!!!!

Chápete to? Já ne.

 Pro mě to znamená strašlivě moc a ani si nedovedete představit, jak jsem vám vděčná, že můj naprosto amatérský a nedokonalý příběh čtete.

Mám ho naplánovaný až do úplného konce školních let, ale asi první dva nebo tři ročníky budou takové lehce o ničem, ale až dojdou do té pořádné puberty se to podle mě rozjede. Doufám že to do té doby nevzdám :D

No nic, moc jsem se rozepsala.

BODUJTE

KOMENTUJTE (velmi moc mě potěší váš názor na příběh doposud)

Tak zatím pápápá...