Mám tu čest tě poznat, Pottere

7. 2.část "RANDE S PODZEMÍM"

,,Bloudíme tu už asi hodinu" vrčí Mill.

,,Víte vůbec kam jdeme?" zabručela nakrknutá Kate a já se jí vůbec nedivím, taky už mě nudí bloudit tu.

,,Jo, vím kam jdeme, si myslíte že to jako nemám pod kontrolou?" zavrčel Potter a jí jen protočila očima.

,,Já vím všechno nejlíp, jsem Potter, co?" zašeptala jsem si ironicky pro sebe  ale očividně to slyšel. Prudce se na mě otočil a ublíženě se podíval, potom se ale zamračil a začal nadávat.

,,Já se na to vykašlu, u Merlinových vousů vždyť tu měla být nová chodba kterou založila Brumbálova armáda!" rozhodil zoufale rukama a bouchl pěstí do zdi. Bože to je rapl.

,,Tak se vraťme, to nemá cenu ještě se ztratíme" zabručel Alvin. Reakce Pottera a Ravena byla ovšem lehce vykolejená. Raven se začal smát a Potter prohrabávat ve vlasech, které jsou určitě od narození nečesané. 

,,No-no to je ten problém" sklopil hlavu James ,,já se v tom plánku nějak nevyznám, ono se to furt mění a je tu milion zatáček" dopověděl a znovu se zahleděl do plánku.

,,No to snad nemyslíš vážně!" vyjekla jsem a otřásla se pod představou, že budu navždy bloudit ve sklepení.

,,Hele já za to nemůžu, neměly jste chtít jít s námi!" ohrazoval se ale zbytečně, tak teď mě teda naštval.

,,C-co to bylo?" zašeptala Rose a já se na ni prudce otočila a přestala válčit pohledy s Jamesem.

,, Co co bylo?" povytáhla jsem obočí a zaposlouchala se.

,,Teď, taky jsem to slyšel" zašeptal Fred. Přejel mi mráz po zádech a zachvěla jsem se.

,,T-t-taky vám je taková z-zima?" zadrkotala Mill a stáhli jsme se do hloučku.

,,Mně je nějak smutno" zaskuhrala Kate a nalepila se na mě.

,,To bude M-" ale James to nedořekl, protože z protější chodby se tu objevil jeden, ne dva, tři-možná víc černých stvoření. Začala mi být obrovská zima a taky jsem měla chuť se rozbrečet. Tak úzko mi snad nikdy nebylo, vždyť já nemám rodiče, co když jsou mudlové? Co když nebudu dobrá čarodějka? Po tváři se mi skutálela slza a následovala ji další. Ta stvoření, konkrétně řečeno obludy s dlouhýma pařátama se k nám blížily tak rychle, že se nikdo nestihl ani pohnout. Kate se šíleně rozvzlykala a Rose se krčila na zemi a fňukala. Mill pouze stála s nepřítomným výrazem. Já jsem se k někomu tulila, teda spíše někdo mě obejmul. Ten někdo má brýle, takže James. Ty obludy se k nám přiblížily na nejmenší možnou vzdálenost a to už se mi zatočila hlava, přejel mi mráz po zádech a bylo mi psychicky naprosto nejhůř jak mohlo být. Poslední co jsem slyšela bylo ,,Expectro Patronum!"

Poté mě následovala tma a chlad.

Prudce jsem sebou škubla a otevřela oči, ležím někde-někde- to bude ošetřovna! Vedle mě je Kate a z druhé strany je Rose. No a naproti je veselý James s Alvinem.

,,Oooh ona se uráčila otevřít oči" zvolal ten rozcuchaný pan "všechno vím, všechno znám" a do místnosti vletěla madam Pomfreyová.

,,No konečně, drahoušku snězte to, uleví se vám" a podala mi čokoládu.

,,Děkuju" usmála jsem se na ni ,,Madam, co se stalo já si to nějak nepamatuju" sklopila jsem pohled a uslyšela mumlat probouzející se Rose.

,,Zeptejte se pana Pottera, ten už to ví, já mám dost své práce"  zašvitořila a běžela k Rose. No tak to ani náhodou, toho náfuky se ptát nebudu. Tak moc se ponižovat nebudu.

,,Whitovááá" ozval se naproti mě ten šíleně otravný hlas ,,nechceš se mě na něco zeptat?" zaculil se a já jen protočila očima.

,,Nevím, měla bych?" ironicky jsem se usmála a on pokračoval dál.

,,Ano, měla"

,,Fine tak tedy, co se stalo v tom sklepení?"

,,Háá háá nepovím, musíš poprosit" zvolal přes celou místnost, až se na něj Poppy naštvaně otočila.

,,Bože ty seš pitomec Pottere, tak si tu informaci sežer" zavrčela jsem a byla na odchodu z ošetřovny.

,,Ne, nechoď!" zoufale zvolal ,,já ti to chci říct" zaprosil a na rtech se mi objevil úsměv. Tak to vidíme, nakonec bude on ten co prosí.

,,Tak dobře, Pottere. Když na tom trváš" usmála jsem se a nesnažila skrývat ironii.Přisedla jsem si na rožek jeho lůžka a pokynula hlavou ať povídá.

,,No, prostě jsme tam potkali mozkomory, chtěl jsem vás varovat, ale nestihl jsem to doříct. Kdyby tam nepřišli učitelé, tak už asi nejsme" dokončil se značným zklamáním v hlase a mně to přišlo vtipné. Určitě ho žere ta nenalezená chodba.

,,Jo a taky, Filch má Pobertův plánek" zoufale zafňukal a jako malé dítě se zahrabal pod peřinu.

,,Neboj Jamei, to zase ukradneme" povzbudil ho přicházející Rave a vysloužil si tím můj úsměv.

,,No to doufám" zabručel ,,jinak mě táta zabije."

,,Jo a máme se dostavit do kabinetu Mcgonagallové, asi dostaneme pěkný školní trest, nevypadala moc mile.

,,No tak to vám pěkně děkuju" zavrčela jsem a chystala se k odchodu z ošetřovny už podruhé.

,,Ale vy jste chtěly jít" zakřičel James, který se již odhodlal k vylezení ze svého peřinového úkrytu.

,,Možná jo, ale tys říkal že máš vše pod kontrolou!" bráním se.

,,A neměl snad?" usmál se.

,,Ty se ještě ptáš?" vykulila jsem na něj nevěřícně oči.

,,Ano, ptám. Vše se povedlo. Vždyť si se ke mně dobrovolně přitulila" nevinně se usmál a prohrábl si své ptačí hnízdo.

,,Merline, Merline, co jsem ti kdy udělala že se mnou musí být v ročníku zrovna on?" zafňukala jsem a celou ošetřovnou se rozlehl smích. Já toho Pottera zabiju, ukamenuju, utopím, zapálím a pak rozčtvrtím!