Mám tu čest tě poznat, Pottere

11. 2.část "HAPPY" HALLOWEEN

Netrvalo to ani pět minut a do pokoje se tiše přikradla Rose s holkama. Neustále jsem byla schoulená v klubíčku, ale jediná změna byla že už jsem nebrečela, byla jsem přikrytá dekou a vypadala jako opravdové strašidlo. Jsem si jistá že jsem měla zarudlé opuchlé oči a podtrhla je i rozmazaná řasenka, kterou jsem si dnes dala pouze výjimečně a podle téhle zkušenosti tak i naposled. Holky si posedaly do tureckého sedu kolem mé postele a stále mlčely, jen se na mě soucitně koukaly. Najednou mi přistála něčí ruka na zádech a hladila mě.

,,Hele nic si z té nadávky nedělej, Puppy je Zmiozelskej pitomec" konejšila mě Rose, ale stejně mi to v mé náladě moc nepomohlo. Já ani nevím proč jsem vlastně smutná. Je to zvláštní pocit, prostě nikoho nechci vidět a chci být zahrabaná sama ve své posteli.

,,A i kdyby byli tvý rodiče mudlové, co se na tom mění? Budeš furt ta stejná, roztomilá a talentovaná Sofie Whitová" pokračuje v mizerném utěšování dál Kate.

,,Ale ty nemůžeš být mudlovská šmej-, nemůžeš pocházet od mudlů. Vždyť moudrý klobouk váhal mezi Zmiozelem a tam se děti mudlovského původu nemůžou ani podívat takže to znamená, že nemáš s mudlama nic společného!" zapřemýšlela nahlas Mill a radostně rozzářila oči. Je milé že se mě snaží rozveselit, ale má nálada je pod úrovní bodu mrazu, takže-.

Jediná odpověď na kterou jsem se zmohla bylo,,Hmm".

,,No ták, nemůžeš si pokazit tenhle večer, vždyť jsme si ho tak pracně plánovaly" zaškemrala Rose a já na její tváři spatřila zklamání. Ne, to nedopustím, kvůli mně se dnes večer už nebude nikdo trápit.

,,Ano, máš pravdu. Moc jsme se na to těšily a přípravy nám daly taky hodně zabrat, takže se prosím seberte a běžte si to užít. Já už dnes nemám na nic takového náladu a navíc jsem unavená a třeští mi hlava, nejspíš si půjdu lehnout" zaprosila jsem co nejpřesvědčivěji a prohlédla si jejich výrazy. Nebudeme si nic nalhávat, kamarádky nekamarádky. Jsou připraveny jít si to užít a ne celou noc sedět zalezené ve věži.

,,Tak na co ještě čekáte? A přineste mi aspoň pendrek" zasmála jsem se a holky se mezi tím nejistě postavily a mířily ven z pokoje. Uf, konečně sama. Naposledy se za mnou Kate otočila a dveře se zavřely. Po chvíli naprostého nic nedělání a zírání do stropu jsem se postavila a přešla ke skříni. Taky jsem měla tu čest se zleknout sama sebe v zrcadle. No to jsem to dopadla, bojím se svého odrazu. Při téhle myšlence jsem si znechuceně odfrkla a rozhodla se pro zásadní řešení. Horká koupel. Teoreticky, když jsou všichni na Halloweenské party, budou velké společné koupelny volné a já budu mít možnost si dát po dlouhé době vanu.

Rychle jsem ze skříně vyhrabala ten nejpohodlnější svetr na světě, Nebelvírský,nějaké legíny a namířila si to do koupelen. Jo, mám štěstí. Je tu úplně prázdno. Napustila jsem si vanu a do ní si namíchala nějaké barevné bublinky. Mezi tím jsem se svlékla do plavek a vlezla si do vany. Musím uznat, že jsem se po dlouhé době cítila jako doma. Bolest hlavy ustupovala, stejně jako má negativní nálada. Po pár minutách jsem se dokonce i slastně usmívala. Dokonce musím přiznat, že jsem i podřimovala. Najednou mi někdo lehce zatřepal s ramenem a já sebou prudce škubla a sjela pod vodu. Mydlinky v očích teda nejsou nic moc milého. Stejně rychle jak jsem se tam ocitla jsem byla i nad hladinou.

,,C-co se děje?" zamumlala jsem polekaně a můj pohled zaostřil na Ronnyho, který stál před vanou pouze v plavkách a v ruce držel ručník. Teda ten má ale vypracovanou hruď, na čtvrťáka  dobr-, teda co? Prostě tam stojí Ronny v plavkách.

,,Promiň jestli jsem tě polekal Sofie, to jsem nechtěl, jen-jen si prostě usnula ve vaně a asi by nebylo milé se v ní přes noc rozmočit" pousmál se a sedl si na okraj vany. No to má pravdu, už seď jsem naprosto rozmočená.

,,Aha tak děkuju" usmála jsem se rozpačitě a vylezla z mého vodního sídla. Vystřídal se se mnou Ronny a já se přesunula do kabinky kde jsem plavky vyměnila za suché oblečení. Kouzlem jsem si vysušila vlasy a vydala se ven z koupelen.

,,Dobrou noc Sofie" zavolal za mnou ještě Ronny a já mu s úsměvem přání oplatila. I když jsem totálně rozespalá, ještě spát nepůjdu.Usazuji se se svýma myšlenkama na jednom z výklenků na chodbě a zaposlouchávám se do Halloweenské hudby, která hraje všude protože pro dnešní večer jsou jí Bradavice očarované. Kdo jsou vlastně mí rodiče? Ráda bych je poznala, nebo aspoň věděla jak vypadají, i když. Možná už jsem je viděla, tehdy ve vlaku, Když jsem se dotkal Jamesovi ruky, viděla jsem pár úryvků z mého a jeho života. Mezi těma míma byl i pohled na usmívající se rudovlasou ženu a vysokého blonďatého muže s pronikavě modrýma očima. Je těžké a zvláštní si připustit že to můžou být mí rodiče, ale ty mužovy oči jsou tak podobné těm mím...

A další nesrovnalost jsou ty Jamesovy záblesky když se ho dotknu. Je to sakra divný a on mi neustále nevysvětlil co to je. A hele, tam jde. Mohla bych se ho zeptat, ale právě jsem si uvědomila co se dnes večer stalo a taky že na něj naprosto nemám náladu, ale už je pozdě. Jde směrem ke mně a vypadá kupodivu vážně. Dokonce kolem sebe nemá ani ostatní kluky a vypadá sklesle. Co se to děje?

__________________________________________

Tak fine, omlouvám se za porcování Halloweenu ale  ono je to docela na dlouho a já chci aby ty kapitoly stály za něco, takže  z důvodu že už mi to teď večer moc nemyslí to tu prozatím ukončuji a slibuji, že další část bude už poslední z nekonečného Halloweenu. Doufám že se zatím příběh líbí. Určitě mě mooc potěší každý názor a hvězdička! Moc děkuji, že to čtete.