Mám tu čest tě poznat, Pottere

14.

No páni, tipla jsem si to dobře. Garry je opravdu domácí skřítek a taky no-ehm- trošku vlezlý. Nebo lépe řečeno, až moc přátelský. Ale vypadá to že kluci si s ním velmi dobře rozumí.

,,A co si myslel tím výletem Garry?" povytáhl šibalsky obočí James a Garry se na něj usmál, jako že je to velké tajemství. Rozhlédl se po celé místnosti a začal šeptat.

,,Zaslechl jsem" odmlčel se ,,že vás trápěj Prasinky" usmál se a prohlédl si jejich i můj napjatý výraz.

,,No to netrápěj ale přímo štvou" vyštěkl Fred až jsem se lekla.

,,No, možná bych vás tam mohl dostat"  usmál se a sáhl si pro nějaký kapesník do kapsy. No, nechci rýpat, ale ten kapesník moc vábně nevypadá.

,,Ale budete dělat všechno co vám povím a nebude se chovat jako splašený potlouk, rozumíte?" nakrčil důležitě čelo až z něj šlo tolik zodpovědnosti, že se mi tomu nechtělo věřit. Všichni jen užasle kývali a já si už teď říkala, že Rave a James v klidu nebudou. To by nebyli oni.

,,Dobře, tak se chyťte a přemístíme se tam, platí?" zaskřehotal Garry a mně došel jeden fakt.

,,Ale v Bradavicích se přemisťovat nelze" zkazila jsem tuhle natěšenou atmosféru a Potter jen protočil očima.

,,Ale jako domácí skřítek, se můžu přemisťovat kam chci ty chytrolínko, to jste se ještě neučili? Je to všeobecně známé" ironicky se usmál Garry já se asi lehce začervenala studem.

,,Asi si přeskočila nějaký ten řádek v péči o kouzelné tvory, co?" zařehtal se Rave ale to už mi prudce škublo v pupíku a zatočil se se mnou celý svět. Prudce jsem dopadla na sněhovou zem a trochu si vydechla. Jen se mi motala hlava, ale jak se říká že poprvé zvracíte, tak to fakt ne. No, nikdy mi takovéhle věci nedělaly zle. Zato Fred se nějak pomaleji sbírá ze země.

Po chvíli co jsme se vzpamatovali jsem si prohlédla prostředí. Nějaký lesík, pokrytý sněhem a je mi zima. No jasně. Vždyť jsme se přemístili z Nebelvírské haly, takže na sobě mám pouze silonky, sukni a svetřík. Velmi inteligentní. Ale aspoň nejsem sama, kluci jsou na tom stejně, samozřejmě ale bez sukně.

Garry nám cestou povídal nějaké zajímavosti o Prasinkách a taky že se na ně koukneme pouze z okraje, že v centru by nás poznali. Samo sebou by to nebyl Potter, kdyby se nezařídil podle sebe. Něco si s klukama šuškali a najednou z našeho lesního úkrytu vyběhli a vletěli do centra všeho dění. S Garrym jsme se pochopitelně rozběhli za nimi. Uznávám, že Prasinky jsou vážně krásné. Blikají tu vánoční ozdoby, na každém rohu zpívá nějaký sbor, voní tu skořicový ležák a nějaké ty sladkosti.

,,Co si myslíte že děláte vy pitomci" sykla jsem po nich když jsme je konečně dohnali. Pouze se pobaveně otočili a sladce se usmáli.

,,Užíváme života Whitová, taky bys to někdy měla zkusit" zasmál se James a pokračoval dál. Cítím že do samého nitra Prasinek. Už tu od pohledu začínám poznávat nějaké Bradavické studenty. U Medového ráje postával Ronny a nějací kluci. Z obchůdku s kouzelnými lektvary teď vycházejí nějaké holky a koukají se na nás, sakra to je Elen. Ta nás pozná, je to prvotřidní drbna, snad ještě horší než Rita Holoubková. A to už je co říct.

Rychle jsem sklopila pohled a následovala ty paka. Ale už mi tak nějak docházejí nervy.

,,Okamžitě se zastavte!" zařvala jsem na ně až se na mě pár lidí podívalo. Oni se ale vážně zastavili, úspěch! 

No, jako úspěch by se to dalo považovat kdyby před nimi nestála nakrknutá Mcgonagallová. A sakra, tak tohle nebude dobrý.

,,Myslela jsem si, že studenti prvních a druhých ročníků sem nemají vstup povolený!" začala stupňovat přísnost hlasu. Mně i klukům se v tváři značila smrt. Jestli tohle nebude školní trest do konce školních let, tak už nikdy nic. A kde je vůbec Garry? Zmizel, to je ale potvora ten domácí skřítek.

,,Uhm no paní profesorko my jsme-" zakoktal taktně James ale Mcgonagallová ho zarazila pozvednutím ruky na znamení "prosím tě mlč". A to zarazilo i jeho.

,,Znala jsem vašeho otce pane  Pottere, i dědu a strýčka Siriuse Blacka. Váš otec byl mírumilovný a relativně klidný student. Ale váš dědeček a Sirius se podepsali na odvezení tří učitelů do psychiatrické léčebny U Svatého Munga. A já si myslím že jste inteligentní a nemáte za potřebí školní tresty. Ale tohle jste tedy přehnali!" vyjekla z ničeho nic ,,všichni!" zdůraznila a sjela si mě pohledem.

...................................

Do školy jsme se vrátili pod dohledem Mcgonagallové společně se všemi studenty. Řekla nám že školní trest nám oznámí až po Vánočních svátcích, ale rodičům pošle stížnostní dopisy. Kruciš, tetička mě zabije. Večer jsem se konečně po celém dni viděla na pokoji s holkama a musela jim slíbit že zítra odpoledne s nim půjdu ven a dělat hlouposti ze sněhu. Moc mě to teda neláká, ale pro přátele se přeci jen musí něco obětovat. A hlavně pro ty dobré přátele.