Mám tu čest tě poznat, Pottere

17. Merry Christmas Whitová

Byl to dokonalý pocit, pocit že vás nebudí nějaký Ravenův pitomý žertík ale zvonek. Počkat, zvonek?? Kdo by k nám zvonil na Štědrý den? A navíc tak brzy ráno? No dobře, až tak brzo není. Je deset pryč.

Už ze schodů slyším tátův hlas jak mluví s nějakou ženou. Táta i žena se smějí a dokonce si tykají. při nakouknutí do dveří mě ale přepadne obrovská lítost toho, že jsem raději nezůstal v posteli dělat že spím. Vedle ženy se světle rezavými vlasy stála i Whitová Sofie. Už, už jsem se chystal nenápadně vypařit z odposlouchávací výpravy, ale nějak to, no prostě mi to nebylo přáno.

,,Jamesi?" zavolal na mě mírným hlasem táta a já se v ten moment otočil na patě a s nevinným úsměvem vyrazil vstříc těm třem.

,,Nechceš nám něco vysvětli, drahý sunu?" ironicky mě pohladil po už tak dost splihlé ofině.

,,Ehmm tati ne-nevím o čem to mluvíš?" zahrál jsem nevinnou kartu a usmál se na ženu. Při pohledu na Rose stojící několik metrů za ženou se mi chtělo radostí tančit a zpívat. Joo hold Alvin je hlavička chytrá a lektvar lásky zabral.

,,Jamesi! Jamie! Čekám tu na tebe už tak dlouho...nechtěli mě za tebou pustit!" vykřikla při pohledu na mě Sofie a rozběhla se ke mně. Měl jsem co dělat aby mě nesvalila v důsledku prudkého nárazu svým drobným tělíčkem na zem. Ale mám silné kořínky po tátovi a dědovi, takže vydržím všechno. Na její chování jsem se pouze překvapeně usmál a také ji obejmul.

,,Ahoj Whitová" přiškrceně jsem se ji snažil pozdravit. Než jsem se nadál tak se mi přisála na rty. Nebránil jsem se, proč taky. Tohle byl účel celého experimentu s lektvarem lásky v čokoládě. Teda na to jak nevinně vypadá, a také když opomeneme jaká je to vychytralá potvora  umí sladce líbat. No páni, to je první pusa od holky a né od mámy či Lili.

Než jsem se ale nadál tak byla nespoutatelná Sofie odtrhnuta a já byl rudý jako znak Nebelvíru.

,,O tomhle mluvíme Jamesi, mimochodem, jmenuji se Albia Doorová" usmála se rázně žena držící Sofie a podívala se na mě pohledem abych to vysvětlil. Říkat asi o mé radosti z povedeného experimentu říkat nebudu už kvůli své budoucnosti.

,,Nechápu co se to děje, jen jsem jí na Vánoce poslal čokoládu..asi byla zkažená" vyzkoušel jsem první variantu výmluvy.

,,Jamesi nedělej že máš mozek velikosti hlavičky od špendlíku, všichni víme že je to lektvar lásky. Takže naval protilátku!" zaburácel již méně pobavený tát a já si uvědomil špatnou věc, žádnou nemám.

Se snahou zapojit mozek jsem se podíval nahoru k obloze a spatřil něco s nepravidelnou letovou dráhou. Konkrétně sovu. Alvinovu sovu Regana. Nekontrolovatelným volným pádem se k nám snesl a narazil do jednoho ze zasněžených keřů. Rozběhl jsem se k němu jen v mích pletených bačkorách od babičky Molly a vzal obsah zásilky co nesl. No a samozřejmě jsem tomu nezmarovi pomohl ven z keře.

Obsah dopisu:

Jamesi , mám takový dojem že jsem spletl množství lektvaru a jen tak sám neodezní.

 Špatně jsem typnul její váhu.Tenhle koláček jí pomůže.

A.L.

Bez váhání jsem rozbalil balíček a z něj vyndal naprosto odporně zavánějící muffin a podal ho s úsměvem Whitové, která naprosto nevnímala a počítala množství osvětlení na našem vánočně ozdobeném domě. Bez zaváhání ho snědla a chvíli se na nás koukala jako na duhové jednorožce. Poté si kýchla a s bublinkou která při kýchnutí vznikla a po chvíli vznášení nad našimi hlavami praskla zmizela i ta sladká Whitová a vrátila se ta semetrika.

,,Co tu dělám??" vyjekla z nenadání a začal se rozhlížet kolem sebe. Při zaostření na mou osobu se zamračila a zopakovala ještě důrazněji svou otázku.

,,No tak jí to vysvětli, hrdino" zasmál se táta a popostrčil mě dopředu. Nejprve jsem nasucho polkl a poté začal vysvětlovat.

,,No, ehm, řekněme že máš asi ráda sladkosti a já ti jednu poslal a v ní byl lektvar ehm no lásky" vykroutil jsem ze sebe a Whitová zrudla ve tváři a mně se jedna z tváří rozzářila do rudého odstínu, jelikož mi vlepila. Táta  i Albia se jen smáli a Whitová už nafuněným krokem odkráčela pryč z našeho pozemku a za ní i Albia . Poslední slova co jsem slyšel byla ve smyslu že mě nenávidí. Na to už jsem zvyklý, to ji přejde.

A za doprovodu tátova pobaveného výrazu a ledu chladícího mou levou tvář jsem usedl ke stolu v kuchyni .

Tak tomuhle říkám Veselé Vánoce!