Mám tu čest tě poznat, Pottere

22. Na život a na smrt!

No to nám to teda pěkně začíná. Dnes je konečně ten den na který jsem se tak strašně těšila a co se neděje. Prší. Ani se nemusím koukat z okna a o venkovním stavu počasí mě ujišťuje hučení deště a sychravé počasí. Plná demotivace vstávám z postele a oblékám se do pohodlné mikiny a legín. Teda v Bradavicích je ale zima po ránu.

Vydávám se loudavou chůzí do koupelny vykonat hygienu. Cestou míjím spokojeně spící holky. Přemýšlím, jestli se vůbec bude hrát. Je tam fakt hnusně. Prší, fouká vítr a blýskají blesky. Cestou do koupelny potkávám pár studentů, kteří vstali stejně časně jako já. Nikdo mi však není povědomou tváří. V zrcadle se lekám sama sebe. Vypadám- strašně. Konkrétně řečeno, moje vlasy. Jsou naprosto nezvladatelné. Jsou tak objemné, jako Hagridovo háro. Už to mám! No, jelikož můj talent porozumění s vlasy je asi tak velký jako Potterův talent na lektvary, požiju lehoulinkou formulku k zapletení dvou francouzských copánků. Přece jen, musím se přizpůsobil počasí, při hře mi nesmějí vlasy zavazet a omezovat.

Upravená se už vydávám do Velké síně na snídani. No, i když jíst nebudu, nazvěme to snídaní. chci si jít sednout na mé oblíbené místo, kde sedávám i s holkama, ale cestou mě někdo zastavuje. Je to Ronny.

,,Ahoj Sofie jak ses vyspala?" usmívá se na mě a není to ten pohled přísného kapitána. A musím přiznat že takhle upřímně mile se neusmál už pěkně dlouho. O prázdninách se dost změnil.

,,Ahoj, no docela dobře teda až na to počasí. Mohlo být i lepší" usmívám se zoufale a pozoruju jeho nabuzený, ale zároveň příjemný úsměv.

,,To je sice pravda, ale my nejsme z cukru, takže se rozhodně pár kapek vody nezalekneme, že ne?" zasměje se a na tváři se mu objeví rozkošné ďolíčky.

,,No z cukru nejsme, ale tohle není jen pár kapek vody" zabručí namísto mé odpovědi Mike stojící za Ronnym. Teda nevypadá moc nadšeně. Právě naopak.

,,To nevadí, prostě jim nakopeme ty jejich Zmojizelské zadky" obrátí se na něj Ronny tím jeho kapitánským a přísným hlasem a vydává se k jeho nejčastějšímu místu u stolu.

,,Jo a Sofie, pořádně se nasnídej, budeš potřebovat každou kapku energie!" volá na mne ještě Ronny. Místo odpovědi pouze kývám na souhlas  a usedám také k mému oblíbenému místu. Asi za necelých deset minut se ke mně přidává i Kate. Holky mají ještě čas, protože budou pouze jako diváci. To jen hráči se musejí rozcvičovat. Zanedlouho si poblíž nás sedá i James s Revem.

Síň je vesměs plná pouze žáky Zmijozelu a Nebelvíru a to jen těmi co hrají famfrpál. Po Kateině krátké snídani a mých pár hltech peprmintového čaje se společně vydáváme na pokoj a oblékáme se do nebelvírských famfrpálových úborů.

,,Holky tak ať se vám daří, budeme vám držet palce!" napjatě mě objímá Rose a Mill také drmolí něco o tom jak moc bude fandit.

,,Díky holky jste zlaté" usmívá se Kate a odchází bok po boku se mnou z našeho teplého a suchého pokoje do společenské místnosti, kde už všichni netrpělivě postávají a přešlapují z jedné nohy na druhou.

 U hřejivého krbu postává Mike, Ronny něco horlivě probírá s Jamesem a Ravenem a Amy sedí v křesle zabalená do deky. Tak to je teda zapálení lidičky. Dokonce tu je i pár lidí kteří si přivstali jen proto, aby nás ještě z blízka zastihli a podpořili.

Další chvíli tam ještě jen tak postáváme, dokud nezačne Ronny kázat.

,,Hele lidi, dnes je opravdu hnusně. Ale omezí nás to v tom aby jsme rozdrtili Zmijozel? Nerozdrtí! Dámě těm nafouklým zmijím na frak!" zvolá na celou společenku a k němu se přidáváme.