Mám tu čest tě poznat, Pottere

4.

Dříve než šáhneme na kliku mohutných dveří, rozletí se samy a před námi stojí vysoký muž v černé košili a dlouhém černém plášti. Na večeři včera se usmíval a povídal si s některýma dívkama ze starších ročníků, ale teď se neusmívá. Spíše se mračí. Pan profesor Monumius Hardwell,  učitel opčm.

,,Jdete pozdě" procedí suše skrz zuby a upřeně se kouká na naši partičku zoufalců. Kate pouze suše polkne a Mill se schovává za mě.

 ,,Noo víte, pane učiteli, včera byl velký večer a my jsme tak nějak noo prostě jsme zaspali" vysouká ze sebe James a je celý rudý ve snaze nevybouchnout smíchy.

,,A to je důvod vytopit Nebelvírskou věž?" ozve se nám za zády ostrý hlas profesorky Minervy Mcgonagallové. Jaj tak teď mě zabije.

,,No víte paní profesorko, trochu se mi jedno kouzlo vysmeklo z kontroly" zamumlala jsem se sklopenou hlavou, ale to už James nevydržel a vyšel z něj hlasitý zvuk podobající se smíchu. Hned se k němu přidali všichni v okruhu, kromě mě, Mcgonagallové a Hardwella.

,,Ano, to jsem už slyšela. Víte, i obrazy tady mají uši" pousmála se ironicky Minerva a poté změnila obličej z medového klidu na rozzuřené tornádo.

,,Mládeži, jelikož jste neuposlechli večerku, a to ani dívky ani chlapci, poté jedna velmi nadaná čarodějka vytopila Nebelvír a ještě k tomu jste přišli pozdě na hodinu, strhávám každému z vás deset bodů a uděluju vám školní trest" řekla s ledovým klidem na tváři a poté pohleděla na profesora Hardwella.

,,A vy pane profesore, nechávám na vás jak si s nimi poradíte, je to přeci vaše hodina" usmála se a poté se opět otočila na nás.

,,Dnes po večeři se dostavte k panu Filchovi, myslím že si pro vás zajisté něco najde" dořekla a proměnila se v kočku která vzápětí zmizela.

 ,,No tak to není dobré, ještě tu nejsme ani celých dvacet čtyři hodin a už máme průšvih" zašeptala Rose.

,,Pokud vás neruším, tak byste se mohli jít posadit a aspoň si udělat malý zápisek. Probíráme odzbrojovací zaklínadlo Expelliarmus. Do příští hodiny od vás chci mít na stole esej o onom zaklínadle" usmál se arogantně profesor a my vešli do třídy. Abych nezapomněla, pořád jsme promočené jako slepice a všichni na nás pobaveně koukají.Zbytek hodiny jsme pouze psali zápis a já jsem seděla s Rose.

 Další hodina měla být péče o kouzelné tvory, na tu jsem se hodně těšila. Přesunuli jsme se na školní pozemky a tam už nás čekal Hagrid a společně s ním jsme se vydali do obrovského proskleného altánku u lesa.

,,Ehm já jsem profesor Hagrid, včera už jsme se viděli a nesnáším oslovení profesor. Takže mi prostě říkejte Hagrid" začal nejistě ale vysloužil si tím velký úspěch. Všichni jsme se postavili kolem obrovského kulatého stolu a uprostřed něj bylo nějaké impozantní stvoření.

,,Tohle je Běhnice tzv. Doxy. Je to tvor, který je považován za vílu. Ale skutečně tomu tak není..." Hagrid sice dál pokračoval v popisu, ale to mě nezajímalo. Byla opravdu zajímavá. Celá černá a chlupatá a ty její korálkové oči.,, Nejvíce s nad každého zaujmou její končetiny, kterých má o jeden pár víc" dokončuje Hagrid.

Poté nám ji dal že si na ním smíme sáhnout. Samozřejmě by to nebyl James, kdyby nepotřeboval vyzkoušet, jestli jsou její miniaturní zoubky opravdu tak ostré, jak Hagrid popisoval.

,,Jááu, to kouše" vykřikl a všichni se začali popadat za břicha smíchy. Dokonce i profesor Hagrid. ,,Neboj se Jamesi, neumřeš. Jen si musíš hned zajít za panem profesorem Křiklanem  ( syn Horacia Křiklana)pro lektvar, který má protilátky. Ale někdo musí jít s tebou, za chvíli se ti začne točit hlava a no.. to si povíme někdy jindy" usmál se Hagrid a já se opravdu radovala. A má to, rebel jeden.

,,Půjde s tebou třeba slečna Whitová, ta působí spolehlivě a hlavně inteligentně" fajn, už nemám radost. Hagrida asi zabiju. ,,Whitová, ať ti říká cokoliv tak ho neposlouchej a nevěř mu. Bude říkat hlouposti. Jed v jejích zoubcích má takovou působivost" zašeptal mi do ucha Hagrid tak, aby ho nikdo neslyšel.

 Pouze jsem znechuceně kývla a pohlédla na Pottera, který už šel směrem k hradu. Ale šel-no-tak-nějak divně. Motala se mu jedna noha přes druhou a něco si pobrukoval. ,,Jamesi počkej na mě!" volala jsem na něj. Byl totiž o dost na před a navíc, běh do kopce nemá nikdo v lásce.
Najednou se na mě otočil a s úsměvem jak měsíček na hnoji se posadil do trávy. ,,Jak já miluju stromy, trávu, květinky a - a motýly!" zvolal a já se ho lekla.
,,Co to meleš?"
,,Neslyšela jsi?" a začal si pobrukovat něco ve smyslu-,, travičkáá zelenááá to je moje potěšenííí a je tu i whitováááá moje travička zrzavááá a veselááá a teďnejspíš i naštvanááá!" začal "zpívat" a z altánku vyběhl celý náš ročník a začal se smát.

,,Hagride, nějak ho nezvládám!" zvolala jsem zoufale ale on mi odpověděl jen něco takového-,,já vám věřím Whitová"

Tak teda děkuju pěkně, zdrogovanýho Pottera ve svý přítomnosti už nikdy. Když jsem se ale opět podívala na Jamese, tak už tam nebyl. Šel směrem do hradu. Radši na něj nebudu volat ať počká, prostě ho doběhnu. Už to vypadalo i slibně, ale asi dvě chodby před učebnou lektvarů se posadil na zem a umanul si že nikam nejde.

,,No táák Jamesi prosím co mám udělat abys tam šel?" zoufale jsem zakňučela a sesunula se vedle něj na zem. ,,Hmm seď se mnou ve všech předmětech, Whitová" vykřikl z chvíle přemýšlení. Ne tak to ani náhodou. Nezničím si celý ročník sedění s tímhle pakem. On si ale nebude pamatovat co říkal pod vlivem jedu Běhnice. Takže mu můžu nakecat že jo.

,,Ano, tak už pojď" mrkla jsem na něj a on se konečně postavil a po jeho dvou pokusech zahnout do špatné chodby, třech útěcích a další ubohé říkance jsme se jeho pomalým klimbavým krokem dostali konečně k učebně lektvarů.

Většinou je slušnost hezky zaklepat, ale s Jamesovým přístupem narazil do dveří a to vydalo obrovskou ránu. Sama jsem se divila že nezněla trošku dutěji, když je to James. Po chvíli vyletěl z učebny profesor.

,,U Merlinových vousů, to snad začíná třetí kouzelnická nebo co že neumíte ani zaklepat" rozzuřil se nejprve ale při pohledu na slintajícího Jamese trochu zmírnil.

,,Omlouváme se pane profesore, ale James měl malou nehodu s Běhnicí a posílá nás Hagrid" vysoukala jsem ze sebe zmateně. ,,Chápu, pojďte za mnou" odpověděl už klidněj Křiklan a my šli za ním do jeho kabinetu. Učebna lektvarů byla v podzemí a jeho kabinet ještě hlouběji. Bylo by tu chladno, ale profesor si asi potrpí na pohodlí. Celý kabinet je vyhřátý krbem, osvětlený svícemi a po celé délce zdi jsou regály s lektvary. ,,Už to mám" přiběhl k nám a podal to tomu slintajícímu, zaostalému  možná něčemu co má lidské geny po mé levici. James to vypil bez otázek a poté se trošku zapotácel a sedl si na profesorův gauč.

Křiklan mezitím odběhl někam ke svému stolu a spokojeně se usmíval. ,,Myslím že už můžete jít" prolomil ticho a já se podívala na asi už normálního Jamese. Vypadal naprosto dezorientovaně a zmateně. Byl až nechutně roztomilý.

Po cestě na oběd, protože cesta z péče do lektvarů nám trvala asi hodinu tak jsme nestihli runy, ale to mi opravdu nevadilo z něj vypadlo jediné- ,,Nenávidím péči o kouzelné tvory!"