Mám tu čest tě poznat, Pottere

21.

Svědomí mi nedalo a prostě jsem to musela udělat. I když nebyl trénink, byla jsem utahaná. Přesto jsem se vydala směrem k ředitelně kde byl už necelých dvacet minut James. Očividně jsem nebyla ale sama. Na chodbě stála již jedna postava a zdá se být chlapecká. Až při bližším zkoumání jsem zjistila že je to Albus. Je zvláštní že ho sleduji už od prvního dne, ale nikdy jsem s ním naživo nemluvila a on snad ani neví o mé existenci.

Asi uslyšel mé kroky a pohotově mým směrem otočil. Zvláštní. Vůbec se nepodobá na svého staršího a egoistického bratra. Vypadá docela jinak. Má pomněnkově modré oči a jeho tvář mi připadá velmi vlídná a přátelská. Upřímně, nechápu jak se mohl dostat do Zmijozelu.
Jeho jasné oči se na mě i přes šero potemnělé chodby zkoumavě chvíli dívaly.

Najednou ale promluvil tím nevinným hláskem. Opravdu zněl tak mile jak jsem si typovala.

,,Ty si hmmm Sonia?" snažil se zalapat nejistě po mém jméně. Ale chybně.

,,Ne, já jsem Sofie. Whitová" zasmála jsem se a doplnila jeho nedostatky.

,,Ouu tak to promiň, mám trošku nedostatky v pamatování si jmen, ale aspoň to první písmeno bylo dobře" zahihňal se podobně jako já.

,,Jo a mimochodem, jsem Albus. Albus Potter" doplnil, i když své příjmení spíše vyplivl než vyslovil.

,,Jo, to vím. Myslím že tvé jméno zná snad každý na hradě" pousmála jsem se, ale přišlo mi že Albus se spíše zamračil.

,,No právě. Kéž by mě neznali. Teď mě odsuzují i když nemají ani ponětí kdo opravdu jsem" zahuhlal se sklopenou hlavou.

,,Ale no ták, já jsem náhodou ještě neslyšela nic špatného mířeného na tvou osobu" snažila jsem se ho aspoň trošku potěšit.

,,No, mně je docela jedno co si myslí cizí, ale zajímá mě rodina. A od toho co jsem v Bradavicích a konkrétně ve Zmijozelu, tak se mnou ještě James nepromluvil. Nechápu co mu přeletělo přes nos. Vždyť já si to nevybral!" rozhodil zoufale rukama a zakroutil hlavou.

,,Albusi, dej mu čas. On to jen musí vstřebat. Neboj, myslím si že i přesto jaký je to zbrklý pitomec, tak tě má rád" nadějně jsem se usmála a uviděla jak úsměv raší i na tváři Alba.

,,A co tu vůbec hledáš Sofie?" zeptal se Albus.

,,No ehm čekám na Jamese, musím se ho ještě něco zeptat" nesměle jsem se zasmála. Sakra, tak to musí momentálně vypadat dost divně.

,,Aháá" podezřívavě se na mě podíval Albus a na tváři se mu objevil také ten šibalský úsměv. Fajn, všichni z rodu Potterů to mají asi vrozené.

,,Hej! Pottere" ukázala jsem na Albuse prstem a to ho ještě víc pobavilo ,,zastav laskavě své myšlenky. Potřebuju si s ním promluvit o famfrpálu" taky už jsem se smála s dokončením věty.

,,Dobře, věřím to Whitová" zdůraznil při vyslovení mého jména.

,,Taky na něj čekám, chci jen vědět jak dopadl" opět řekl vážně Albus.

,,Očividně dobře, protože pošlou pouze dopis se stížností rodičům. Prostě jak jsem říkal, Mcgonagallová mě miluje" ozval se hlas toho brejlouna zprava a já si všimla jak v Albusovi ztuhla krev. Asi je ta pravá chvíle vypadnout, i když tu čekám asi patnáct minut abych si s ním promluvila, mám takový dojem že rodina je přednější.

,,No já jdu napřed. Pottere, pak za mnou prosím ještě přijď, chci se něco zeptat" rychle jsem zadrmolila a už byla na odchodu.

,,Heej Whitová, nějak ti nedošlo že Pottery tu máš dva!" zavolal na mě James. Ryhle jsem se otočila na patě .