Mám tu čest tě poznat, Pottere

16.

POHLED JAMESE

Krajina za oknem ubíhala mnohem rychleji než když jsem vyrážel do Bradavic. Domů se šíleně těším a to hlavně kvůli tomu, že se pořádně vyspím a nebudu středem ranních Ravovým pokusů jak vzbudit člověka do té nejhorší možné nálady. No a taky, konečně jsou Vánoce! Kdo by se na ně netěšil?

Jo a ještě je tu jeden dokonalý plán jak se dostat Whitový pod kůži. Plně spoléhám na Alvinovy schopnosti v lektvarech a to konkrétně v lektvarech lásky. Kdybych totiž spoléhal na své, Ravovy nebo Fredovy schopnosti tak ji dostanu spíš omylem do hrobu- ale neříkám že by si to někdy nezasloužila, ale protentokrát mi to bude stačit pouze se dostat do srdce. Trochu jí osladíme Vánoce.

Jelikož Rave zůstal v Bradavicích přes Vánoce tak mě nemá ve vlaku kdo obtěžovat nebo ještě lépe, já nemám s kým koho obtěžovat. Fred si tu vychrapuje a Alvin je ještě nudnější než encyklopedie do bylinkářství. A taky je líný a pravidla mu dodržování pravidel mu nedělá problém. Jooo já a Rave jsme stejná krevní skupina. A navíc se mnou nejede v kupé ani Rose. Jo, hádejme s kým jede. S jejíma nejlepšíma kamarádkama. To je divný, vždyť já žárlím i na svou sestřenku že má kamarádky. Tahle situace je vážně zoufalá.

Když nás konečně bradavický expres přivezl na nástupiště devět a tři čtvrtě, tak jsem si znuděně vzal svou malou cestovní brašničku s nejnutnějšíma potřebama a vyrazil z kupé ven. Za mnou se šoural Alvin a rozespalý Fred. Urychleně jsem se s nimi rozloučil a vydal se hledat rodiče, kteří už mě tu mají čekat.

 Netrvalo to dlouho a spatřil jsem mamčiny zrzavé vlasy a rozzářenou tvář. Vedle ní stál taťka, který mi přišel o trošku ustaranější než když jsem odjížděl. Ale třeba se mi to jen zdá. I přes pár vrásek se mu na tváři značil úsměv. Neváhal jsem a rychlým kokem jsem se k nim vydal. Až zblízka jsem zpozoroval i mé mladší sourozence. Lily tisknoucí se k mámě a Albuse zahleděného bůh ví kam.Tady se pozná, jak vašeho bratra zajímáte. Vůbec.

,,Ahojte" zvolal jsem těsně před nimi a obejmul mámu. Vypadá že je v klidu, asi ještě neví o tom napomenutí.

,,Ahoj zlatíčko" zahuhňala mi do obejmutí. Táta si pouze nenápadně odkašlal, jakože už nejsem malé dítě a máti mě pustila.

,,Tak? Jak se ti líbí v Bradavicích?" začal nadšeně ale to ho na oplátku napomenula mamka, asi že až doma nebo něco takového. Táta jen potočil panenky a kuličácky na mě mrknul. Po "milém" přivítání se sourozenci jsme se pomocí letaxu přemístili domů.

Konečně jsem měl tu čest po dlouhé době vidět náš obývák vyzdobený do vánočních barev. Mamka je na tohle šílená puntičkářka. A Lily je asi po ní, protože tohle by máma nezvládla sama ani za sto let. Bez váhání jsem vyrazil do svého pokoje a rozvalil se v posteli. Konečně doma. Teda ne že by mi Bradavice nevyhovovaly, jen doma je doma. Jak si tak všímám, vůbec nic se tu nezměnilo.

,,Jamesi Siriusi Pottere! Okamžitě pojď dolů!" začalo se ozývat ze spodního patra mámino  pokřikování a já nechci čelit jejímu vzteku, takže s nespokojeným bručení scházím do kuchyně.

Na stole ležela roztržená obálka a máma v ruce držela dopis, div že vzteky nevybuchla. Jups, asi došlo napomenutí.

,,Dej mi dostatečný důvod, proč tě hned teď nezabít!" vyštěkla po mně a naštvaně dopis předala tátovi. Ten se chvíli jen potutelně usmíval a nakonec se dokonce i zasmál.

,,Tak ty jsi už byl v Prasinkách? Já tam byl poprvé až ve třetím ročníku! Jak se ti to povedlo?" zaskuhral táta. Načež byl přejet mamčiným vzteky rudým obličejem. Táta jen zamumlal něco jako že to je velmi špatné chování a dal slovo mamce.

,,Čekám na důvod proč ti nezačít seřizovat rakev" štěkla a dala si ruce z prsou v bok.

,,No co tak třeba že Nebelvír by přišel o nejlepšího  chytače?" povytáhl jsem nos důležitě.

,,Ty si v kolejním družstvu?" vyjekl nadšeně táta a doposud nezapojený Albus a já jen povýšeně kývl. Mamka si pouze vyčerpaně a beznadějně odfrkla a opustila kuchyň.

Během zbytku dne jsem tátovi popovídal všechno od začátku školního roku až po dnešek. Vypadal nadšeně, na to že většina mích zajímavých zážitků jsou školní tresty nebo porušení školního řádu.

,,A tati, ono se mnou asi není něco v pořádku" prolomil jsem naši zajímavou konverzaci o famfrpále při procházce po Godrikově dole.

,,Jak to myslíš Jamesi, že si nezvladatelný už víme dlouho" zasmál se táta a já mu věnoval uražený pohled. Někdy se chová ještě dětinštěji než já a to už je co říct.

,,Já to myslím jinak. Je normální, když se někdy někoho dotknu a ten někdo vidí mé myšlenky a já ty jeho? Nebo když umím číst myšlenky určitým osobám když se soustředím?" snažil jsem se zformulovat mé poznatky do něčeho srozumitelného.

Táta se na chvíli zastavila zadumaně se zahleděl do země. Po chvíli na mě pyšně pohlédl a obejmul mě.

,,Jamesi, máš moc silný dar, který využívej ale pouze s dobrým úmyslem. Rozhodně ho nezneužívej. Myslím že jeho podstatu si už odhalil" pousmál se táta. Takže já se fakt můžu komukoli brouzdat v hlavě? To je pecka. Dá se to využít i při testech? Nebo kouzelnickém souboji?

Když jsme došli z procházky domů, všude vonělo cukroví, které mamka s Lily pekly. Samozřejmě pomocí kouzel. Ještě se mnou nemluví a Lily se po ní opičí,ale ji to přejde.No řekněte...je někdo schopen se se mnou nebavit?Asi bych mohl jít po celém dni odpovědět Ravovi na sovu jak se mám že?